Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996USA: Další rozmáhání zvířecích práv 2
Supové krouží, dravci čenichají po nových příležitostech. Vůbec nepřekvapil zrod nové justiční discipliny, tzv. animal rights – práva zvířat. Vývin této agendy úspěšně roste. Justiční zoofilové předpovídají, že do deseti let dojde k prosazení precedentu povýšivšího zvíře na plnoprávného účastníka soudního sporu.
V tradičním právním pojetí zvíře je toliko „věc“ (res): mohu ji prodat, darovat, utratit, sníst, mohu se domáhat náhrady škody jen do výše její tržní hodnoty (market value). Podivoval jsem se nad průběhem tři roky se vlekoucí pře, v níž advokát prosazoval právo svého mandanta, jímž byl had. Žalobu přece podává osoba, pověřivší právního zástupce, aby ji zastupoval. Jak ale zařídit, aby plaz podepsal právní moc ochotnému advokátovi? Jak si budou zvířata počínat v roli svědků? Svědek musí prokázat schopnost, jak rozlišit pravdu od nepravdy. Jak daleko jít s podobnými nápady? Jestliže orangutáni dnes, kdy dojde na ovce, myši, pavouky, žižaly? Co třeba ústavně zaručená ochrana bacilů? Otázky, otázky.
Takovými problémy se původně zabývalo jen pár podivínů. V současné době se novinka zvířecích práv natolik zabydlela, že se stala součástí výuky na sedmdesáti amerických univerzitách, včetně těch nejprestižnějších jako jsou Harvard či Yale. Došlo ke zrodu odborného časopisu Animal Law, s nímž začal jurista a publicista Stephen W. Wise, který zastupoval delfína před soudní stolicí. V roce 2004 vlivná organizace American Bar Association vytvořila výbor zabývající se problematikou animal rights, čímž takto dodala další punc legitimity.
Zájemců na tak výnosném rýžovišti přibývá. Lze zahlédnout reklamy typu NEED A LAWYER? SUED FOR BITING? 1-800-PET-TORT. Spory to mohou být všelijaké: sousedův pes mě kousl nebo já kousl jeho, manželé v rozvodu se sváří o rozdělení majetku, dětí a domácích mazlíčků.
Soudce Emmet G. Sullivan u federálního soudu rozhoduje spor (NYT, 1.2.2009) čtyř žalobců proti dvěma provozovatelům cirkusů o počínání slonů v manéži, zda tlustokožci, inteligentní, s přece výtečnou pamětí, se podrobují disciplině dobrovolně či zda jsou oběťmi psychického nátlaku či dokonce teroru.
V roce 2004 se právník a ochránce životního prostředí pustil do federální vlády ve snaze jí zabránit, aby prováděla podmořské zkoušky se sonarem, údajně škodícím velrybám a delfínům. V témže roce Cass Sunstein, jeden z možných kandidátů na povýšení k Nejvyššímu soudu, se již domáhal uznání právního postavení (legal standing) zvířat. Toto stanovisko se těší sympatiím v politicky hodně levicových kruzích. Lawrence H. Tribe, významný profesor práva na Harvardově univerzitě, je rovněž jeden z jeho značných zastánců.
V roce 2006 Humane Society of the United States zahájila žalobu proti výrobci Hudson Valley Foie Gras, že dovolil – (ano, dovolil, nezabránil!) - ptactvu kálet do řeky Hudsonu. Jak by se něco takového mohlo povést?
Předpoklad „legal standing“ otevře dveře k možnosti zvířat žalovat své vlastníky. Ono prozatím zřetelné právní rozlišení lidí a zvířat přestane platit. (Wesley J. Smith, „So Three Cows Walk into Court...“, The Weekly Standard, 20.7.2009).
Za praotce hnutí prosazujícího práva zvířat lze patrně pokládat australského filozofa Petera Singera, autora knihy „Animal Liberation“ z roku 1975, posléze adresou na univerzitě v Princetonu, někdejším působišti Alberta Einsteina. Singer, utilitarian bioethicist (netroufám si tuhle specializaci definovat), a Paola Cavalieri, italská filozofka v oboru zvířecích práv, odstartovali tzv. GREAT APE PROJECT zaručit práva goril, orangutánů a šimpanzů, v dost doslovném přepisu Deklarace lidských práv formulované Thomasem Jeffersonem. Cílem těchto pionýrských novátorů je přimět Organizaci spojených národů k přijetí rezoluce, jež by tento druh savců povýšila na úroveň lidí – „welcoming apes into a community of equals“.
K nejznamenitějším úspěchům ale nedošlo k naší bláznivé Americe, jak by se dalo předpokládat, ale v Evropě. Začátkem roku 2002 Německo bylo prvním státem obdařivším zvířata ústavou zaručenými právy na ochranu důstojnosti. Švýcarsko pozměnilo své zákony překlasifikací zvířat z „věcí“ na „bytosti“.
