Srbové a Rusové jásají, Kosované zažili studenou sprchu a nestranný pozorovatel se nestačí divit. Kosovo nebylo v pondělí (9/11) přijato za člena UNESCO a na jeho zklamání nic nemění ani to, že hlasování bylo velmi těsně.

Stalo se tak na právě probíhajícím zasedání Generální konference této poněkud obskurní organizace (čímž nemají být popřena její pozitiva), která například nedávno vydala rezoluci odsuzující „agresi“ Izraele na Chrámové hoře v Jeruzalémě. Je to stejný nesmysl, jako kdyby Češi byli mezinárodním společenstvím plísněni za „agresi na Pražském hradě“, pakliže by bránili teroristům (Nečechům) v útocích na české návštěvníky vnějších prostorů sídla hlavy státu.

Kosovská prezidentka Atifete Jahjagová (obr. 3) na svém webu po hlasování napsala (obr. 4), že UNESCO promarnilo šanci prosazovat na Kosovu své vize, hodnoty a ambice. Naproti tomu ruský ministr zahraničí Lavrov ještě před hlasováním varoval před politizací UNESCO. Podle jeho výkladu hrozí, že organizace bude zneužita k legitimizaci samozvaného státu Kosovo. Argumentoval rovněž tím, že Kosovo není členským státem OSN.

Ruská schizofrenie

Jak ale správně připomíná Patrick Goodenough na konzervativním webu CNSNews (obr. 5), nemělo Rusko žádný problém hlasovat na konci října 2011 pro vstup „Palestiny“ do UNESCO, přičemž tato „Palestina“ také není členem OSN (status nečlenského pozorovatelského státu získala o rok později – pozn. L. S.) a nadto nefunguje jako suverénní entita.

Hovoří-li tedy zástupce Ruska o nebezpečí politizace této organizace, pak se samo vmanévrovalo do role zloděje, který křičí chyťte zloděje. Jeho úsilí o zabránění vstupu Kosova do UNESCO je právě takovou politizací této instituce jako úsilí samotného Kosova a jeho spojenců do UNESCO vstoupit. Vytvářet dojem, že v jednom politika je a v druhém nikoliv je poněkud schizofrenní. Důvody pro vstup i proti vstupu jsou „až na prvním místě“ vždy ryze politické.

Pro případné kategorické odpůrce nezávislosti Kosova raději uvedu, že ta není předmětem tohoto článku, ale je jím pouze vývoj kolem pokusu této balkánské země vstoupit do UNESCO. (Aby případná diskuse nebyla zbytečně rozmělňována off topic příspěvky.)

Hovoříme-li o státech Palestina a Kosovo a o jejich uznání či neuznání, pak musíme připomenout Úmluvu z Montevidea z roku 1933, která v článku 1 (obr. 6) určuje kritéria státnosti:

(1) stálé obyvatelstvo (populace)
(2) definované teritorium
(3) vláda (tj. fungující státní správa)
(4) schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy (do mezinárodních vztahů)

Můžeme porovnat: Kosovo všechna tato kritéria splňuje, tzv. Palestina nikoli. Především nemá definované teritorium, neboť její hranice mohou podle Dohod z Oslo stanovit pouze přímá jednání z Izraelem. (To, že představitelé palestinských Arabů si nárokují tu či onu část jistého území, je pouze jejich jednostranný požadavek, své k tomu musí říci také partner na druhé straně stolu – izraelská vláda.) Nanejvýš problematický je také bod 3 týkající se vlády. Palestinští Arabové mají de facto vlády („státní“ správy) dvě, jednu v Ramalláhu (představovanou předsedou autonomie Abbásem – ta spravuje území vyčleněná jí Dohodami z Oslo na Západním břehu), druhou v Gaza City (představovanou teroristickou organizací Hamas).

Tvrdí-li odpůrci samostatného Kosova, že je to „stát teroristů“, a proto uznání není na místě, pak se musíme ptát: „Palestina“ snad není státem teroristů? Přesto se jí dostává mezinárodního uznání kam oko dohlédne.

Několik čísel: Pro vstup Kosova do UNESCO bylo v pondělí 9/11/2015 zapotřebí 95 hlasů jednotlivých států, našlo se jich pouze 92. Padesát bylo proti, 29 delegací se zdrželo, zbývající do celkového počtu 195 nebyly přítomny. Výsledek: Žádost Kosova byla zamítnuta.

Na konci října 2011 hlasovalo UNESCO pro vstup „Palestiny“. Pro bylo 107, proti 14, zdrželo se 52. Výsledek: Reálně neexistující stát „Palestina“ byl přijat.

Proti i „Palestinci“

Vzhledem k tomu, že záležitost okolo členství „Palestiny“ je nanejvýš problematická, zajímalo mě, jak se „palestinská“ delegace (v mém pojetí delegace Palestinskoarabské národní autonomie) zachová, pokud jde o účast Kosova v UNESCO. Předpokládal jsem, že když se „Palestinci“ do UNESCO dostali, ač nad tím můžeme kroutit hlavou, tak budou s Kosovem s drtivou většinou muslimské populace solidární a vysloví se pro. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na kosovském webu Bota Sot s datem vydání 10/11 našel článek obsahující seznam zemí, které hlasovaly proti – a mezi nimi našel i „Palestinu“ (obr. 2).

Jaké mají zástupci palestinských Arabů důvody, aby hlasovali proti? Především: Ramalláh stojí ve sporu o Kosovo na straně Bělehradu, Kosovo považuje za součást Srbska a druhý stát pro Albánce v Evropě neuznává (ačkoli sami palestinští Arabové si nárokují, aby byli uznání jako druhý stát tohoto druhu na Blízkém východě – prvním státem palestinských Arabů se stalo po druhé světové válce Jordánsko). Jinými slovy: byly to důvody veskrze politické, které vedly delegaci Palestinskoarabské autonomie, aby se zařadila do skupiny států, které hlasovaly proti členství Kosova v UNESCO.

Tak o jakém nebezpečí politizace to Lavrov vlastně mluvil?

*************************************

1/ UNESCO na svém webu informuje o výsledku kosovské žádosti o přijetí za člena. Poměr 92:50:25, potřebných hlasů 95. Tři chyběly.

2/ Web Bota Sot: Seznam zemí, které hlasovaly proti.

3/ Kosovská prezidentka Atifete Jahjagová ve svém úřadu.

4/ Vyjádření kosovské prezidentky na jejím úředním webu nedlouho poté, co byla odmítnuta žádost její země o členství v UNESCO. Pro Kosovo je to ovšem jen další výzva, aby neustalo v úsilí o plné začlenění do mezinárodního demokratického společenství.

5/ Článek o dvojím ruském přístupu na webu CNSNews.

6/ Článek 1 Montevidejské úmluvy 1933 v anglické verzi.

Stejskal.estranky.cz