8.5.2024 | Den vítězství


SVĚT: Vandrování se zájmem o jména

14.6.2012

Jsem jedním z asi nepočetných bloudů, kteří za volantem zamíří jiným než naplánovaným směrem jen kvůli jménu nečekaně se objevivšímu na silničním ukazateli. Jel jsem jihoafrickým Swazilandem, monarchií s unikátem rekordní výdrže: na trůnu tam totiž seděl král Sobhudza II. už od roku 1921. Tehdy se Hitlerovi posmivali v bavorských hospodách, Mussolini ještě nedopochodoval do Říma, Šmeral zakládal KSČ a Kléma s Rudlou byli pouze postranní karlínští kluci. Král s plným titulem "Lev Swazilandu, Býk, Syn slonice, Velká hora, Nevysvětlitelný" vládl 61 let a mohl možná vládnout dodnes. Podezírá se totiž, že byl svými oprávněně netrpělivými syny otráven, o život připraven.

Hledal jsem vesnici jménem Helehele a cítil se ztracen - I am lost, ve swazilštině ngilahlekile. Roztomilá mladistvá stopařka mě vyvedla z nouze. Za odměnu jsem ji odvezl dalších padesát kilometrů domů do městysu Siteki, poslední zastávky před hranicí tehdy si dost revolučně marxisticky počínajícího Mozambiku. Dívka vlekla domů kanystr s vodou. Čekala na autobus, který nejel. Anglicky se vyjadřovala líp než většina mých amerických studentů. Co půjde pěkná inteligentní Swazi slečna studovat? Jak by mohla? V nejlepším případě to prý dotáhne na švadlenu.

Jedinou pozoruhodností v onom mém cíli Helehele byl překocený vyrabovaný autobus a prostorná reklamní vábnička doporučující plzeňské pivo.

Na opačném konci jihoafrického subkontinentu, u břehu frigidních vod Atlantiku, v nynější Namibii a tehdejší SWA (Südwest Afrika), stopy teutonské minulosti byly k nepřehlédnutí. Však i v hlavním městě Windhoeku, hlavní pošta fungovala na Kaiser Strasse, v blízkosti Goering Strasse, takto pojmenované nikoliv k poctě otylého luftmaršála Heřmana, ale jeho otce, bývalého guvernéra této SWA državy. Měl jsem k dispozici tu nejpodrobnější koloniální mapu, velikosti prostěradla, s označením každičké farmy, usedlosti, vesnic, městysů a měst. Anschluss, vyvolávající asociaci záboru, schlamstnutí Rakouska a poté našich Sudet, v abecedním pořádku pak Ausweiche, Bodenhausen, Eintracht - tak je snad pojmenován fotbalový klub v Berlíně, Elefantenberg, jistěže v Branibořích neexistující, Falkenhorst, Feldschuhhorn, Friedrichsfelde, Helmeringhausen, Hoffnung neboli Naděje, Karasburg, Mariental, Neuhof, Schakalskuppe, Wasser, jakož i ponuré Grabwasser.

Tehdy řádila občanská válka v sousední Angole a v Dederonii trénovaní a financovaní bojovníci SWAPO pronikali do SWA různě třeskutě se projevovat. K úhoně jsem tam nepřišel, ale měl jsem namále v Pacifiku, na Fidži, hlavní ostrově Viti Levu, v oblasti s vesničkami s rozkošnými jmény Rukurukulevu a Volivoli. Šel jsem se totiž nořit do oceánu a na jeho dnu se dotkl potvory jménem Stonefish patřící do rodiny škorpionů, dvacet šest jedovatých bodců s potencí smrtící kobry. Jak dost podrobně ze zmiňuji v knížce Bez Čedoku po Pacifiku, se značnými obtížemi jsem se z takového setkání zotavoval.

- - -

Ona potvora s vědeckým pojmenováním Synanceia Trachynis mi ve Walesu na evropském kontinentě nehrozila. Tam mě děsila jména tamějších usedlostí. Pečlivě jsem si je zaznamenával, aniž bych měl záruku bezchybné transckripce nevyslovitelností jako

Llanuwchllyn, Lllanecchymedd či Penmaenmawr. Jak se s něčím takovým domorodci vypořádávají? O to víc jsem se zaradoval při přečtení u vjezdu do vesničky s jménem s pouhými třemi písmeny, v podobě pohrdlivého odfrku, něco jako PCH.

Podobně pošetilou zkušenost jako s oním nepozoruhodným swazijským Helehele jsem udělal na Floridě. Místo trasy podél luxusních končin jako Naples neboli Neapol, směrem k Miami, jsem zahnul k bažinám ve vnitrozemí, puzen zájmem o seznámení s čímsi s jménem Immokalee, co to asi bude. Nic to nebylo: stoprocentně nezajímavý městys, necelých 25 000 obyvatel, 75 % Hispanics, Latinos, s angličtinou pramálo seznámených, 20 % černochů, ubohoučká čtyři procenta bělochů a všeho všudy osmnáct Asiatů (0,1 %).