Dřív převládal názor, že zvířata jsou vlastně roboti bez citu. Teď se uvažuje jinak. Tzv. voice synthetizer již údajně dokazuje talent orangutánů uvažovat na úrovni čtyřletého (lidského) tvora. Gary L. Francione, profesor na iniverzitě Rutgers, zahájil žalobu jménem goril, s tvrzením, že mají být považovány za osoby s ústavně zaručenými právy. Odvolává se na precedent z devatenáctého století v souvislosti se snahou zrušit otroctví. Argumentace, přirovnávající tuto iniciativu k emancipaci otroků, je ale leckomu značně proti srsti. Otroci se po osvobození stali občany s právy a povinnostmi. Těmi zvířata snad přece nikdy nebudou.
Justiční zoofilové zůstávají nezvikláni. Zastánci tohoto pokroku se ale budou muset vypořádat s následnou potíží: budou se z nich muset stát vegetariáni. „Přece nemůžeme být takoví pokrytci, abychom jedli vlastní klienty,“ přiznal jeden z advokátů. Bylo by obtížné polemizovat s takovým názorem.
„Jsem opice,“ v roce 2006 ve španělském parlamentě prohlásil Pedro Pozas, aktivista, prosazovatel práv zvířat. Přitom tuze zdůrazněno, že DNA lidí a šimpanzů je z 95 až 98 procent totožné. (Totožné v poněkud menším procentu je i porovnání se slimáky, nedávno jsem se dočetl.)
Významným sympatizátorem onoho velkého opičího projektu je světově proslulý ateista Richard Dawkins.
V Rakousku se tento druh aktivistů u soudu prozatím neúspěšně domáhal uznání šimpanzů jako legální, právní osobnosti. Nejvyšší soud ve Vídni nevyhověl a žalobci se obrátili na Evropský soud lidských práv, který již vyjádřil ochotu se případem zabývat. „Ominous („zlověstný, osudný“) precedent“, leckdo se začíná strachovat. Vždyť i liberální demokratické státy leckomu práva omezují: děti, nezletilci nesmějí volit, mít řidičský průkaz, mnohé je upřeno lidem senilním a duševně chorým.
Značný rozruch ve světě vyvolalo rozhodnutí španělského parlamentu, jeho výboru životního prostředí, když v červnu 2008 přiznal „omezená práva“ oněm opicím, našim biologicky nejbližším příbuzným. Tento zákonodárný sbor ale nevybavil opice všemi právy – nesmí nosit zbraň či řídit motorové vozidlo. Práva s omezením jako v případě dětí. Prozatím.
A tahle novinka přichází z končiny, obohativší lidstvo spektáklem zabíjení býků v aréně.
Na doktrinu human exceptionalism – lidské zvláštnosti, unikátnosti - se teď útočí z nejedné strany, s hodně zdůrazňovaným tvrzením, že zvířata stejně jako lidé sdílejí stejné pocity, morálně jsou si rovni z důvodů jejich reakce na pociťovanou bolest. Jak to kdo zjišťoval, ověřoval, koho se přeptával, se však nedozvídáme.
Tím ale juristické extravagance ještě nekončí. Překonávají je již občas vznášené požadavky taková práva přiznávat nejen zvířatům, ale přírodě, objektům neživým, nedýchajícím. Záruky „práv přírody“ se již objevují v podobě zákonů a v jednom případě – v latinskoamerickém Ekvádoru .- zakotveními v ústavě oné republiky. Tak se postaral nynější tuze pokrokový prezident Rafael Correa, intimní přítel venezuelského Hugo Cháveze.
Američtí extrémisté, sdružení ochránců přírody na sever od Rio Grande (CELDF – Community Environmental Legal Defense Fund) se domáhají zásadní změny – již nikoliv posuzovat přírodu jako property, ale cosi definované označením rights-bearing entities.
Dochází k ještě dalším novinkám. Nejen pouhé žaloby proti farmaceutickým firmám, jejich výzkumu, občas též s násilím, vyhodit pár laboratoří s personálem do povětří – druh projevu morálního rozhořčení, populárního zejména ve Velké Británii. Politicky tolik korektní iniciativy poslední dobou pronikly do neutrálního Švýcarska, útokem na koncerny jako například Roche a Novartis. Jeho nejvyšší představitel Daniel Vasellas (CEO – Chief Executive Officer) se jim obzvlášť znelíbil. Pohoršení aktivisté zvandalizovali hřbitov s náhrobky příslušníků jeho rodiny a rovněž mu nedávno zapálili jeho dům, takže shořel. (Financial Times, 8.8.2009).
Pokrok k dosažení lepšího příští v mnoha podobách neutuchá.
Neoficiální stránky Oty Ulče
