Nastupujícímu ministrovi Marku Ženíškovi si dovolím dát dvě rady do života ve funkci ministra.

Ta první je jednoduchá a možná zbytečná: aby dobře poslouchal pana prezidenta, že ho bude jmenovat ministrem, ale nepověří ho řízením ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace, protože takové ministerstvo neexistuje. Po Heleně Langšádlové jen zdědí na Úřadu vlády Sekci pro vědu, výzkum a inovace. Slova „pro výzkum, vývoj a inovace“, která mu vláda k jeho funkci ministra přidala, jsou jen okrasný přívěšek, z něhož neplynou žádné kompetence. Ty vyplynou až z funkce předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), poradního orgánu vlády v této oblasti.

Ta druhá rada je také jednoduchá, ale důležitá. Měl by si říct „vím, že o vědě a výzkumu nic nevím, a proto se budu řídit moudrým latinským příslovím Festina lente a nejdříve se s touto oblastí dobře seznámím“. To nebude snadná věc, protože naše prostředí vědy a výzkumu je v řadě ohledů bizarní. To se týká především legislativy a konkrétně právě role RVVI. Ta se opírá o ustanovení zákona 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, který v článku 33 stanoví

Ústřední správní úřad odpovědný za výzkum a vývoj

(1) Ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35.

přičemž podle § 35 RVVI je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Zákon 130/2002 Sb. je v tomto článku v rozporu s tzv. kompetenčním zákonem, který konstatuje, že ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Právníci by nám možná vysvětlili, že v případě kolize dvou zákonů má přednost před obecným ten speciální, a tedy v našem případě zákon 130/2002 Sb. Problém je ovšem v tom, že kompetence vládního orgánu jsou přesunuty na poradní orgán vlády a navíc tento orgán je složen ze zástupců třech segmentů výzkumu a vývoje, vysokých škol, ústavů Akademie věd a podnikatelského sektoru, které jsou současně hlavní konzumenti prostředků jejich rozdělení RVVI navrhuje.

Ve většině zemí EU je oblast vědy a výzkumu spravována příslušnými ministerstvy, často společně s vysokými školami. Zřízení takového ministerstva, které mělo být ústředním orgánem státní správy, odpovědným za oblast výzkumu a vývoje bylo součástí zákona, který vypracoval tým Pavla Bělobrádka, vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace v Sobotkově vládě, o němž jsem psal v předchozím blogu a který ovšem Sobotkova vláda nestačila ani projednat. Je pravda, že většina vědecké obce myšlence ministerstva pro vědu a výzkum nefandila, a tak osudu Bělobrádkova zákona nelitovala, ale to je smutný projev všeobecné ztráty důvěry ve funkčnost státních institucí. V žádné vědecky a technologicky vyspělé zemi neexistuje zákon, který by jen zdaleka měl stejný obsah a rozsah jako návrh Heleny Langšádlové. Nikde ve světě necítí politici potřebu výzkum a vývoje regulovat zákony, to, co se reguluje zákony jsou maximálně lékařsky orientovaný výzkum. Představa, že zákon pomůže našemu výzkumu na světovou úroveň a zajistí ekonomicky efektivní inovace je iluze. Klíčové je vždy a všude chovaní a jednání aktérů výzkumu a vývoje, státních institucí a finančních agentur.

Tohle by si měl ministr Ženíšek uvědomit, předtím, než se začne snažit dokončit návrh zákona Heleny Langšádlové, který odpočívá na Úřadu vlády.

.

Helena Langšádlová zcela ignorovala skutečnost, že na evropské úrovní jsou výzkum, vývoj a inovace regulovány Nařízením EU 651/2014. Smyslem tohoto Nařízení je jasně vymezit formy a podmínky povolené finanční podpory poskytované z veřejných prostředků podnikům (tj. subjektům nabízejícím zboží a služby na volném trhu) na výzkum, vývoj a inovace. Takovými subjekty mohou být nejen obchodní korporace, ale i veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné instituce. Subjektů, které neprovádějí hospodářskou činnost, se toto Nařízení netýká a stát je může podporovat bez omezení. Tuto skutečnost by si měl ministr Ženíšek hned na začátku uvědomit a z tohoto hlediska by se měl seznámit jak s platným zákonem 130/2002 Sb., tak v novým zákonem Heleny Langšádlové.

