Islamisté na ruskou civilní leteckou dopravu zaútočili už 24. srpna 2004. Tehdy nepropašovali nálož do jednoho, ale hned do dvou letadel.

Oba letouny v rozmezí čtyřiceti minut vzlétly z moskevského letiště Domodědovo a zmizely z ra­darů zhruba ve stejnou dobu. První stroj, Tu-134 letící z Moskvy do Volgogradu, se zřítil v Tulské ob­lasti. O tři minuty později se na trase Moskva-Soči nedaleko Rostova na Donu zřítil i letoun Tu-154. Neštěstí, při němž zahynulo 89 lidí, způsobily sebevražedné atentátnice, které původně žily v čečenské metropoli Grozném ve stejném bytě a pracovaly na stejném trhu. Obě ženy přiletěly na letiště Domodědovo 24. srpna z Dagestánu. Po příletu je sice zadržela letištní policie a zabavila jim při kontrole pasy, zakrátko je však propustila. Dvě minuty před koncem odbavovacího procesu si první z žen, zapsaná pod jménem Sacita Džebirchanovová, koupila letenku od překupníka, který zaměstnanci aerolinií předal její úplatek, aby mohla na poslední chvíli nastoupit do letadla TU-154, směřujícího do Soči. Stejným způsobem získala za úplatek místo v letadle TU-134 na lince Moskva-Volgograd i druhá atentátnice, do seznamu cestujících zapsaná jako Amanta Nagajevová.

Letoun Tu-134 nesl na palubě 42 lidí včetně posádky. Zřítil se těsně před 21. hodinou středo­ev­ropského času v Tulské oblasti nedaleko vesnice Bučalky, vzdálené zhruba 200 kilome­trů jižně od Moskvy. Letadlem Tu-154 cestovalo z Moskvy do černomořského letoviska Soči 47 lidí, z toho 8 osob posádky. Podle několika ruských zdrojů těsně před tím, než u jihoruského Rostova na Donu zmizel letoun z radaru, byl údajně kontrolní věži pilotem nahlášen pokus o únos. Po zajištění stop při forenzním šetření znalci dospěli k závěru, že na palubě obou letadel došlo k explozi způ­sobené hexogenem (RDX, cyklonit, nebo T4), silnou brizantní trhavinou, která patří k nejsilněj­ším vojen­ským výbušninám.

K atentátu se přihlásila skupina islamistů zvaná Brigáda Islámbulího, napojená na al-Káidu. Za pouhý týden od pádu letadel se tito extremisté přihlásili i k bombovému útoku u stanice moskev­ského metra Rižskaja, kde 31. srpna 2004 díky sebevražedné atentátnici zahynulo deset lidí a 51 jich bylo zraněno. „Budeme pokračovat v boji proti nevěřícímu a zbabělému Rusku, které na­dále zabíjí muslimy. Rusové okusí stejný strach a utrpení, které způsobili muslimům,“ hrozili tero­risté. Tehdy se také diskutovalo o tom, nakolik lze tyto teroristy spojovat s dalekým Egyptem. Ne­boť Chálid al-Islámbulí (jeho bratr Muhammad al-Islámbulí patřil mezi poradce Usámy bin Ládina), jehož jméno se objevilo v názvu teroristické skupiny, jako poručík dělostřelectva egyptské armády (jinak též člen organizace zvané Islámský džihád), při vojenské přehlídce zabil egyptského prezi­denta Anvara Sadata. Ruské bezpečnostní složky nakonec ale Brigádu Is­lámbulího identifikovaly jako teroristickou organizaci ze severního Kavkazu. Ve skutečnosti se tedy jednalo o jakousi před­zvěst teroristické organizace nazývané Kavkazský emirát (představující kavkazskou obdobu dneš­ního Islámského státu), který v říjnu 2007 na severním Kavkaze vyhlásil samozvaný emír, jinak též vůdce čečenských separatistů Doku Umarov. O kavkazském emirátu více v dřívějším článku Opravdu Rusové pronásledují muslimy?

