V uplynulých dnech nám tři události ze zpráv ze světa pěkně ilustrovaly, co je obsahem té dnešní „úžasné“ liberální demokracie, kterou nám všichni vnucují a vynášejí do nebes.

Německá kancléřka Angela Merkelová vidí pro svou zemi, kterou destabilizovala svou politikou, a to nejenom migrační, hlavní tři problémy - „pravicový radikalismus“, čímž myslí všechny, kteří s její politikou nesouhlasí a dovolují si to dávat najevo, „antisemitismus“, jehož nositeli jsou v prvé řadě muslimští migranti, kterým do Německa otevřela dveře, a „násilí ze strany jednotlivých migrantů“. Toto násilí není problém jednotlivců, je to hluboký problém koexistence vyspělé moderní společnosti s milióny lidí přicházejících z primitivních společenských poměrů asijských a afrických zemí, kde násilí je běžnou formou řešení sporů a lidský život nemá valnou cenu. To není problém jednotlivých migrantů, to je problém těch, kteří tuto hrozbu pro společnost zanesli do Německa, v prvé řadě kancléřky samotné.

Kdo si však s tvrzeními těchto „šiřitelů dobra“ odváží nesouhlasit, pozná na vlastní kůži, co to je nenávist. Vyprávět by o tom mohl šéf německé zpravodajské služby Hans-Georg Maassen, který si odvážil veřejně zpochybnit německými médii a kancléřkou neustále opakované obviňování protestujících občanů Chemnitzu z „honu a štvanic na cizince“, s tím, že jeho služba žádné takové poznatky nemá. Okamžitě mu bylo otevřeně vyhrožováno z vládních míst a namísto řádného vyšetření události bylo požadováno jeho vyhození z funkce, až byl nakonec nenávistným štvaním a výhrůžkami ukřičen a zastrašen a musel odvolat.

Jiný příklad toho, jak vypadá „pravda a láska“ v liberální demokracii, předvedla světu americká tenistka Serena Williamsová ve finále turnaje US Open. Zápas s Japonkou Osakovou se pro stárnoucí tenisovou superhvězdu nevyvíjel dobře, a tak si vylila vztek na raketě, kterou rozštípala na třísky, i na rozhodčím, jehož sprostě urážela, a neváhala stamiliónům divákům na celém světě předvést nechutné hysterické scény, které celé finále jednoho z nejvýznamnějších světových turnajů prakticky zničily. Vrchol tomu však nasadilo následné tvrzení Williamsové, evidentně přesvědčené, že jako černoška a žena si může dovolit všechno, že tímto chováním bojovala proti diskriminaci žen ve sportu, neboť muži jsou prý v podobných situacích ještě sprostější a hysteričtější a prý jim to prochází.

A co se stalo? Oficiální orgány světového ženského tenisu i velká část americké veřejnosti namísto toho, aby nepřijatelné a neomluvitelné nesportovní chování arogantní tenistky odsoudily a po právu potrestaly, jí daly za pravdu. Jste-li feministka a ještě k tomu barevná, můžete si dnes na politickou korektností zpitomělém Západě dovolit cokoliv.

A do třetice, korunu současnému bláznovství na Západě nasadila volba královny krásy USA, kde ze soutěže byla z genderových politicko-korektních důvodů vyřazena tradiční promenáda v plavkách a namísto toho byly soutěžícím kladeny dotazy, v nichž prý měla vyniknout jejich osobnost a inteligence. A vše bylo doprovázeno triumfálními výkřiky aktivistů, o jakou radikální společenskou revoluci se jedná.

Jak ukazují reakce našich občanů na tyto události, velká většina lidí u nás si stále ještě zachovala zdravý rozum a nestojí o takto pojatou liberálně-demokratickou „společenskou revoluci“, která nám má přinést tak úžasné věci jako třeba to, že se mohou královnou krásy stát třeba i Angela Merkelová nebo Serena Williamsová, které jsou určitě nepochybné, byť velmi sporné osobnosti. Ti, kdo třeštění aktivistů a s nimi spojených politiků odmítají, nejsou extremisté, ale normální lidé. Brání naši demokracii, svobodu slova a zdravý rozum. Jsou skutečně v ohrožení.