Blíží se konec roku a s ním plánované stažení amerických vojáků z Iráku. Toto rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy je ale naprosto katastrofální, píše americký server Weekly Standard. Irák není Vietnam. Jistě existují určité podobnosti jako délka a nepopularita války, její eskalace a zvýšení počtu vojenských posil na poslední chvíli nebo úspěchy vzbouřenců v jejím závěru. Irák je však středobodem dvou nejnaléhavějších úkolů americké národní bezpečnosti – jedním je růst moci Íránu a perspektiva, že získá jaderné zbraně, druhým boj proti Al Kajdě a jejím odnožím.

Odchod Američanů z Iráku skoro jistě podnítí nové sektářské násilí. Sémě konfliktu je už zaseto – premiér Núrí Málikí buduje svou stranu Dawa v cosi velmi podobného šíitské straně Baas a vůdci sunnitů ztrácejí naději, že jim účast v irácké vládě něco přinese a ochrání jejich komunitu. Sektářský konflikt v Iráku zažene obě strany do extrémů, otevře zemi Al Kajdě a umožní, že v ní ještě hlouběji zapustí kořeny proíránské skupiny. Už tam ale nebudou američtí vojáci, aby tento vývoj zvrátili.

Americká strategie v otázce zastavení íránského jaderného programu se téměř výlučně spoléhá na ekonomické sankce. Hranice Íránu s Irákem je dlouhá 1500 kilometrů, ale Teherán ji zatím nemohl využívat k obcházení sankcí kvůli přítomnosti 100 000 amerických vojáků v Iráku. Iráčtí politikové už ale naznačili, že se necítí vázáni mezinárodními protiíránskými sankcemi. Problematická je nejen americká podpora současného iráckého premiéra Málikího, ale i otázka případného prodloužení pobytu amerických vojáků.

Washington trval na tom, že jednání nemohou začít, dokud jej Irák oficiálně nevyzve, aby vojáci zůstali, jenže takto většina jednání neprobíhá – oficiální výzvě obvykle předcházejí soukromé rozhovory. Víc škody než užitku proto napáchala poznámka ministra obrany Leona Panetty při jeho červencové návštěvě Iráku, "tak už se sakra rozhodněte". Seriózní jednání začala až letos v dubnu, ale už v říjnu ustala, když iráčtí představitelé odmítli v případě pokračování mise udělit americkým vojákům v Iráku imunitu, jak ji měli doposud a jak požadoval Washington.

Málikí mezitím provádí systematické čistky. Lidé jsou propouštěni ze zaměstnání z politických důvodů a nedostatečně loajální Iráčané se ocitají ve vězení. Od října, kdy prezident Obama oznámil úplné stažení amerických vojáků, byly zatčeny osoby v provinciích Kirkúk, Dijála, Bábel, Salahadín a Basra kvůli údajnému zapojení do terorismu a podílu na činnosti strany Baas za Saddáma Husajna.

Už před Obamovým oznámením začaly čistky v irácké armádě. Znepokojení Američanů vyvolalo zejména propuštění dvou generálů, u kterých šlo o jasnou pomstu šíitů. Oba byli velmi schopní, podporovali těsné vztahy se Spojenými státy a úspěšně bojovali proti šíitským milicím. Pro Málikího nepředstavovali žádnou politickou hrozbu, ale otevřeně nesouhlasili s příklonem Iráku k Íránu. V Salahadínu, rodné provincii Saddáma Husajna, však čistky vyvolaly neskrývaný odpor. Místní provinční rada odmítla úřadům vydat bývalé důstojníky a členy strany Baas a brzy nato prohlásila provincii za autonomní oblast.

Irácké čistky se neomezují jen na bezpečnost. V rámci takzvané "debaasifikace" bylo propuštěno i sto akademických pracovníků univerzit v Tikrítu a Mosulu. Málikí dává prostě zatýkat všechny, kdo byli za Saddáma pouhými členy jeho strany. Přesně toho se obávali iráčtí sunnité, že po odchodu Američanů nastane. Málikího počínání tak výrazně zvyšuje pravděpodobnost návratu země k sektářské válce.

Za odchod Američanů z Iráku si hned přisvojil zásluhu Írán. Několik íránských vojenských představitelů prohlásilo, že "Američané opouštějí Irák, protože jim nic jiného nezbývá" a že "to je teprve začátek stažení všech amerických vojáků z celého regionu". Mluvčí íránského ministerstva zahraničí připsal stažení Američanů "odporu iráckého lidu, vlády i duchovních" a usoudil, že "kdyby Washington mohl, z Iráku by neodcházel".

Amerika za porážku v Iráku draze zaplatí. Její globální věrohodnost je vážně narušena. Není náhodou, že týden po Obamově oznámení odchodu Američanů z Iráku řekl afghánský prezident Hamíd Karzáí, že kdyby někdy došlo k válce mezi Spojenými státy a Pákistánem, Afghánistán se postaví na pákistánskou stranu. Írán a jisté pákistánské kruhy už dávno roztrušují, že Američané vždycky nakonec nechají své spojence na holičkách, a Obama teď stažením vojáků z Iráku toto tvrzení potvrdil. Amerika zaplatí i vysokou morální cenu. Desetitisíce Iráčanů se obětovaly a vystavily sebe i své rodiny obrovskému nebezpečí tím, že se postavili za Ameriku proti společnému nepříteli, Al Kajdě a íránským milicím.

V regionu posílí Írán, který bude také přiživovat územní a finanční spory Iráku s Kuvajtem a vzdalovat Irák od Saúdské Arábie. Místo jednotné koalice arabských států, která by vzdorovala íránské expanzi, lze očekávat zrod osy Írán-Irák-Sýrie, a jestli padne syrský prezident Bašár Asad, Íránu možná poslouží jako náhrada Irák. A tamější válka s odchodem Američanů neskončí. Na americké diplomaty budou dál útočit ozbrojenci Muktady Sadra podporovaného Íránem a Teherán a jeho spojenci se budou dál snažit vyhnat Američany z celého Blízkého východu. Írán bude z iráckých měst, přístavů a bank moci účinně obcházet sankce prosazené Spojenými státy v OSN. A do Iráku se zcela jistě vrátí Al Kajda. Irák je pro americkou národní bezpečnost mnohem důležitější, než byl Vietnam, a Spojené státy ponesou katastrofální následky své porážky ještě dlouho, uzavírá analýza Weekly Standard.