SVĚT: Velká Osmička, malá OSN
Čím hlasitější bude diskuze kolem přijetí nových členů do exkluzivního klubu G8, tím slabší budou hlasy o vyloučení Ruska z něho - vždyť sociální parametry některých z navržených nováčků jsou natolik pochybné, že na jejich pozadí výhrady vůči Rusku budou vypadat jako šikana. Proto Moskva vítá úvahy na toto téma, ať už výsledek bude jakýkoli.
Diskuze o nutné reformě Rady bezpečnosti OSN, jež se točí povětšině kolem přijetí do ní zhruba stejné sestavy států, dávno uvízla na mrtvém bodě. Svým návrhem Nicholas Sarkozy vlastně reanimuje stejnou myšlenku, jenže na jiném půdorysu. Chce vytvořit něco jako paralelní Radu bezpečnosti. Z domácí byrokratické praxe dobře víme, že pokud nějaký úřad neplní své povinnosti řádně, je zvykem zřídit vedle něj další úřad s přibližně stejnou pracovní náplní. Víme také ze zkušenosti, že nový orgán záhy utrpí stejné fiasko jako ten předchozí a zhruba ze stejných důvodů.
Rada bezpečnosti OSN není schopna žádných efektivních rozhodnutí kvůli neslučitelnosti zájmů svých členů. Jako každá jiná mezinárodní struktura RB nemá a ani nemůže mít vlastní politickou vůli. Vůle RB - toť průmět snah jejích členů, především těch stálých. Jsou-li tyto snahy v rozporu, není ani vůle cokoli podnikat. Stejný problém vyvstane před jakkoli rozšířenou "Osmičkou", která již nyní, před rozšířením, nemá sebemenší vliv na světové dění. Je to z definice čistě poradní sbor, jehož účastníci se snaží o nejmenší společný jmenovatel v přístupu ke globálním problémům. A jelikož se to skoro nikdy nedaří, summity G8 zůstávají v paměti v lepším případě jako velkolepé společenské události. Rozšiřovat takové kluby v naději na jejich posílení je jako zapřahat vůz před koně. Pokud se někdy sblíží postoje hlavních hráčů v globálních otázkách, snadno postaví novou funkční konfiguraci, anebo uzpůsobí ke svým cílům existující mezinárodní struktury. Dokud se to však nestane, každé další sdružování do spolků zůstane čistě dekorativní a zástupnou činnosti.
To zajisté neznamená, že budování takových exkluzivních klubů neskýtá řadu zajímavých příležitostí. Je s tím spojen velký efekt v oblasti public relations. V červenci letošního roku francouzský prezident již dal dohromady jeden takový mohutný spolek klubového typu - Středomořskou unii, jejímiž členy se staly všechny státy EU a desítka dalších zemí s pomyslným přístupem ke Středozemnímu moři. To se ví, že triumfální založení unie ani o píď neposunulo dopředu ekonomické sváry mezi Araby a Evropany, nevyřešilo otázku tureckého členství v EU ani nepřiblížilo mír na Blízkém východě - zato však zůstalo v paměti veřejnosti jako nákladná a malebná šou, jež zvýšila popularitu svého organizátora a pozvaných hostů.
Zanícené řeči o reformě Rady bezpečnosti OSN nebo o rozšíření G8 patří k rétorice o vzniku multipolárního světa, kterou mají tak rády Moskva, Paříž a některé další státy aspirující na roli nových středobodů síly. Pokud však oddělíme zrno od plev a vynecháme mlácení prázdné slovní slámy, zůstane za řečmi o multipolárním světě jediný konkrétní obsah: zrušení americké úlohy světového četníka a rozdělení planety na sféry vlivu mezi tucet států doufajících ve vlastní velmocenskou roli. Ze zkušenosti 19. století víme, že rozdělení na sféry vlivu je klasickým zdrojem konfliktů, včetně válečných, a již dnes cítíme, že tento nápad je schopen spíše rozdělovat, než spojovat.
Bůh suď, třeba časem z toho vyleze cosi, pokud ne rovnou spásného, pak aspoň přijatelného pro většinu světa. Ale zatím k tomu je pořádně daleko. Podle stavu ke dnešnímu dni horečnatá aktivita všech exkluzivních klubů s jejich minutovníky, zasedáními, urgentními poradami a summity tu na lodích, tu na vrcholcích hor, s kravatami a bez, není ničím jiným než světskou kronikou, byť na nejvyšší světové úrovni.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