V dubnu 2005 moskevský soud poslal do vězení zaměstnance aerolinií Nikolaje Kofrenkova a spe­kulanta s letenkami Armena Arutjunjana za podíl na pumovém atentátu na obě dopravní letadla. Podle prokuratury atentáty spáchaly Sacita Džebirchanovová (37) a Amanta Nagajevová (30), které si od Arutjunjana koupily letenky. Kofrenkov jim pak za úplatek tisíc rublů pomohl nastoupit na palubu letadla po registraci cestujících, čímž se obě atentátnice vyhnuly kontrolám.

Airbus A321 ruské společnosti Kogalymavia (Metrojet), který nesl 217 cestujících na palubě, měl v sobotu 31. října absolvovat charterový let z Šarm aš-Šajchu do Petrohradu. Nad egyptské leto­visko se vznesl několik minut před pátou hodinou ranní středoevropského času. Po 23 minutách letu náhle ztratila letová kont­rola s airbusem kontakt. Jak se následně ukázalo, letoun se zřítil v pusté části Sinajského po­loostrova, přičemž nikdo z 217 cestujících a 7 členů posádky havárii nepřežil. K odpovědnosti za tuto katastrofu se krátce po pádu letounu přihlásila jedna z frakcí Is­lámského státu, údajně zvaná Provincie Sinaj. V následujících dnech sdělovací prostředky začaly spekulovat o nej­pravděpodobnějších vari­antách příčiny tragédie, tedy o explozi motoru letadla, nebo výbuchu trha­viny na jeho palubě. Přesto, že není dosud znám výsledek odborných analýz trosek airbusu, kloní se dnes všechny západní sdělovací prostředky díky informacím, které měly americké a britské tajné služby poskytnout novinářům (šlo údajně o rozhovory islamistů ze Sinaje s jejich velením v sídelním městě Islámského státu Rakka) ke druhé variantě. Podle agentury Reuters s hypo­tézu bomby pracují i Egyp­ťané, jejichž vyšetřovatelé spolu s ruskými experty začali prohlížet záznamy z bezpečnostních kamer na letišti v Šarm aš-Šajchu, aby zjistili, zda se tu nevy­hnul někdo prohlídkám cestujících a jejich zavazadel. Přičemž k takovýmto případům, jak se po­stupně ukazuje, na provinčním egyptském le­tišti (jako dříve na Domodědovu) docházelo.

Například televizní stanice SkyNews přinesla svědectví britského turisty Dala Parkyna, který v letošním roce egyptské le­tovisko navštívil. Podle něj úplatky na letišti v Šarm aš-Šajchu nejsou nic neob­vyklého: „Prošli jsme letištěm přímo, žádné bezpečnostní brány, ani bezpečnostní proce­dury. Vy­hnuli jsme se všem frontám. Strážce položil náš kufr na běžící pás a dívka za přepážkou nás od­bavila. Moje zavazadlo neprošlo žádným skenerem,“ řekl stanici SkyNews Parkyn, aby vzá­pětí dodal: „Tehdy nám to připadalo docela zábavné, že se za 20 liber vyhneme všem frontám. Teprve když jsem slyšel včerejší zprávy, uvědomil jsem si, co všechno se mohlo stát.“ Daily Mail pak své čtenáře upozornil na fakt, že v Šarm aš-Šajchu letos v květnu došlo k pozastavení letů, když dírou v plotě, kterým je letiště obehnáno, prolezl 29letý muž a pronikl na letištní plochu, při­čemž zde došel až ke dveřím letadla. Dokonce ani nyní, po pádu ruského airbusu, si na letišti v Šarm aš-Šajchu zřejmě egyptská ostraha se zpřísněnými bezpečnostními opatřeními hlavu moc neláme. Neboť zdejší ob­sluha bezpečnostních zařízení v případě, že není v centru pozornosti, se podle britských médií mnohdy místo toho, aby bedlivě sledovala skener zavazadel, věnuje herním aplikacím v mobilu.

