Náklaďák jako zbraň teroru přibližuje Evropu Izraeli. Zareaguje jako on, nebo jako vždy?

Jestli byl včerejšek v něčem společensky přelomový, tak možná v této větě: „Islámským terorismem je ohrožena celá Francie.“ Pro většinu lidí je taková věta zcela banálním faktem, ale pronesl ji pár hodin po útoku v Nice prezident Hollande, muž, který ještě loni po útocích džihádistů tvrdil, že nemají nic společného s islámem.

Řekl ji dříve, než bylo definitivně potvrzeno, že jde o akt teroru. Dříve, než byla s jistotou zjištěna totožnost útočníka. A dříve, než se začalo zkoumat, nakolik jsou jeho motivy islamistické, politické, psychické či jiné. Toto je jistý přelom. Ostatní patří spíše k vývoji.

Útok v Nice přinesl jisté novinky. Francie ještě nikdy nezažila použití auta jako zbraně. Ještě nikdy si nevyžádal nájezd do lidí tolik obětí (jejich počtem překonal i výsledek střelby norského teroristy Breivika před pěti lety). Ale to, co visí ve vzduchu, co „dělá atmosféru“, je někde jinde. A to ve společenském očekávání.

Nelze samozřejmě říci, že mezi reakcemi na teror v Nice a hlasováním Britů pro odchod z EU je nějaká příčinná souvislost. Ale nelze se zbavit dojmu, že politické špičky v Evropě jako by se snažily názor řadových voličů reflektovat. Jako by tušily, že slogan „to nemá nic společného s islámem“ jen rozevírá nůžky mezi postojem elit a veřejnosti. Hollandova slova o ohrožení islámským terorismem jako by ohlašovala změnu kurzu. Kam až ta změna dosáhne, naznačí teprve reakce v příštích dnech.

Tomuhle nelze předejít

Principiálně vzato nebyl útok z Nice úplnou novinkou. Nebyl 11. zářím 2001, kdy celý svět nevěřícně zíral na útok provedený unesenými dopravními letadly plnými lidí. Jestli Evropě něco ozřejmil, tak spíše praxi, se kterou se třeba Izrael potýká už pěkných pár let.

Útoky tohoto typu – i když s daleko nižším počtem obětí – zažila i Evropa a Amerika. Ale podíváte-li se na Wikipedii, na heslo teroristické útoky pomocí aut, zjistíte zajímavou věc. Ta stránka měla jen dvě jazykové verze: anglickou a hebrejskou. Až včera přibyla turecká a katalánská. To vypovídá o zájmu i naléhavosti tématu. Ale rozhodně nelze říci, že útok v Nice přišel z čistého nebe.

Ve Francii nevznikl nový fenomén, „jen“ se do ní přesunula metoda vyzkoušená již jinde. A „jen“ byla velmi zdokonalena ve své vražedné schopnosti. Takže by mělo platit to, co lidé z bezpečnostní branže tvrdili už dříve. Už v září 2008, po třech útocích vozidly v Jeruzalémě, varovala skupina Stratfor, že tyto akce jsou sice méně vražedné než sebevražedné atentáty (to v Nice neplatilo), ale dá se jim daleko obtížněji předcházet (to platí do mrtě). V roce 2014, když v Kanadě zabíjel autem konvertita k islámu, napsal Jacob Siegel na webu Daily Beast, že s tímto typem teroru se bude Západ setkávat mnohem častěji (stalo se). A Brian Jenkins z organizace Rand líčil rozdíl mezi těmito pachateli a „osamělými vlky“.

Typickým osamělým vlkem byl Breivik. A faktem zůstává, že za pět let od jeho činu ho v Norsku nikdo nenapodobil. To nelze říci o vražedných řidičích, které Jenkins připodobňuje k zatoulaným psům. Nelze je vytipovat a nezanechávají stopy třeba v podobě bláznivých manifestů. Zato inspirují následovníky.

Od ledna 2015 zažila Francie pět džihádistických útoků. Pachateli byli vždy lidé, kteří měli nějakou vazbu na islamistické podhoubí, ocitali se v hledáčku policie (i když se na to přišlo až se zpožděním), prostě zanechávali jistou stopu. Teprve uvidíme, zda nějakou stopu zanechal i pachatel ze čtvrteční noci. Pokud ne, pokud se ukáže, že byl skutečně nezjistitelným „zatoulaným psem“, bude to problém.

Co když nemá legitimaci IS?

Kdyby se ukázalo, že pachatel z Nice byl jen jedním řadovým mužem z mnohamilionové komunity francouzských muslimů, zeslábne argument, že teror lze porazit na bitevním poli proti IS v Sýrii nebo Iráku. A naopak posílí argument omezení migrace do Evropy. Pak už by elity nemohly jen tak říkat, že jde o postoje fašounů, reakcionářů a šiřitelů nenávisti.

Rýsuje se pozoruhodný obraz. V době, kdy stále více francouzských Židů odchází do Izraele, kdy se Francie stala hlavním zdrojem tamního přistěhovalectví, se do ní přesunuje hrozba, se kterou Izrael sám bojuje. Evropští pokrokáři rádi říkají, že Izrael si ji způsobuje sám diskriminací Arabů. Ale kdo způsobuje hrozbu ve Francii? Pokrokáři odpovědí, že tamní diskriminace menšin. Ale prezident Hollande na té vlně už nejede. Snad i proto začal mluvit o islámském terorismu.

Jenže představa, že Evropa zareaguje na teror jako Izrael, je příliš fantaskní. To by musela profilovat rizikové skupiny a tím popřít celý svůj antidiskriminační diskurz. Takže raději vsaďme na reakce typu jako vždycky – na patos slov, průvodů a hesel typu „útok na celý svobodný svět“. Není to útok na svobodný svět. Je to útok na lidi, kteří si zasluhují ochranu.

LN, 16.7.2016