Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996USA: Hýčkání čtvernožců neutuchá - 2
Supové krouží, dravci čenichají po nových příležitostech. Vůbec nepřekvapil zrod nové justiční disciplíny tzv. animal rights – práva zvířat. V tradičním právním pojetí zvíře je toliko “věc” (res): mohu ji prodat, darovat, utratit, sníst, mohu se domáhat náhrady škody do výše její tržní hodnoty (market value).
Vývin této agendy úspěšně roste. Justiční zoofilové předpovídají, že do deseti let dojde k úspěšnému prosazení precedentu povýšivšího zvíře na plnoprávného účastníka soudního sporu. Za pobytu na Panenských ostrovech (Virgin Islands) jsem se podivoval nad průběhem tři roky se vlekoucí pře, v níž advokát prosazoval právo svého mandanta, jímž byl had. Žalobu přece podává osoba pověřivší právního zástupce, aby ji zastupoval. Jak ale zařídit, aby plaz podepsal právní moc ochotnému advokátovi? Jak si budou zvířata počínat v roli svědků? Svědek musí prokázat schopnost, jak rozlišit pravdu od nepravdy. Jak daleko jít s podobnými nápady? Jestliže orangutáni dnes, kdy dojde na ovce, myši, žížaly? Co třeba ústavně zaručená ochrana bacilů? Otázky, otázky.
Takovými problémy se původně zabývalo jen pár podivínů. V současné době novinka zvířecích práv se zatolik zabydlela, že se stala součástí výuky na sedmdesáti amerických univerzitách včetně těch nejprestižnějších jako jsou Harvard či Yale. Došlo ke zrodu odborného časopisu Animal Law, s nímž začal jurista a publicista Stephen W. Wise, který zastupoval delfína před soudní stolicí.V roce 2004, vlivná organizace American Bar Association vytvořila výbor, zabývající se problematikou animal rights, čímž takto dodala další punc legitimity.
Vznikají advokátní firmy s takovou specializací, angažovat se například v komplikovaných sporech s federálními úřady, ve věcech vymezení standardu jak zacházet se slony v cirkusu. Už v roce 1998 federální odvolací soud (United States of Appeals) vyřkl významný precedens ve věci údajných útrap šimpanze jménem Barney. S odkazem na zákon (Federal Animal Welfare Act) žalobu podal návštěvník zoologické zahrady, jemuž se zželelo předmětné opice, její samoty v kleci bez druha či družky, čímž údajně trpěla (psychological deprivation). Spor pak pokračoval vzdor náhlému skonu účastníka, zastřeleného zaměstnancem zoologické zahrady poté, co utekl z klece, kousl náhodnou osobu, vyvrátil ukazatel cesty a mrštil jím v úmyslu zasáhnout kolotoč v provozu.
V The New York Times se dočítám (3.9.2006) o čtyři roky trvající soudní bitce dvou nájemníků, kteří si v New Yorku z centrálního parku přinesli do svého bytu tři zraněné holuby. Ty vypiplali, stali se součástí domácnosti, ale nový vlastník domu se jich chtěl zbavit. Obhájkyně Maddy Tarnofsky ale nakonec zvítězila.
Zájemců na tomto výnosném rýžovišti přibývá. Lze zahlédnout reklamy typu NEED A LAWYER? SUED FOR BITING? 1-800-PET-TORT. Spory to mohou být všelijaké: sousedův pes mě kousl nebo já kousl jeho, manželé v rozvodu se sváří o rozdělení majetku, dětí i domácích mazlíčků. Velmi vítanou příležitostí k získání hodně peněz jsou tzv. malpractice suits – žaloby pro údajné zanedbání povinné péče. Ty mají advokáti nejradši, jak úspěšně prokazují v žalobách proti lékařům, vyhledáváním porot ochotných přiklepnout jim miliony, z nichž podstatnou část inkasují oni a ne údajně poškození klienti. Pojišťovací sazby pak dosahují takové výše, že řada lékařů raději svou praxi zlikviduje (časté to například případy porodníků). Tytéž obavy teď postihují veterináře. Dočítám se (Time, 3.12.2004) o žalobci v Kalifornii, majiteli psa, který po krátkém pobytu na veterinářské klinice dodýchal. Cenu zesnulého soud ohodnotil obnosem deseti dolarů a porota přiznala náhradu škody ve výši 39.000 dolarů. Proces se už vleče řadu let, ještě není u konce, soudní výlohy už dosáhly 300.000 USD.
Žalobcům se již v mnohých případech podařilo anulovat onu překážku market value – pouhé tržní hodnoty zvířete. Pozbyl jsem milovaného pejska, dlouholetého druha, utrpěl jsem citovou újmu, domáhat se budu obrovské náhrady škody. V květnu 2006 porota ve státě Oregonu postihla provinilce povinností zaplatit 56.400 dolarů za úmyslné přejetí psa. V srpnu 2006 v sousedním stát Washingtonu odvolací soud rozhodl ve prospěch bývalé majitelky kocoura Maxe, mučeného a utraceného třemi násilníky, s ohledem na její emocionální ztrátu.
Již 25 států schválilo zákony opravňující zřizování tzv. trust (svěřenectví, opatrovnictví) k doživotnímu materiálnímu zajištění milovaného čtvernožce. Advokátka Frances Carlisle se na Manhattanu specializuje na takovou agendu ve prospěch psů, koček, ptáků, ba i želv proslulých svou rekordní životností. Jeden z jejích klientů zřídil životní pojistku ve výši 300.000 USD ve prospěch svých psů, zatímco jiný jim odkázal svůj dům ve státě New Yorku. Stejně jako v běžných dědických záležitostech pominuté příbuzenstvo se vzepře a dochází k dlouhodobým dramatickým hádanicím, sporům, výdajům, to vše k potěše inkasujících advokátských supů.
