Tolik se toho na nás chrlí, zvládnout to nedovedeme, naše přetížené kompjůtry reagují nevřele a občas zcela zkolabují. Přemnoho obdrženého jsou ovšem zbytečnosti, pitomosti, škodolibé provokace, takže příjemce zareaguje neotevřením, čas si ušetřit. Ale tím se třeba i ochudit o užitečnou informaci.

Před pár měsíci jsem vyslechl zajímavou rozprávku dvou pražských domorodců. Jeden z nich se právě vrátil z mohamedánské končiny.

„Hele, jaký to bylo, povídej!“ pobídnut byl.

Takže se rozpovídal, posluchač přikyvoval, souhlasil, s tímto přesněním: „Člověče, to už my vlastně máme taky! Naštěstí ne jestě přímo tady - ale taky to bude, to určitě. Já totiž byl nedávno v Belgii, v Bruselu, a jdeš tam po ulici a taky už vyloženě arabský svět. Zabalený ženský, mešity, muezíni, všechno se jim trpí, policajt si netroufne zasáhnout, politici ty se bojej ještě vic. To jsme si to v Evropě, že jo, pořádně tento, radši nemluvit.“

Po návratu sem domů za velkou louži jsem obdržel e-mail s videozáznamem: mladistvý imám, avšak s mohutným plnovousem, ochotně a sebevědomě oznamoval, jaká že bude brzká budoucnost Belgie: samozřejmě že islámská, musulmanská, o tom není, nemůže být pochyb, přece umíte počítat, kolik se rodí našich dětí v porovnání s vašimi. Šaría stoprocentně zavládne, demokracie zmizí. Žádný pravověrný muslim nemůže podporovat demokracii, vždyť to jsou vzájemně neslučitelné cíle. A bude tomu tak v celé Evropě - a komu se to nelíbí, ať odtáhne jinam, bude-li ještě mít kam.

Vyjádřeno s přesvědčením o nevyhnutelnosti univerzálního globálního kalifátu.

Imám tak činil bez špetky fanatického běsnění tváří v tvář s nevěřícím psem.

- - -

Islamizace začne v okamžiku, kdy je ve společnosti dostatečný počet muslimů, kteří přijdou s požadavkem všelijakých výhod, zprvu převážně náboženské povahy. Jejich zamýšlený úspěch je podmíněn a posléze zaručen politicky korektní, tolerantní společností, ochotné privilegia poskytnout. Tím se začínají otevírat dveře k dalším, množícím se požadavkům. Ty zejména začnou přibývat, na intenzitě získávat s rostoucím počtem a procentem přívrženců islámu. Demografové odhadují, že Amsterdam, Rotterdam, Antverpy a mnohá další evropská města se již brzo dočkají stavu, kdy islámská menšina se stane většinou.

Radostná zpráva pro příznivce chomoutu, pštros náš vzor: Fanoušci tyranie jistěže přivítají prozatím nejnovější úsilí Organizace spojených národů. Její pilně si počínající větvi HRC (United Nations Human Rights Council), dohlížející na dodržování lidských práv, se totiž výtečně daří její potlačování a kriminalizace kritiky islámu kdekoliv na světě. Valnému shromáždění OSN se již podařilo prosadit tzv. Anti-Blasphemy Resolution – zákaz „rouhání“, závažného provinění, k němuž dojde v případě, že muslimovo náboženské cítění bude dotčeno. A bude povinností členských států takové pachatele trestat.

Dosud se celý svět nepodřídil. Už ale víc než poprchává, zejména nad ustrašenými evropskými hlavami se otvírá prostorný chamberlainovský deštník. A měřit se důsledně bude nestejným metrem. Se zalíbením jsem si prohlížel dokumentární videa z Londýna s davy rozkacené mohamedánské mládeže, třímající plakáty s krvelačnými postuláty. Snad každý s přístupem k internetu se již seznámil se záběry z britských ulic, s demonstrující muslimskou mládeží, s plakáty „SMRT DEMOKRACII“, „ZABÍT KAŽDÉHO, KDO URAZÍ ISLÁM“, „KALIFÁT V EVROPĚ ZVÍTĚZÍ“ – přemnoho takových, neméně hrozivých požadavků. Policie nečinně přihlíží zaručovat svobody projevu jejím zarputilým nepřátelům. (Leckomu a ledačemu se hrozilo, též se slovy KILL JUICE. Zadumal jsem, abych dešifroval požadavek, proč že vraždit Šťávu, než mi došlo, že zarputilci nejsou zcela perfektní v zacházení s angličtinou a zřejmě si popletli šťávu s Židy (JEWS). Tak či onak, policie proti provinilcům jazykovým či jiným nezasáhla.)

O vzpomínkovém dni Holocaust Memorial Day se v Londýně sešla hrstka, necelých sto účastníků. Stali se terčem pozornosti islámské mládeže. Ta na ně házela kamení a častovala slovní pohrůžkou smrti. Pro-palestinští demonstranti pochodovali s nasazenými maskami Židů s velkými ohnutými nosy, jakoby chlemtající krev arabských dětiček. Policie demonstraci povolila, ale zakázala protidemonstraci, poněvadž se tam objevila izraelská vlajka.

Počítejme hlavy, nosy, hlasy. V Londýně žije odhadem 150 tisíc Židů a jeden milion muslimů, s velikou převahou mládeže, nezřídka pramálo asimilované. Rozhoduje nikoliv mlčící většina, ale hodně hlasitá menšina. Jestliže extrémisté nemohou dodat hlasy, tak dodají decibely.