Ruský airbus A321 ze Sinaje není prvním letadlem zničeným výbušninou islamistů, představuje však dosud největší teroristický útok na ruské civilisty. Zůstává tak otázkou, nakolik se v důsledku definitivně potvrzené viny džihádistů z Islámského státu může změnit přístup ruského generálního štábu k možnosti srovnat se zemí sídelní město nepřítele, podobně jako za vietnamské války při kober­covém bombardování americkým letectvem bylo zničeno hlavní město provincie Nghe An, nebo bývalé královské hlavní město Xieng Khouang v Laosu při operaci Other theatre. Neboť bašta teroristů Rakka, kde se vnitřní zástavbě dosud americké i ruské bombardéry kvůli civilnímu obyvatelstvu velkou měrou vyhýbaly, je v područí radikálních isla­mistů od března 2013, kdy toto město dobyly milice Omara Šíšáního, jednoho z nej­více obáva­ných džihá­distů na Blízkém vý­chodě. Šíšání si mezi is­lamisty zís­kal respekt jako vůdce tzv. Armády emigrantů a pomocníků, tedy sku­piny džihádistů, kteří s ním přišli z Kavkazu bojovat proti sekulárnímu režimu prezidenta Bašára Asada, aby pak přísahali věrnost abú Bakrovi Bagdádímu, vůdci Islámského státu. Tyto mnohoná­rodnostní hordy džihádistů prosluly svými brutálními meto­dami, kvůli kterým je odsuzovaly i mír­nější povstalecké skupiny. A tak se díky islamistům Rakka za poslední dva roky značně vylidnila. Podle některých analytiků zde v případě civil­ního obyvatelstva kromě zajatců a sexuálních otrokyň džihádistů zůstali prakticky už jenom sympatizanti Is­lámského státu, vyznávající jeho ideologii. Ne­boť prostý, svobodomyslný Syřan už v tomto městě teroru a náboženského fanatismu nedokáže žít.

Britský premiér David Cameron ve čtvrtek 5. listopadu telefonicky hovořil o příčinách pádu airbusu A321 na Sinaji s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, kdy spolu mluvili i o spolupráci v boji proti terorismu. Jakou že spolupráci měli na mysli, o tom však sdělovací prostředky mlčí. Ale o bombardování to jistě nebylo: Velká Británie se účastní operací koaličních sil v Iráku, kde bombar­duje pozice Islámského státu, přitom ale 29. srpna 2013 Dolní sněmovna Spojeného království zamítla návrh Cameronovy vlády na vojenskou intervenci v Sýrii. Přesto však britský premiér David Cameron v reakci na teroristický útok islamistů na ruský airbus znovu ve sněmovně přednesl svůj návrh zapojit britské letectvo do náletů na syrské pozice Islámskému státu. Jenomže nezískal podporu labouristů a musel od svého plánu ustoupit, což podle listu The Times bude nejspíše obrovským zklamáním pro Spojené státy. Nicméně mů­žeme vsadit své boty na to, že 224 zmařených životů ruských civilistů bude mít za následek pře­hodnocení dosavadní blízkovýchodní strategie jak ruské, tak nejspíše (v návaznosti na ruskou re­akci) i americké armády. Na druhou stranu je třeba si poctivě přiznat, že pokud očekáváme nějaký zásadní obrat, pak díky stávajícím politickým zmatkům na Blízkém východě o ty své boty můžeme přijít.

Ovšem mraky se dnes nestahují jenom nad Ruskem, ale i nad Evropou. Tragédie spočívá v tom, že sinaj­ské memento nereflektuje většina vrcholných evropských politiků. Hrozící nebezpečí nevnímá Německo, ani Švédsko, jejichž vlády dál vynakládají nebývalé finanční prostředky na přijímání nelegálních imi­grantů. A většina tamějších politiků si vůbec neuvědomuje, jak jsou obyvatelé jejich států ohrožováni na životech i pouhými stovkami nikým neregistrovaných islamistů, k nim proniknuvších v pestré směsici statisíců lidí, putujících do Evropy. Natož aby si uvědomili, že na boj s terorismem, a to nejen doma, ale i v zahraničí, je třeba vynaložit daleko větší prostředky, než jakými financují imi­grantskou vlnu, vymetající jim jejich státní kasy. Které, jak nám říká zdravý selský rozum, nejsou bezedné.