Zvířata mohou být jak zdrojem sváru, tak i výtečného, všeobecně prospěšného užitku. O jednu takovou iniciativu se v roce 1994 zasloužila fakultní nemocnice v Kalifornii (UCLA - University of California at Los Angeles Medical Center), když ošetřovatelce Katrie Cole se podařilo přesvědčit své nadřízené, že přítomnost psů prospěje pacientům v jejich čekání na transplantaci srdce. Úspěch to byl tak značný, že se pak novinka zavedla na většině oddělení, k potěše a prospěchu víc než 17.000 pacientů. Značné ocenění se projevuje mezi dětskými pacienty na pediatrii. Terapeutovi se s pomocí australského ovčáka podařilo docílit obnovu rovnováhy u pacienta po operaci mozku.
Většina psů používaných v nemocnicích je registrována k oprávnění takové činnosti u Therapy Dogs International ve státě New Jersey nebo u organizace Delta Society v Seattlu. Tato Delta hodnotí všelijaké vlastnosti těchto čtyřnohých terapeutických asistentů působících již v naprosté většině všech států. V New York City v přední nemocnici Mount Sinai jsou součástí rehabilitačního úsilí pro oběti zranění mozku či míchy. V Texasu mají značný úspěch s dětmi v oddělení popálenin.
Dosud se nepodařilo přesvědčit pojišťovny, aby honorovaly tyto užitečné aktivity, ale na úsilí se nadále pracuje.
Zvířata můžeme mít rádi nebo též hodně neradi. Záležitost získává na intenzitě zásluhou islámského radikalismu a intolerance. Není mi známo, kolik zalíbení nacházejí muslimové v koních, oslech či velbloudech, ale tolik vím, že pejskové se u nich netěší velké popularitě a zejména ve značné neoblibě jsou prasata, vepři. Dokonce i v turecké televizi, v zemi oficiálně stále ještě respektující sekularismus, je již zakázáno promítání animovaného filmu Medvídek Pú pro děti, poněvadž se tam vyskytuje prasátko.
Na naší škole (Binghamton University, New York) židovští studenti mají svou speciální jídelnu, pokud míní dodržovat košer předpisy. Ale nikdy se nestalo, že by se domáhali zákazu prodeje vepřových výrobků pro nás ostatní. Jinak si však míní počínat jiný druh odpůrců vepřového. Následovníci Alláha tvrdí, že teď po 11.září 2001 nejdůležitější pro ně jsou lidská občanská práva a na druhém místě jsou starosti s nábožensky přijatelnou přípravou a skladováním nabízené potravy. Stát New Jersey přijal zákon o tzv. halal food, ale s jídlem roste chuť a muslimové se domáhají důkladnějších opatření. Rodiče Akbara Khana, desetiletého žáka čtvrté třídy, začali usilovat o dosažení zákazu všech vepřových produktů ve školní jídelně. Požadavku ještě nebylo vyhověno, ale dosud není všem dnům konec. Ve Velké Británii na univerzitě v Leicesteru se tamější vedeni předposralo v nejlepší to chamberlainovské tradici a kapitulovalo před nátlakem islamistů stoprocentním vymýcením čehokoliv vepřového z tamějších jídelen.
Jak by asi takoví akademičtí hodnostáři politicky korektně zatratili někdejší řešení problému starým proslulým americkým generálem? Jack Pershing se narodil v roce 1860, sloužil ve španělsko-americké válce, v roce 1906 byl povýšen na generála a posléze se stal vojenským guvernérem provincie Moro na Filipínách. Tam tehdy řádili muslimští extrémisté. Pershing jich padesát pochytal, ke kůlům přivázal a před ně jeho muži přitáhli dvě prasata a podřízli. Načež vojáci namočili náboje do prasečí krve, než se pustili do střelby oprávněně zděšených zajatců, přesvědčených, že takto potřísněni se do Alláhovy náruče jakož i do objetí sedmdesáti a dvou panen v ráji nikdy nedostanou. Tehdy popraveno bylo teroristů čtyřicet devět a zbylého padesátého šťastlivce pustili na svobodu, aby mohl informovat své souvěrce o stavu věcí. Výtečný výchovný prostředek se osvědčil, po dalších čtyřicet dva roků tam muslimové utichli. Tak jsem se dočetl, aniž by u toho byla informace o současném stanovisku Pentagonu k takovému řešení a tím méně pak zmínka o postoji představitelů univerzity v Leicesteru.
Za praotce hnutí prosazujícího práva zvířat lze patrně pokládat australského filozofa Petera Singera, autora knihy “Animal Liberation” v roce 1975, posléze působícího na univerzitě v Princetonu. K nejznamenitějším úspěchům ale nedošlo v naší bláznivé Americe, jak se dalo předpokládat, ale v Evropě. Začátkem roku 2002 Německo bylo prvním státem obdařivším zvířata ústavou zaručenými právy na ochranu důstojnosti. Švýcarsko pozměnilo své zákony překlasifikací zvířat z “věcí” na “bytosti”. Stanovisko helvétských muslimů ve věci bytostí prasečích mi známo není.
Neoficiální stránky Oty Ulče