Nedávné statistické průzkumy potvrzují pokračující důkladnou demografickou změnu ve Velké Británii, kde počet muslimské populace roste desetkrátrychleji, než zbytek společnosti. Průzkum též došel ke zjištění, že většina (59 %) Evropanů pokládá Izrael za největší hrozbu světovému míru. V Německu je těch procent víc (65 %), v Rakousku ještě víc (68 %) a všechny přetrumfne Nizozemí (74 %), což už se rovná náladám porovnatelným v arabských státech.

V Nizozemí katolický biskup Martinus Muskens se v televizním projevu svěřil se snahou naléhat na své ovečky, aby se též modlily k Alláhovi a tak se přispělo ke zdárné koexistenci s muslimy. V Británii se dává přednost usmiřovačkám v chamberlainovské tradici. Významný prelát anglikánské církve se již vyslovil ve prospěch aplikace některých předpisů muslimské šaríi.

AS NATIONAL SECURITY WEAKENS, ISLAMIZATION SURGES - zatímco bezpečnost národa ochabuje, islamizace mohutní. Takový je titulek s podtitulkem o rostoucí síle muslimských radikálů v Británii jako příležitosti nahlédnout do budoucnosti. Autorem ponuré zprávy je Frank J. Gaffney, dřívější náměstek ministra národní obrany za prezidenta Reagana, a nynější prezident instituce Center for Security Policy. Zdroj The Washington Times, 13.leden 2014.

V tomto lednu na ulicích v centru Londýna gangy mladíků se sebeoznačením Muslim London Patrol a Vigilantes (“členové výboru bdělosti“ - lepší překlad jsem v českém slovníku nenašel) nijak šetrně obtěžují kolemjdoucí s příkazy, aby se podřizovaĺi šaríi, že toto už je oblast muslimů: „Alláh je ten největší! Zde je islám, ať se vám to líbí nebo ne.“ Policie nezasahuje. Stát nezasahuje do činnosti již 85 fungujících šaría soudů, rozhodujících případy z oblasti rodinného práva, čili v neprospěch žen, v rozporu s britským právem.

Mnohým teroristickým iniciativám se podařilo zabránit jen v poslední chvíli.A že by někde bylo jakési vzepření, odpor, účinně přispět k potírání mezinárodního terorismu? Preventivně chamberlainovsky se nepředposrávat?

Mateřská země se bohužel neinspirovala současným postojem své bývalé trestanecké kolonie Austrálie. Její přední politici velmi zřetelně oznámili muslimům, bažícím po šaríi a takových zvyklostech, že přistěhovalci a nikoliv Australané se musí přizpůsobovat. Ano, odmítáme si dělat starosti, že bychom vás tím urazili. Je to naše země, kultura, způsob života, zde máte možnost se stát jeho součástí. Naučte se její řeč a tou je angličtina. Nikdo vás přece nenutil sem přijet, vy jste sem chtěli, země vás přijala. Jestliže s tím máte potíže, odtud odjeďte.

A ještě pádněji, zřetelněji se 4. srpna 2013 ve svém projevu v Dumě, ruském parlamentu, vyjádřil Vladimír Putin, ex-kágébácký prezident: projev krátký, s obsahem, jakého se v americkém kongresu - aspoň za trvání nynější administrativy - určitě nedočkáme. Jak mohutný smysl pro humor, absurdno, má historie!

- - -

Oficiální americké počínání věru není důvodem k patriotické pýše. O vánocích je nedoporučeno, až zakázáno zmiňovat se, že jsou vánoce, poněvadž nekřesťané by se mohli cítit dotčeni. Postavit si Betlém s oslíky a pár paňáčky na vlastním trávníku by mohlo vést k úředním nepříjemnostem. V Brooklynu, v ultraortodoixní židovské enklávě Williamsburg na Lee Avenue, v Sander košer pekařství byl nápis s požadavkem cudného oblečení zákazníků. New York City komise lidských práv zareagovala vysokou finanční pokutou. V téže metropoli každý pátek muslimové s policejním souhlasem znemožní dopravu na Manhattanu modlitbami na Madison Avenue. Američané dovedou být různě velkorysí: například univerzita Yale, jedna z nejprestižnějších, kde si velice pečlivě vybírají mezi početnými zájemci o studia: přijat byl Sayed Rahmatullah Hashemi, významný funkcionář Talibanu.

Sychravý severský stát Minnesota, jehož původní evropští pionýři pocházeli ze Skandinávie a také z našich českých končin, v posledních letech se stal adresou víc než sta tisíc běženců ze Somálska, státu dokonale nefunkčního, který přitahuje rostoucí počet zájemců z řad al-Kájdy. Mnozí se již stali naturalizovanými Američany, někteří se s americkým pasem vraceji do rodného regionu, též al-Kájdě naslouchají a dočítáme se o případech, kdy se jim zalíbilo i v poslání sebevražedných útočníků.

- - -

Leninská otázka: Co dělat? Dočetl jsem se o jakési lokální iniciativě provokativně se krmit kobližkami v měsíci ramadánu, kdy přes den muslimové musí držet půst.

O výtečném nápadu jsem se dozvěděl e-mailem z Austrálie. Byla to výzva k patriotické iniciativě v neděli odpoledne – série záběrů z australských ulic, v nichž se promenují ladné ženy, všechny totálně nahaté. Perfektně podvratné počínání. Vždyť pro pravověrného mohamedána pohled na neoděnou ženu, s výjimkou vlastní manželky, je smrtelným hříchem, kdy pak nezbývá nic jiného než spáchat sebevraždu.

Přemýšlím o vhodné variantě v českých podmínkách: kobližky nebo nudismus nebo aspoň veřejné komunální požírání špekáčků vepřových, šťavnatých. Zejména o ramadánu.

KONEC

1.2.2014