Irák zaujímá plochu 437 072 km2 a Írán 1 648 195 km2, to znamená, že je téměř čtyřikrát větší. Počet obyvatel v Iráku byl v době napadení 26 milionů, v Íránu žije 82 milionů.

Americký generál Eric Shinseki prohlásil při slyšení v Kongresu před invazí Iráku, že na základě předchozích válečných zkušeností z Balkánu bude zapotřebí vyslat expediční sbor v síle 800.000 mužů, aby zajistil bezpečnost v celé zemi. Tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld trval na stotisícové armádě a věřil, nebo předstíral, že ji po šesti měsících stáhne. Paul Bremer, který řídil okupaci, později přiznal: „Nikdy jsme v Iráku neměli dost jednotek.“

Protože v Íránu žije téměř třikrát víc lidí nežli v Iráku, byly by podle správného propočtu generála Shinsekiho k jeho obsazení a zabezpečení zapotřebí 2,4 miliony mužů. Americká armáda má dohromady 2,141.900 příslušníků, z toho 1,281.900 v aktivní službě, ostatní jsou v záloze.

Irák ovládala menšina sunnitů představující zhruba 17 % obyvatelstva. To umožnilo presidentu Bushovi získat podporu šíitské většiny, když jí předal vládu v zemi. V Íránu je zcela jiná situace.

Vládne tam šíitská většina, k níž se hlásí devět z deseti Iráčanů. Když budou šíité odstaveni od moci, postaví se proti okupantům se zbraní v ruce.

Presidentu Bushovi se podařilo stvořit malou koalici ochotných přisluhovačů, včetně Velké Británie a Španělska. Nikdo v Evropě se nepostaví za Trumpa, jestliže vyhlásí válku Íránu.

Zatímco sousedé Iráku – zejména Turecko, Írán a Saúdská Arábie - se nepostavili proti americké invazi, protože byli rádi, že se zbaví Saddáma, iráčtí šíité spolu s mnoha Syřany a čtyřiceti miliony šíitů v Pákistánu by podpořili Írán.

Válka s Irákem neohrozila Izrael, naopak jeho postavení na Blízkém východě upevnila. Válka s Íránem by mohla přivodit jeho pád. Stala by se vítanou příležitostí pro všechny Araby skoncovat s Hebrejci jednou provždy.

President Trump si uvědomuje, že když vyvolá ozbrojený konflikt, prohraje v příštím roce prezidentské volby, do nichž vstupuje jako kandidát bez vážné konkurence. Musí ale udržet ekonomiku v dobrém stavu a nedopustit se neodpustitelného v zahraniční politice. Je čas hodit zpátečku. Dokladem budtež dvě skutečnosti z posledních dnů.

Jednak Trumpova neskrývaná nespokojenost s dvěma válečníky v Bílém domě, poradcem pro bezpečnost Boltonem a ministrem zahraničí Pompeem. Roztrušuje o nich, že ho dotlačili jak do íránské, tak do venezuelské krize, a dává najevo, že přišel čas, aby se s nimi rozloučil.

Jednak SOS vyslané švýcarskému presidentovi Uelimu Maurerovi, kterého ve čtvrtek narychlo povolal do Bílého domu. Švýcarsko už čtyřicet zastupuje americké zájmy v Teheránu. Maurer je muž, který může sjednat schůzku obou hlavních aktéru, Trumpa a Rúháního, aniž by jeden či druhý ztratil tvář. V posledních dnech oba presidenti vyslovili přesvědčení, že mírové východisko je možné. Kde je politická vůle, cesta k řešení se najde.

Psáno pro TV Prima