Papír snese všechno, i nesmysly

Na webové stránce Heleny Langšádlové vyjádření Jana Konvalinky, který byl 8 let členem RVVI a prorektorem UK a v současné době je ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, nejbohatšího ústavu Akademie věd:

„Rád bych ocenil práci paní ministryně pro českou vědu a technologický transfer. Vědecká agenda bohužel stále nepatří mezi společenské a politické priority, přesto paní Langšádlová odvedla ve funkci ministryně spoustu práce. Pevně doufám, že její nástupce dotáhne do zdárného konce zejména legislativní návrhy paní ministryně, na kterých tak dlouho a usilovně pracovala.“

Konvalinka návrh nového zákona zjevně nečetl, jinak by nemohl mít takové očekávání. Není divu, prokousat se 72stránkovým legislativním monstrem vyžaduje značné úsilí. Pro něj a všechny čtenáře, které tento opus zajímá, krátce připomenu hlavní rozdíly od platného znění zákona 130/2002 Sb., které nový zákon přináší:

§ 4 Koncepce poskytovatele

§ 6 Etika výzkumu, vědecká integrita a dobrá vědecká praxe

§ 7 Ochrana bezpečnostních zájmů státu, institucionální odolnost a předběžná opatrnost

§ 11 Vědecká diplomacie

§ 13 (1) Ústředním správním úřadem pro inovace je Ministerstvo průmyslu a obchodu s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí.

§ 26 (1) Zřizuje se Technologická agentura jako ústřední správní úřad ve věcech účelové podpory aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí.

Díl 2 Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Hlava IV Systémová podpora

§ 87 Popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Část pátá: Sankce

Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí je důležitý a užitečný článek, výslovné ustanovení o Ústředním správním úřadem pro inovace je správné, systémová podpora je souhrnné označení pro některé formy podpory, které jsou v platném znění zákona 130/2002 Sb. součástí institucionální podpory, Paragrafy 6, 7, 11 a 87 se týkají smysluplných, ale okrajových záležitostí a paragraf § 4 obsahuje nebezpečná a kontraproduktivní ustanovení, která se snaží zákonem svázat výzkum a vývoj koncepcemi poskytovatelů (tedy např. Ministerstva školství, či Akademie věd) schvalovanými vládou, které by tak znamenaly návrat k státnímu plánu základního výzkumu z éry před rokem 1989. Změna postavení Technologické agentury je jejími orgány i vědeckou obcí vnímána velmi negativně. A myšlenka sankcionovat přestupky je vskutku originální.

A nyní k ústřednímu bodu návrh nového zákona, jímž má být transfer znalostí, který je výslovně zmíněn v programovém prohlášení Fialovy vlády:

V návaznosti na důkladnou analýzu a širokou diskusi a s přihlédnutím k příkladům zahraniční dobré praxe připravíme nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí s cílem snížení administrativní zátěže, odstranění roztříštěnosti a zjednodušení celkového systému řízení, usnadnění přenosu poznatků do praxe, ochranu bezpečnostních zájmů státu či zlepšení podmínek pro vědce a vědkyně.

Helena Langšádlová zcela ignorovala ten nejdůležitější „příklad zahraniční dobré praxe“, jímž je zmíněné Nařízen9, na něž se návrh zákona odkazuje na první stránce a pojem „transfer znalostí“ do návrhu zákona zakomponovala povětšinou jednoduše tak, že za každým souslovím „výzkum, vývoj, inovace“ přidala ještě „a/nebo transfer znalostí“. Díky tomu „transfer znalostí“ vystupuje v návrhu zákona na stejné úrovni jako výzkum, vývoj a inovace a hned v paragrafu 2 odstavci (2) se hovoří o jeho podpoře z výdajů státního rozpočtu

(2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

a) podporou podpora výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí,

což je v rozporu s Nařízením EU 651/2014, v němž jsou taxativně vyjmenovány všechny povolené podpory a transfer znalostí mezi nimi není. V článku 25 Podpora na výzkumné a vývojové projekty je podpora podmíněna tím, že podpořená část výzkumného a vývojového projektu musí plně spadat do jedné či několika z těchto kategorií:

a) základní výzkum;

b) průmyslový výzkum;

c) experimentální vývoj;

d) studie proveditelnosti.

Podobně je v rozporu s Nařízením písmeno b) v odstavci 2 článku 2 návrhu zákona

b) kategoriemi podpory oblasti podpory základního výzkumu, aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí,

neboť Nařízení kategorii podpory „transfer znalostí“ nezná. Pojmy „projekty“ a „programy“ transferu znalostí proto nemají žádný smysl a nelze je z veřejných prostředků podporovat. Nařízení chápe transfer znalostí jako formu veřejného šíření výsledků výzkumu a vývoje výzkumných organizací a tedy na stejné úrovni jako publikace či výuka.

Skutečností týkajících se našeho výzkumného ekosystému, se kterými by se měl nový ministr seznámit, je ještě více a pokud stráví zbytek volebního období jen touto činností, udělá pro naši vědu a výzkum i pro sebe nejlépe. A pokud bude, jak sebejistě tvrdí Petr Fiala, jeho vláda vládnout i po volbách v příštím roce, bude Marek Ženíšek době připraven na promyšlené kroky směřující k posílení naší vědy a výzkumu a využití jejich výsledků pro prosperitu naší společnosti.