Rozmnožovací schopnosti mezinárodních organizací jsou porovnatelné s energií zhoubných nádorů. Evropan je svědkem takových metastáz z ohniska v Bruselu a o to víc se jim daří v globálních, celosvětových dimenzích. Stačí zalistovat v příslušných fasciklech s údaji o organizacích s přemnoha zkratkami: od AU (African Union) s hlavní adresou v habešské Addis Abebě, OPANAL (španělská zkratka pro Agency for the Prohibition of Nuclear Weapons in Latin America and the Caribbean), sídlo v Mexico City, CAN (Andean Community of Nations), Lima, Peru, až po WTO (World Trade Organisation) v Ženevě.

Mnohé jsou větve OSN s označením "specialized agencies": FAO (Food and Agriculture), starost o stravu a zemědělství, Řím hlavním velitelstvím.

ICAO (International Civil Aviation), letecká doprava, Montreal.

IBDR (International Bank for Reconstruction and Development), ona Světová banka, Washington, D.C.

IMF (International Monetary Fond), Mezinárodní měnový fond, tamtéž.

ILO (International Labor Office), Ženeva

IMO (International Maritime Organisation), Londýn

ITU /International Telecommunication Union), Ženeva

UPI (Universal Postal Union), Bern

WHO (World Health Organisation), Ženeva

Zkratky byrokratických útvarů dalších a dalších jako třeba IAEA (International Atomic Energy Agency") nespadají do kategorie "specialized", ale "related" agencies, rozdíl mně pramálo pochopitelný. Tamější mohutný areál v předměstí Vídně jsem navštívil, trošku poznal ILO v Ženevě, dost poznal UNICEF (United Nations Children Emergency Fund) v New Yorku, organizaci s počínáním hodně užitečným, což netvrdím proto, že to bylo dlouholeté pracoviště mé manželky.

Tématem tohoto textu má ale být UNESCO (United Nations Educational, Scientific, and Cultural Organisation), sídlící v Paříži. Do tamější velestavby jsem nikdy nevkročil, a tedy nemohl ocenit přednosti jejích WC prostorů a daších užitečností, o nichž mě informoval nyní již nežijící spisovatel Jan Beneš. Ve svých exilových začátcích se tam pravidelně vetřel, vykoupal, všelijak si liboval.

Po listopadovém kotrmelci jsem měl příležitost obohatit se přátelstvím Jaroslavy Moserové, mimořádného multitalentu (lékařka, malířka, spisovatelka, též výtečná pianistka, velvyslankyně, senátorka, načež až do své předčasné smrti vysoký funkcionář

("President of the Czech Commission for UNESCO. Member of the UNESCO Executive Board", takto je psáno na její vizitce, co tu stále mám).

UNESCO mezi svými původními užitečnými aktivitami poctilo významné památky, například Fez v Maroku, Akropolis v Řecku, Borobudur v Indonésii, oceněním World Heritage Sites všeho lidstva. Taková uznání se rozmnožila všemožnými směry, pocty se dostalo i české kotlině, nejen náměstí v Telči a zámku v Českém Krumlově.

- - -

Dobrou náladu při našich setkáních, kdy jsme se pouštěli do tuctů témat, jsem nechtěl pokazit dotazy na její pravděpodobnou zkušenost této s hanebným zpolitizováním údajně výchovné, vědecky, umělecky orientované organizace. Nejvíc škody tam napáchal Amadou Mahtar M'Bow ze Senegalu, ve funkci Director General. Vládl v letech 1974 - 1987, než se ho podařilo vystrnadit čili v období, kdy má informátorka dlela v kleci a poinvazní normalizátoři si ji určitě nevybírali k reprezentaci jejich režimu ve světě.

V roce 1974 UNESCO na své General Conference hlasovalo pro vyloučení Izraele. Dva roky poté členství mu sice bylo navráceno, ale současně s odhlasovanou rezolucí, zatracující Izrael pro zločin údajné "cultural assimilation". V roce 1978 následovala další zatracující rezoluce, korunovaná 1980 rezolucí s písmeny NWICO (k vytvoření New World Information and Communication Order), eufemistické označení cenzury v podobě "Kódu mezinárodních pravidel žurnalistické etiky. "

Západ neúspěšně protestoval proti přibývajícímu zpolitizování organizace jakož i jejímu mizernému vedení senegálským direktorem. Když se nepodařilo dosáhnout nápravu, USA v roce 1984 (doba to Reaganova) z UNESCO vystoupily a rok poté je následovala Velká Británie a Singapur. Další západní demokracie hrozily učinit totéž. M'Bow se tuze vzpouzel a teprve v roce 1987 přestal usilovat o své znovuzvolení.

