Mám pár poznámek ke článku Astona Nebýt jako oni z nedávného vydání NP. Z většinou z nich souhlasím, zejména k odsouzení veřejných oslav smrti Usámy bin Ladina. Ničí smrt by se neměla oslavovat. A taky bych, tak jako on, pokládal za užitečné, kdyby bylo známo, kdo vlastně teroristy financuje. Ale to je jiná kapitola, prokázat se to nepodařilo, i když lze tušit, o kdo jde – je to asi někdo, kdo má peníze. Hodně peněz.

To, s čím s ním nesouhlasím, je názor, že by bylo lepší zajmout ho živého a soudit ve skleněné kleci. S tím do jisté míry souvisí můj dojem z některých výroků v mediích, které celou akci označují za „likvidační“ a naznačují, že by UbL měl mít šanci se vzdát. Sám přece, dle popisu zásahu, nestřílel. Neměl sice bílý prapor, ale taky žádnou zbraň, ty měli pouze jeho osobní strážci (a ti stříleli)..

Už slyším výroky kritiků amerického zásahu o tom, že byla porušena lidská práva jedince hájit se před řádným soudem. O sporném zásahu na území cizího státu nemluvě, dokonce o něm ani neinformovali oficiální místa toho státu, kteří jsou jejich partnery v boji proto terorizmu a kde se UbL léta bezpečně ukrýval.

Sám považuji rozhodnutí o likvidační povaze akce za jediné správné řešení. Ponechme stranou rizika jiného scénáře a zamysleme se nad situací, kdy UbL je zajat, je někde v USA a čeká na soud.

Těžko si lze představit bezpečnostní opatření, která by tento soudní proces doprovázela. Soudy s válečnými zločinci se táhnou léta. Po celou tuto dobu by celý západní svět čelil útokům „božích bojovníků“ spojených s intenzivní ideologickou kampaní. Vzhledem k tomu, že eventuální soudci by byli předem přesvědčeni o vině (najít v tomto případě nepodjatého amerického soudce je značně nepravděpodobné), bylo by to zbytečné plýtvání časem a penězi, o výše zmíněném riziku teroristických útoků nemluvě.

Neznám pravidla, podle kterých by UbL byl souzen, pravděpodobně dle zákona některého ze států USA. V některých státech platí trest smrti, v jiných ne. Ale i v případě, že je vynesen rozsudek smrti, trvá většinou léta, než je vykonán.

Ať by byl rozsudek jakýkoliv, stal by se proces výjimečnou příležitostí pro ideologickou kampaň extrémního islámu a z UbL by se opět stala ikona, i tentokrát mučedníka za svatou věc. A v případě obou alternativ rozsudku (trest smrti nebo trest odnětí svobody) by bylo zapotřebí mimořádných opatření proti snaze „vysvobodit našeho bratra, který úpí v americkém vězení“ a proti dlouhotrvajícím odvetným akcím fundamentalistů.

Jistě, zásah amerického komanda se vymyká pravidlům mezinárodního práva, ale totéž platí i pro únos Eichmana zmiňovaný Astonem v článku, kde preferuje skleněnou klec a soud před fyzickou likvidací.

Jak se říká, „když už, tak už“. Smrt UbL, jakkoliv je nemravné ji veřejně oslavovat, byla nejlepším řešením.

A na závěr jednu cynickou poznámku. Výhradní postavení ve snaze dostat se do ráje mají v islámu mučedníci, kteří zemřou pro Alláha a svatou věc islámu. Kdyby UbL zemřel sešlostí věkem, těchto privilegií by asi nedosáhl. Tak proč mu mučednickou smrt nedopřát?