Z Ruska zní bizarní hlasy. Exprezident Dmitrij Medveděv napsal, že USA se snaží dostat Moskvu před mezinárodní soudy, přičemž samy vedly krvavé války: „Počet obětí zločinné politiky USA je srovnatelný s počtem obětí Hitlerova režimu.“

Myslí to vážně? Může tomu v civilizovaném světě někdo věřit? Šéf diplomacie Sergej Lavrov vyzval svět, aby se snažil ochránit mezinárodní právo. Při pohledu na to, jak Moskva drtí Ukrajinu, je to jen další v řadě ruských chucpe, řekne si našinec. Ale jinde to berou vážně.

Jistě, vojenské akce Západu proti Bělehradu (1999) či Bagdádu (2003) nebyly „vyfutrovány“ mezinárodním právem. Nezískaly plné posvěcení Rady bezpečnosti OSN. Jenže Západ o tento mandát usiloval a dotyčné země byly v hledáčku OSN (Irák od anexe Kuvajtu v roce 1990).

A teď se ptejte. Předložilo Rusko problémy na Ukrajině jako téma v RB OSN? Doložilo to, čemu říká genocida etnických Rusů? Požádalo Radu bezpečnosti o mandát k zásahu? Nic z toho neplatí. Naopak platí to, co 24. února řekl prezident Zeman: „Domnělé nebo skutečné chyby, jako bylo bombardování Jugoslávie nebo vstup do Iráku, nemohou být ospravedlněním chyb vlastních.“

Snažit se trestat jadernou mocnost ohrožuje existenci lidstva, píše Medveděv

Moskvě je ukradené, co si o ní myslí Západ, spíše chce získat podporu na fórech, jako jsou skupiny BRICS či G20, jejíž ministři zahraničí právě rokují v Indonésii. Doufá, že si přikloní mocnosti typu Brazílie, Indie nebo Jižní Afriky, a šanci má. Jak pro Týdeník Echo řekl portugalský analytik Bruno Macaes, o zmrazení finančních rezerv Ruska rozhodli dva centrální bankéři Západu (USA a EU). A Brazilci si dokážou představit, že západní sankce mohou podobně sejmout i je, třeba dokud nezastaví těžbu dřeva v Amazonii.

O této hrozbě je svými řečmi přesvědčuje Moskva. Je to hra s otevřeným koncem. Už proto, že Čína – zdánlivě tutový spojenec Ruska – navenek preferuje spíše harmonii než akce typu přepadení Ukrajiny. Snad i proto teď čínský lídr Si odmítl pozvání do Moskvy. Sledujme to pozorně.