Nahradil ho Španěl Federico Mayor Zaragoza (proti němuž hlasovala většina afrických delegátů) a setrval do roku 1999. Po něm přišel Japonec Koichiro Matsuura (1999-2009), nahrazen nynější ředitelkou: Bulharka Irina Bokova, v Moskvě vystudovaná.

UNESCO se jen poněkud málo vylepšilo.

- - -

Poté co žádost PA (Palestinian Authority) o přijetí za plnoprávného člena OSN neuspěla zásluhou amerického veta, UNESCO žadatele přijalo do svých řad většinou 107 hlasů proti 14, s 52 opatrníky, kteří se hlasování zdrželi. Americký zákon (přijatý ještě před Obamou, jemuž se ho prozatím nepodařilo znicotnit) ale zakazuje své vládě financovat organizace ve prospěch PA, dokud nesplní svůj dřívější závazek k mírovému vyjednávání s Izraelem a jeho právem vůbec existovat. Obamova administrativa neměla jinou možnost, než nedodat 78 milionů dolarů (americký podíl 22 % do UNESCO rozpočtu.).

Politicky tuze korektní, multikulti kruhy velice nelibě zareagovaly, též s asistencí komika Johna Olivera s jeho Comedy Central's The Daily Show. Ten ve svém vystoupení oznámil: "Neměli jsme absolutně jinou volbu než zabránit finanční pomoci obětem tsunami a hladomorem trpícím africkým dětem."

Poté, co se dozvěděl, že africký stát Gabon poskytl dva miliony dolarů, tento chechtálek tam odspěchal a diváky obveseloval dalšími pořady, jak že velikán Gabon dovede mávat americkým ubožáčkem. Solidní časopis Atlantic si takové legrácky značně pochvaloval.

Víc se mi podařilo dozvědět z objektivního zdroje The Weekly Standard (16.4.2012, text s názvem "UNESCO Funny Business", autorka Claudia Rosett). O úsilí moskevsky trénované generální ředitelky, která započala diplomatickou kariéru v bulharských službách za tuhého komunistického režimu: nemínila ponouknout členské země ke změně v jejich hlasování, ale přitlačit Washington, aby platil. Za posledních šest měsíců přiletěla se skupinou přesvědčovatelů na dvanáctidenní cestu s šesti zastávkami, zdůrazňovat primární roli UNESCO, jíž outdated ¨("staromodní") americký zákon způsobuje inconveniencing ("nesnáz, obtíž, nepohodlí"). Za něco nepohodlného se však neposuzuje vlastní rozhodnutí, aby Sýrie, její mordýřský režim, zasedl ve výboru pověřeném starostí o lidská práva.

Její prioritou ovšem není starost o hladové černoušky, ale o blaho UNESCO, jež z celkového rozpočtu 326 milionů dolarů spotřebuje 87 procent pro své kádry, jichž většina s šesticiferným nezdaněným platem si lebedí v Pařiži a nikoliv někde v nevábném terénu. Auditoři (revizoři účtů) zjišťují plýtvání, luxusní výdaje, letenky jen v první třídě. Nikterak však prvotřídní pracovní výkony ("many of UNESCO's employees don't know what they are supposed to be doing").

Též pár slov o onom údajně šlechetném Gabonu: maličký sice stát, ale devátý největší zdroj ropy na africkém kontinentě. Jeho potenciální bohatství už víc než 40 roků plundruje rodina presidenta Ali Bongo Ondimba. Vyšetřující zpráva amerického senátu ho charakterizuje jako "pověstného pro hromadění obrovského majetku v zemi známé pro svou chudobu". Freedom House hodnotí Gabon jako ošklivou, již desetiletí trvající diktaturu, se značnou korupcí ve společnosti a s mučením ve věznicích.

Ony dva miliony dolarů byl prezident ochoten poskytnout jako odměnu za jmenování do výkonného výboru UNESCO. Jedna soukromá gabonská organizace se obrátila na ředitelku Bokovu a ovšem neuspěla s žádostí, aby odmítla přijetí těchto peněz, tolik potřebných nuzným domorodcům.

Ředitelka při zdůrazňování zásluh své organizace často zdůrazňuje výchovný program o holocaustu, jenž americkou vinou je tuze ohrožen. Ve skutečnosti se tomuto programu na plný úvazek věnuje pouze jeden zaměstnanec placený z izraelských zdrojů.

Palestinian Authority - v OSN dosud fungující jen jako pozorovatel (Observer), má ve svém znaku mapu, na níž stát Izrael neexistuje. Obtížná by byla představa, že nyní jako povýšený plnotučný člen UNESCO by mapu pozměnil.

Rovněž končím s váháním při představě, zda plýtvání v Paříži překonává to bruselské.

KONEC