Aktivisté progresivistické propagandy pokračují ve vítězném tažení svobodným světem a zdá se, že se jim daří. V případě některých excesů musí ve prospěch těch, kdo nesdílejí jejich vidění světa, zasáhnout soud.

Ze zemí na západ a sever od nás přicházejí stále častěji zprávy, nad jejichž obsahem si mnozí můžeme ukroutit hlavu. Na mysli mám postihy za svobodné vyjádření názoru, který není v souladu s genderovou či obdobnou ideologií. Řada lidí byla vyhozena ze zaměstnání nebo z nejrůznějších funkcí jenom proto, že před modernistickými teoriemi dala přednost zdravému rozumu a tradičnímu chápání hodnot, případně svému křesťanskému přesvědčení a vlastnímu svědomí.

O nejnovějším případu, kdy na obranu člověka hájícího tradiční názor, že lidská bytost je buď muž nebo žena, což je dáno biologicky, musel zasáhnout až soud, informovala na svém webu britská charita „The Christian Institute“ prosazující křesťanský pohled na svět a společnost (jde tedy o protiváhu toho, co známe jako progresivistickou ideologii). V článku „Legal win for Christian governor axed for challenging school’s sex ed policy“ publikovaném v závěru prvního červencového týdne (ZDE) je popsán příběh paní Susan; jde o smyšlené jméno vzhledem k ochraně jejích dětí. Záhy pochopíme proč.

V Anglii, Walesu a Severním Irsku řídí státní základní školy správní rady, jejichž členy jsou i zástupci rodičům dětí na škole studující (parent governors). V jedné takové škole v anglickém Gatesheadu působila ve správní radě jako zástupce rodičů paní Susan. Coby věřící křesťanka měla a má problém s obsahem výuky předmětu RSE – Relationships and Sexual Education (Výchova o vztazích a sexualitě). Obecně jí vadí, že školním dětem je v vtloukána do hlav genderová ideologie; má obavy z myšlenkové devastace žáků. Její konkrétní výhrady: děti jsou vedeny k tomu, aby zpochybňovaly vlastní genderovou identitu (v jejím pojetí gendrová identita rovná se až na výjimky identita biologická), při výkladu je používáno vyobrazení „Genderbread Person“ (kreslená postavička bez původní pohlavní identity); v rámci této metody se děti mj. učí, že biologické pohlaví, psychologický smysl pro sex, způsob oblékání a erotické pocity spolu vzájemně nesouvisí. Z toho vyplývá tvrzení, že být mužem nebo ženou je určeno osobností, koníčky nebo oblečením – nikoli biologicky.

Paní Susan se jako zodpovědná a svědomitá členka správní rady školy proti tomu ohradila, porozumění mezi ostatními kolegy v řídícím orgánu však nenašla. Ředitel školy jí nicméně poradil, aby tuto záležitost řešila prostřednictvím oficiálního mechanismu pro podávání stížností, což udělala. Ovšem ještě předtím, než celý proces dospěl k nějakému závěru, správní rada paní Susan ze svého středu vyloučila. To nelze chápat jinak než jako snahu umlčet nepohodlný názor.

Paní Susan a její podporovatelé v charitě „The Christian Institute“ se obrátili na britskou justici. Vrchní soud následně vydal verdikt, že její propuštění ze správní rady bylo nezákonné a nařídil, že musí být přijata zpět.

Skvělý závěr příběhu? Bezpochyby. Měl bych se jako člověk, který stojí na straně paní Susan, radovat? Ano, měl. Přesto jsem posmutnělý. V jakém světě to žijeme, když člověk za to, že svobodně hájí naprosto legitimní názor, s nímž souzní stamiliony obyvatel této planety, může být z nějakého postu vyhozen a musí se o svá práva brát u soudu? Kolik takových zpráv nás ještě čeká? (V srpnu bude stát před odvolacím soudem finská poslankyně, exministryně a křesťanka Päivi Räsänenová. Prokuratura ji žaluje kvůli tomu, že se veřejně přihlásila k učení Bible, podle kterého je intimní styk mezi homosexuály hřích.)

V kauze „Susan“ se pozoruhodně vyjádřil zástupce ředitele charity „The Christian Institute“ Ciarán Kelly. Poznamenal, že paní Susan jako mnoho dalších zástupců rodičů v řídícím orgánu dobrovolně věnovala svůj čas tomu, aby jejich škola byla o něco lepší. V reakci na to byla propuštěna z postu, který pravděpodobně vykonávala s větší pečlivostí než ti, kdo pro její vyhazov hlasovali.

Přemýšlivému čtenáři jistě neuniklo, že ačkoli případ „Susan“ dopadl v osobní rovině dobře, otazník visí nad tím, proti čemu se ona sama vymezila. Jde o obsah výuky předmětu RSE ovlivněný progresivistickou ideologií. Pokud by vše zůstalo tak jako před vyhozením paní Susan, nic by se v principu nevyřešilo.

Zdá se ale, že naděje na změnu existuje. V Dolní sněmovně se ustavila skupina konzervativních poslanců v čele s Miriam Catesovou, která se obrátila na vládu s požadavkem přehodnotit obsah osnov RSE. Catesová premiéru Sunakovi řekla, že děti jsou při výuce RSE vystavovány učivu, které je nepřiměřené jejich věku, extrémní, sexualizující a nepřesné, přičemž často jsou využívány materiály organizací, které nepatří do oficiálně schválených a vedou kampaň podkopávající rodičovskou autoritu. „To není vítězství rovnosti, to je katastrofa pro dětství,“ poznamenala poslankyně.

Vláda slíbila, že tato věc bude řešena, a to jak na její úrovni, tak na úrovní ministerstva školství (vytvoření panelu expertů, shromažďování podkladů, konzultace). Více jasno má být koncem letošního roku.