Syn přijel na Vánoce domů z Ameriky. Když jsem se ho zeptal, co zajímavého se dozvěděl nebo naučil, zamyslel se. „Například už umím rozeznat Číňany a Korejce,“ řekl. Vysvětlil mi, jak se například liší jejich tvar očí nebo i přízvuk. Ale jedno mají společné. Jsou na střední škole, kam syn chodí, nejlepšími žáky. Nejsou nadanější, nebo aspoň ne nijak výrazně. Ale jsou každopádně pracovitější. Jako jediní z celé školy jsou ochotni vstát třeba ve čtyři ráno a učit se na ohlášený test.

Není to jen specialita těch, kteří studují v Americe. Když byly v prosinci zveřejněny mezinárodní výsledky testů PISA (ano, to jsou ty testy, ve kterých se čeští studenti tak výrazně zhoršili), umísťovaly se – hlavně v matematice a v přírodních vědách – na prvních místech děti ze Šanghaje, Hongkongu a Macaa. Syn chodí do školy nedaleko Filadelfie, což je město, kde se profesionálně hraje basketbal, baseball i americký fotbal. Právě ve fotbale měli hrát tamní Eagles v neděli 26. prosince zápas s Vikingy z Minnesoty. Ale nekonal se. Byl přeložen na úterý, a to z důvodu ohlášené sněhové bouře. Nakonec opravdu napadlo asi třicet centimetrů sněhu a v odloženém utkání Eagles prohráli.

Pensylvánského guvernéra Eda Rendella to rozezlilo. Hlavně proto, že utkání bylo odloženo, a to z atraktivního vánočního termínu, kdy bývá největší návštěvnost. Ale převážily obavy z dopravních komplikací, které by mohly potkat fanoušky. Guvernér Rendell sportovní televizi ESPN řekl: „Stali jsme se národem slabochů. Kdyby se tohle stalo v Číně, myslíte si, že by zápas odložili? Kdepak, ti by se v tisících valili na stadion a šli by tam třeba pěšky. A cestou domů by nejspíš ještě počítali matematické příklady.“

Máme sklon hledět na Číňany svrchu a myslet si, že jen lacino vyrábějí to, co my na Západě vymyslíme. Jenže ani to už není pravda.

Týdeník Economist před časem napsal, že v roce 2011 se Čína pravděpodobně stane zemí s největším množstvím mezinárodních patentů na světě. A to mluvíme o státě, kde žádné patentové právo až do roku 1985 neexistovalo. Obama v prosinci v projevu na jedné univerzitě varoval před dalším sputnikovým šokem, jaký koncem padesátých let způsobili Americe Rusové vypuštěním první kosmické družice. Tehdy to vedlo k mobilizaci vědy a výzkumu – a plody této mobilizace byly nejen lety k Měsíci, ale také internet. Otázka zní, zda je dnes Amerika či obecně západní civilizace nějaké takové mobilizace ještě schopna.

Někdy mezi svátky mě pobavil článek v jakémsi bulvárním deníku. Na otázky novinářů v něm odpovídal Jiří Paroubek, že tráví dovolenou v cizině a že „cvičí sestavu čínských cviků“. Hm, napadlo mě, možná ví něco, co my ještě ne. A možná budeme tuhle sestavu cvičit za pár let všichni. Povinně.

LN, 5.1.2011