K některým místům se zajímavým pojmenováním se nemusí jet všelijakými oklikami, jsou na cestě, jinudy se jet nedá. Třeba ve státě New Mexico je cosi nazvané Truth or Consequences - "Pravda nebo následky". Mravní poučení s varovným, až hrozivým doporučením. Matně si vzpomínám na tamější událost, jak že dopadl, zle doplatil místní obstarožní manželský pár sexuálních pervertů. Daleko líp vyvázl německý turista, zvyklý na rekordní štvanice po domácích dálnicích. O to značněji se hnal tamější pouštní prázdnotou a šerif ho lapil a potrestal několikahodinovou agonií - tempem 30 mil, čili necelých 50 kilometrů, poslušně se loudat za korábem strážce veřejného pořádku.

V Kalifornii cestou k horám a legálním neřestem ve státě Nevada se projíždí usedlostí s právem podivu nad jejím jménem: Rough and Ready čili ve smyslu "drsný, neurvalý a připravený". Drsňák dát někomu přes hubu - třeba tak.

- - -

Od jmen podivných nyní k těm nejobyčejnějším, jež se mohou stát zdrojem pořádného trápení. S Martinem Dejdarem jsme se lopotili s mnohadílným televizním scénářem s touto fabulí: On obdrží zprávu, že neznámý strýc v Americe, rovněž jménem Dejdar, mu odkázal svůj dům, možná že i palác. Bohužel, adresa zděděného sídla je nezřetelná. Na poslední vůli zesnulého totiž padaly slzy pominutých příbuzných - slzy ne žalu, ale vzteku, že strejde jim nic neodkázal. Čitelná zústala pouze první písmena, a tak se nevědělo, zda to má být Jonston, Jonestown, Jonesville, Jonesboro, Jones City. A v kterém že to má být státě, poněvadž skoro každý z nich disponuje takovými přibližnými jmény. Čili pak by nastalo pátrání po správné adrese, s docela zajímavými zápletkami a vyřešením. Od televizních mogulů se nám dostalo ujištění o devětadevadesátiprocentní jistotě, že projekt se uskuteční.. Ovšem chybělo právě ono jedno rozhodující procento. Takže nám nyní pouze zbývá ona prastaraá zkušenost, že naděje umírá poslední a že třeba se přece jen povede původní záměr přivést zpět k životu.

Při hledání kýžené adresy bychom našli rúzné Prahy či Prague v Arkansasu, Nebrasce, Oklahomě, Pennsylvánii. V Texasu a Minnesotě je New Prague.

Pilsen je v Iowě, Wisconsinu a Kansasu. Táborů je ještě víc: Iowa, Minnesota, Nebraska, Oklahoma, Jižní Dakota, Texas, Wisconsin.

V Iowě je také Moravia, v Kansasu Hostýn, Nový Tábor a Bohemian Settlement. To je také v Michiganu. V Louisianě je Kolín a Libuše, v Minnesotě jsou Bechyně, Beroun, Homolka, Komenský, Litomyšl, Moravia, New Třeboň ,Veselí, Vlasatý a Masaryk.

V Missouri je Karlín, v Montaně Kolín, v Nebrasce Brno, Jelen, Kovanda, Loučky, Plasy, v Severní Dakotě Bechyně, New Hradec, Písek, Veselyville. V Jižní Dakotě obec Bláha, Janoušek, Havlíček, Houdek, Kašpar, Kolda, Planá, Rezek, Vodňany, v Texasu Bílá Hora, Dubina, Frýdek, Frenštát, Holík, Holub, Kovář, Krásná, Lipany, Mařák, Nechanice, Novohrad, Ratiboř , Rožnov, Šebesta, Šimek, Smetana, Polanka, Písek, Vsetín, Žižkov. Ve Wisconsinu Čermná, Kadlec, Krok, Marek, Mělník, Příbram, Roztoky a Slovan.

Pošetilý by ale byl předpoklad, že všechna tato česká dědictví tam v původní podobě dodnes přežívají.

- - -

Za zajímavým pojmenováním netřeba vandrovat do vzdálených Tramtárií. V západočeském pohraničí rodné země, kde jsem se po milosrdně krátkou dobu věnoval udělování socialistické spravedlnosti disharmonickým kolchozníkům usilujícím o rozvod nebo o sporné vlastnictví slepic, jsme měli a stále tam ovšem jsou vesnice, krášlené jmény jako třeba Sviňomazy. Jak něco takového věrně přesvědčivě přeložit do angličtiny? Co asi počít s pojmenováním Velká Hleďsebe?

V blízkosti hlavního města země jsem projížděl vesničkou s jménem Řitka.

V intimní, spíš somatické než semantické blízkosti jsou na Ostravsku Kunčičky či dokonce Kundičky, taková to rozkošnost s něžně vaginální asociací.

Pro někoho to oprávněně pozoruhodnější než Rukurukulevu a Volivoli na fidžanském ostrově Viti Levu, kde jsem málem nepřežil seznámení s jedovatou rybou synanceia trachynis.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče