Důvody k sesazení Trumpa jsou na hraně. Možná by stačilo, kdyby za rok rozhodli voliči

Demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová to riskla. Dlouho odolávala radikálům, kteří impeachment Donalda Trumpa požadovali od samého počátku, protože věděla, že Senát, v němž mají republikáni většinu, Trumpa nesesadí. Navíc impeachment může Trumpa učinit více populárním, jak Billa Clintona učinila populárnějším snaha republikánů sesadit ho v letech 1998–99.

Přesto na to nakonec kývla. Domnívá se, že Trumpův telefonický rozhovor s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v červenci je dostatečným důvodem pro impeachment.

Proces politický, nikoli kriminální

Impeachment je obžaloba před hlasováním o sesazení z úřadu. Impeachment je pravomocí pouze Sněmovny reprezentantů, ta ho může schválit (tj. obžalovat prezidenta) prostou většinou hlasů; ty nyní demokraté ve Sněmovně mají. Poté o sesazení prezidenta hlasuje Senát; všichni senátoři slouží jako porota, které předsedá předseda Nejvyššího soudu USA. Pokud dvě třetiny senátorů, tj. sedmašedesát ze sta hlasuje pro sesazení, prezident v úřadu končí a jeho místo přebírá viceprezident. Součástí tohoto procesu může být i zákaz sesazenému prezidentovi zastávat jakýkoli federální úřad, tedy znemožnit mu znovu kandidovat na prezidenta.

Celý proces není kriminální, nýbrž politický, jak uvádí Alexander Hamilton ve Federalistovi č. 65 (Listy federalistů jsou komentáře ohledně smyslu americké ústavy sepsané třemi jejími autory.) Pokud se prezident dopustil trestného činu, bude souzen řádným soudem po svém sesazení (neudělí-li mu nový prezident abolici). Ale prezident může být sesazen i za to, co je legální.

Ústava definuje důvody k impeachmentu a sesazení prezidenta takto: zrada, braní úplatků, závažné zločiny – a pak je tam slovo, které označuje vážné prohřešky proti dobrým mravům či špatné chování.

Co to znamená, však podléhá politickému úsudku a dobovým konvencím. Kdyby se zjistilo, že prezident v Oválné pracovně hanobí americkou vlajku, což je v USA ústavní právo, určitě by nastal impeachment a nejspíš by byl i sesazen.

USA mají padesát států, sto senátorů a na sesazení je jich nutných sedmašedesát, tedy nutně z většiny států. Proto, přesně podle záměru tvůrců ústavy, k sesazení prezidenta dochází zřídka (zatím nikdy) a politický konsensus musí být velký.

V roce 1868, v posledním roce v úřadu, demokrat Andrew Johnson čelil hlasování v Senátu o svém sesazení; republikáni měli větší než dvoutřetinovou většinu, ale nakonec někteří republikáni hlasovali proti sesazení, takže se Johnson udržel v úřadu o jediný hlas.

V roce 1974 by impeachment snadno prošel ve Sněmovně reprezentantů a mnozí republikánští senátoři oznámili prezidentu Nixonovi, že budou taky hlasovat za jeho sesazení, protože veřejně lhal. On raději rezignoval sám.

V roce 1999 měli republikáni v Senátu většinu, ale nikoli dvoutřetinovou. Hlasování o sesazení Clintona skončilo 50:50, tedy i někteří republikáni hlasovali proti sesazení. Clinton sice lhal pod přísahou a mařil vyšetřování, ale bylo to „jen“ kvůli či ohledně sexu, takže jim to vycházelo, že na sesazení to není dost.

Nyní mají republikáni třiapadesát senátorů, demokraté sedmačtyřicet. I kdyby všichni demokraté hlasovali za sesazení Trumpa (což je nejisté, minimálně jeden asi nebude), muselo by se k nim přidat alespoň dvacet republikánů, což je nepředstavitelné, pokud na Trumpa nevyleze něco mnohem závažnějšího, než se doposud ví.

Má to ještě smysl?

Co se tedy doposud ví, kvůli čemu bude impeachment? V telefonickém rozhovoru v červenci s ukrajinským prezidentem Zelenským ho Trump žádal, aby vyšetřili možnou korupci Huntera Bidena, syna Obamova viceprezidenta Joe Bidena, který může být Trumpovým hlavním soupeřem ve volbách 2020. Kdyby Trump žádal Zelenského, aby důkazy vůči Hunterovi fabrikovali, bylo by to na jasné sesazení z úřadu. Když však žádá, aby to vyšetřili?

Někteří tvrdí, že to není nic strašného, korupce se vyšetřit má. Jiní tvrdí, že je to už za hranou dobrých mravů, žádat cizí zemi, aby našla důkazy proti synovi svého politického oponenta. Mezitím Trump požádal i Čínu, ať vyšetří případnou korupci obou Bidenů… Čínu, totalitní monstrum bez právního státu a vlády zákona…

Je to na hraně, mě osobně to ještě na sesazení nevychází. Ale i mnozí z těch, kdo si myslí, že je to na impeachment, mají za to, že to už rok před volbami nemá smysl, že nejlepší je to nechat na americkém lidu. Ať americký lid rozhodne, zda prezidenta Trumpa v listopadu 2020 ve volbách sesadí, anebo mu prezidentství prodlouží o další čtyři roky.

Jestli impeachment a pokus o sesazení Trumpovi v kampani spíš uškodí či pomůže, ukáže další politické manévrování obou stran. Pokud Trump v roce 2020 prohraje, republikáni se od něho začnou distancovat. Pokud vyhraje, ještě minimálně dva roky ho budou podporovat. Po doplňovacích volbách 2022 však všichni už budou přemýšlet o volbách v roce 2024, hlavně těch prezidentských.

LN, 9.10.2019

Autor je ředitel Občanského institutu