Žádná země není v posledních desetiletích tajemnější nežli Severní Korea. Ještě nedávno se o ní člověk mohl dozvědět alespoň drobky, které spadly z čínského vládnoucího stolu. Když však Peking prohlásil, že se v kauze potopené jihokorejské válečné lodě nepřikloní ani na jednu stranu, z Pchjongjangu přichází jen hluboké, téměř astrální ticho.

A přece, nedávno se pohnul lísteček. To když osmašedesátiletý syn zakladatele komunistické dynastie Kim Jong-il jmenoval svého švagra Jang Song-taeka viceprezidentem mocné Národní komise obrany. Kdo umí číst mezi korejskými sloupečky, ví, že rozhodnutí, které přijalo Nejvyšší lidové shromáždění, tedy severokorejský parlament, má mimořádný význam.

Podle zahraničních pozorovatelů se Kim Jong-il jmenováním švagra do vysoké funkce jistí pro případ, že by nebyl schopen dále vládnout. Před dvěma lety byl postižen mrtvicí, ale dostal se z toho. Za svého nástupce jmenoval svého nejmladšího syna, sedmadvacetiletého Kim Jong-una, aby pokračoval v dynastii komunistických Kimů. A než přijde jeho chvíle, zastoupí ho švagr Jang. Ten může padnout jako kterýkoli jiný severokorejský představitel, který nepatří do nejužšího dynastického okruhu. Autoritativní a diktátorské režimy si jsou často podobné. A tak mnozí komentátoři připomínají osud zeťů Saddáma Husajna, které nechal vládce potupně popravit.

Vzhledem k hospodářským neúspěchům země byl nedávno popraven tvůrce ekonomické reformy a nyní byl sesazen i premiér Kim Yong-il. V tomto případě se milovaný vůdce Kim Jong-il spokojil s tím, že ho odstranil z výslunní, i když v očích Severokorejců byl právě on vinen za hospodářskou politiku země.

Situace v Korejské lidově demokratické republice, jak zní její oficiální název, tak trochu připomíná vývoj na Kubě. Jde o podobnou komunistickou diktaturu s rysy dědičnosti, i když, pravda, na Kubě si díky různým okolnostem, nemůže režim dovolit totéž, co umožňuje tisíciletá asijská tradice. A je zde ještě jedna odlišnost. Bratři Castrové nemají přímého potomka, pro kterého by svou vládu nad ostrovem chránili.

Jižní Korea vyzvala mezinárodní společenství, aby vyšetřilo potopení jejího vojenského plavidla v mezinárodních vodách. Už víme, že Čína si zahrála na mrtvého brouka. Severoamerický ministr obrany Robert Gates prohlásil, že Pchjongjang se může pokusit o nové provokace. V rozhovoru pro BBC pak ujasnil, že Washington a jeho spojenci mají málo možností, jak postupovat vůči režimu Kim Jong-Ila „s výjimkou, že by v určitý moment použili vojenskou sílu“. A to, jak dodal, „nikdo nechce“.

Jihokorejský Soul si nechal udělat několik expertíz o ztroskotání své lodi. Všechny posudky hovoří o úmyslném novodobém potopení, nikoli o zapomenuté mině z dob korejské války v padesátých letech. Ta ostatně dosud neskončila, strany se v roce 1953 dohodly pouze na příměří a teoreticky by se konflikt mohl kdykoli znovu rozhořet.

Jihokorejská vláda si vymínila, že dokud se nedávný incident s potopenou lodí řádně nevyšetří na mezinárodní úrovni, přestane dodávat humanitární pomoc, která severním bratrům pomáhá přežít opakované hladomory. Pchjongjang zareagoval naprostým mlčením. Soul po několika dnech nevydržel a povolil dodávky potravin pro děti.

Nikdo neví, jak se bude situace vyvíjet dál. Všichni očekávají nějaký náznak, pohnutí lístku. Zároveň se však bojí, že by mohl přijít vichr, který by mohl zcela změnit tvář země. Svět není připraven na prudké změny. Ani v Severní Koreji, ani na Kubě.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6