31.5.2020 | Svátek má Kamila


SVĚT: Virová sebevražda Západu po vzoru Říma

30.3.2020

Mnozí dospěli k závěru, že COVID-19 je odrůdou invaze mimozemšťanů, která je předzvěstí konce světa. Ale opravdovou hrozbou je pro nás virus mnohem smrtelnější: nenávist k hodnotám, na nichž naše civilizace stála po celá staletí.

Léta mně vrtalo hlavou, proč Římská říše přestala existovat a byla nahrazena společenstvími ve srovnání s ní necivilizovanými. Proč a jak se pokrok lidstva obrátil podobným způsobem zpět? Zážitky z posledních týdnů záhadu objasnily. Nebylo třeba žádné devastující události; příčinou pádu Říma byla jednoduše ztráta chuti jejích obyvatel podporovat svou „říši“ a hodnoty, na nichž stála. A jak se dělo před asi 1500 lety, tak se děje i dnes.

Krize okolo COVID-19 – konkrétně ohledně reakce na virus – ukazuje, že se z lidí stali znudění jedinci, kteří ztratili kontakt s celkem a jsou lehce ovlivnitelní myšlenkami, které nemají nic společného s kořeny jejich společnosti. Všichni nyní jsme – nebo alespoň velká část z nás je – Římany fin de siecle.

Velká část lidí na Západě nemá problém s přijetím sebevražedného zastavení svých ekonomik ve snaze zastavit virus, jehož hlavním důsledkem je, že jisté množství velmi starých nebo nemocných lidí odejde o několik týdnů nebo měsíců dříve, než by odešli jinak. Stejně jako nadšeně podporují prohlášení, že počet pohlaví je 46 a nikoliv 2; že je třeba omezit nadýmání krávy, abychom zachránili ledního medvěda; že je třeba do Evropy přivítat miliony exotických migrantů a považovat je za neurochirurgy; a tak dále.

Rozšířený názor, že všechno, včetně celých ekonomik, je třeba obětovat v zájmu boje s koronavirem, je oživením středověkých honů na čarodějnice; oběť se zdá znovu být důležitější než hledání efektivní metody, jak se vypořádat s problémem.

Naše stále více dekadentní masová kultura se postupně stala více ideologická a otevřeně odporující hodnotám, z nichž vyrostla západní civilizace. A zatímco se tato kultura vydává za „protikulturu“ a symbol nezávislosti, ve skutečnosti získala praktický monopol na téměř všechny informační kanály, které určují názory většiny lidí, včetně médií středního proudu a mainstreamových politických stran.

Naši vedoucí politici byli vtaženi do tohoto syndromu skupinového myšlení a s radostí vyhlašují regulace a omezení aktivit a podniků, které mohou vést k nejhorší hospodářské krizi dějin. Tisíce podniků se již zavírají a dlouhodobé perspektivy jsou ponuré.

Vlády zároveň vstupují do hry tím, že platí celé platy a financují další služby. S tím, jak se daňové příjmy stávají téměř neexistujícími, veřejný dluh poroste. Některé vlády mohou vyhlásit platební neschopnost nebo se uchýlit k neomezenému tištění peněz, což povede k vysoké inflaci. Takové vlády mohou najednou ztratit schopnost platit zdravotní péči, policii nebo armádu. Jejich země mohou být oslabeny natolik, že budou obsazeny zeměmi jinými a vymazány z mapy světa.

To je možná nejhorší možný scénář, ale již teď je prakticky jasné, že důsledkem celonárodních karantén bude recese srovnatelná s Velkou hospodářskou krizí. A jak se na to dívá většina lidí na Západě? Buď si těchto budoucích událostí nejsou vědomi, nebo je tyto události nezajímají, anebo z nich mají doslova radost. Zdá se, že nemají žádný cit pro nebezpečí, která z těchto událostí vyvěrají. Místo toho jsou posedlí zprávami o tom, která nejnovější celebrita chytila slavný virus.

Spotřebitelé této masové kultury nepostavili a nevymysleli nic podobného, co postavili naši předci – osvícenství, teorii relativity, parlamentní demokracii, industrializaci, velké pokroky ve filozofii, vědě, literatuře a inženýrství. Nemusí chránit žádné skutečné hodnoty proti hmatatelnému nepříteli, protože jim více než dostačuje, když se schovají ve stádě, jež si osvojilo syndrom skupinového myšlení.

Naši předci měli těžké a často krátké životy; museli tvrdě pracovat, vyprodukovat dost, aby přežili, bojovat s nepřáteli a ochraňovat, co zdědili od předchozích generací. Z tohoto úsilí vykrystalizovaly mnohé statky s dlouhodobou hodnotou. Nynější pokolení obyvatel Západu jsou nejlepší v produkci neustále eskalující iracionality a paniky.

Nebudou-li dvouměsíční národní karantény stačit k tomu, aby byl virus izolován nebo poražen, tito lidé jsou připraveni radostně souhlasit s rozšířením karantény na šest měsíců, ne-li na roky. Čína se rozhodla uplatnit velmi striktní omezení života, ale jejich asertivita stačila k tomu, že je země mohla do dvou měsíců ukončit; mnozí lidé na Západě chtějí omezení o něco méně drastická, ale jsou připraveni na jejich mnohem delší trvání. To je očividně iracionální přístup; místo „zplacatění křivky“ se racionální vůdci (včetně těch v Pekingu) snaží tvar křivky změnit na útes. Čím rychleji je virus eliminován, tím je to lacinější.

Nesmrtelnost jako lidské právo

Podpora pro ekonomicky sebevražedné regulace nezačala s nemocí COVID-19. Západ strávil poslední desetiletí ve stavu prosperity, v níž lidé považují materiální bohatství a dobrou zdravotní péči za samozřejmost. Lidé zapomněli, co je hlad (a většinou i nezaměstnanost). Místo toho si rádi osvojili stále hlubší „nároky“ a práva, včetně „práva nebýt uražen“.

Aktivisté senzačně líčili stále menší nebo méně pravděpodobná nebezpečí a nutili vlády, aby se těmto nebezpečím vyhnuly. Konkrétně klimatické hnutí obhajovalo názor, že 1 až 2 °C oteplení, které emise CO2 mohou způsobit za celé století, představuje apokalypsu, které je třeba se vyhnout, ať je cena jakákoliv.

V takové atmosféře jsme mohli očekávat, že jakmile se objeví první „reálná hrozba“ – a nová nemoc podobná chřipce reálnou hrozbou jistě je –, strach lidí se vymkne kontrole. Protože lidi byli vytrénováni, aby považovali změnu teploty o stupeň nebo dva za konec světa, můžeme se divit tomu, že jsou zcela zděšeni z viru, který má reálnou šanci na světě zabít milion lidí nebo i o něco více, byť lidí většinou starých a/nebo nemocných?

Existenční hrozba, kterou představuje koronavirus – nebo alespoň náš iracionální postoj k němu –, je větší než hrozba související s klimatem (byť stále velmi malá). Obyvatelé Západu, kteří se s žádnou hrozbou nesetkali velmi dlouhou dobu, si vypěstovali psychologický problém, který americký písničkář Remy pojmenoval slovem „affluenflammation“ (zánět způsobený bohatstvím) a který spočívá v chorobném zvyku zveličovat zanedbatelné hrozby. Když se toto nafukování pocitů aplikuje na hrozbu skutečnou, konkrétně epidemii, takoví lidé zcela přijdou o rozum.

V kontextu COVID-19, kdy je každá smrt ohlášena jako událost v hororovém filmu, lze vidět, že „nesmrtelnost“ se stala jen další položkou ve stále delším seznamu „lidských práv“, na která mají občané nárok. Z této nové moudrosti plyne, že politici zcela zklamali, protože „nárok občanů“ na nesmrtelnost nedokázali ochránit. Ale tato přehnaná citlivost je jen jednou stránkou potíží.

Mnozí jedinci v našem světě aktivně chtějí ekonomikám a firmám ve svých zemích, bohatým lidem a vládám ublížit, protože se necítí s nimi být jakkoliv pozitivně spojeni a nemají za ně žádnou zodpovědnost. Bezpečnost a prosperitu, které se těší, berou jako samozřejmost. Jejich peníze a jídlo přicházejí z nějakého „penězovodu“ nebo „pivovodu“ a oni se nemusí starat, kde je zdroj, z něhož peníze a jídlo pramení.

A tak věří, že struktury, které jim jako celek umožňují přežít – včetně vlád, bank apod. –, jsou „zlé“. Někteří z lidí, kteří takovým představám věří, jsou finančně negramotní. Ale další vědí dobře, co říkají, a nelze přehlédnout, že jsou nadšení z představy, že biliony dolarů budou obětovány, aby se nekonečně málo snížila pravděpodobnost, že 90letá osoba chytí infekci, což trochu prodlouží život této osoby. Tito lidé si vůbec neuvědomují svou vlastní závislost na společnosti a celém systému. Nechápou, že jejich „lidská práva“ a morální hodnoty jsou obhajitelné pouze tehdy, když za ně prosperující společnost zaplatí.

Jelikož jsem použil dramatický slovník, musím dodat: Scénář, který jsem narýsoval – končící sebevraždou Západu –, není nevyhnutelný. Ba i věřím a doufám, že se mu vyhneme. A znám několik lidí, kteří za přežití Západu budou bojovat.

Ale i když tento zrychlený pohyb směrem k celonárodním uzavírkám zvrátíme a země obnoví většinu „businessu“ z doby před virem, náš svět nebude úplně stejný. Mnozí již budou vědět, že se jim krize vlastně hrozně líbila, a budou usilovat o její opakování. Zákaz vycházení téměř jistě omezí světové emise CO2 za rok 2020, a tak mohou klimatičtí aktivisté zkoušel zopakovat podobné akce v budoucnosti. Teroristé si také mohou osvojit nové mikroorganismy – tato infekční choroba nakonec jasně přivedla Západ do stavu mnohem většího zděšení, než co dokázaly jakékoliv bombové útoky, natož útoky s nožem.

Lze si představit, že přiblížení se Západu ke své smrtelnosti povede k tomu, že se lidem zdravý rozum a pud sebezáchovy alespoň trochu vrátí. Možná bude muset několik zemí zbankrotovat, ale tyto události budou budíčkem pro ostatní. Možná lidé uznají, že jejich reakce na koronavirus byla neúměrná. Ale i v takovém případě se obávám, že to nebude stačit.

Budeme si stále muset přiznat, že kladný vztah obyvatel Západu ke kořenům jejich civilizace bude stále neexistující – a to je pomyslný virus, který představuje nesrovnatelně větší fundamentální existenční hrozbu než COVID-19.

Esej vyšla 25.3.2020 anglicky na RT.com pod názvem Dekadentní po vzoru pozdní Římské říše, Západ páchá sebevraždu svou iracionální odpovědí na COVID-19

Převzato z Lumo.blogspot.com se souhlasem autora



Slavíme Mezinárodní den dětí s Canpol babies: Hrajte o dárečky po celý týden
Slavíme Mezinárodní den dětí s Canpol babies: Hrajte o dárečky po celý týden

Připomeňte si s námi den, který oslavuje to nejdůležitější – naše děti. Rozmazlete ty svoje s krásnými a originálními dárky od značky Canpol babies. Sledujte náš týdenní kalendář a vyhrávejte každý den.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.