Česko má možnost na vlastní kůži poznat dopady rozvrácené a destabilizované Libye a řádění různých islamistických skupin na jejím území, které se hlásí k Islámskému státu.

Zda to jsou skutečně Bagdádího džihádisté, v tuto chvíli není zcela zřejmé, protože ideologická dimenze tohoto „státního“ útvaru nemá hranic a bohužel, nebo právě proto, dokazuje, že zvěrstva, která páchají na lidech a kulturních památkách, přitahují stále více sympatizantů. Např. Coulibaly, útočník v pařížském košer obchodě, také tvrdil, že patřil k ISIL, ač byl vycvičen al-Kajdá v Jemenu.

Pokud jde o pohřešovaného Čecha, který nebyl mezi mrtvými po napadení ropného pole v Ghání, lze dovodit, že v tom lepším případě byl unesen, pokud nebyl později s ostatními v poušti zabit. Věřme, že žije.

Co je cílem islamistů ve vztahu k ropným zařízením? Zřejmě je neumějí sami obsluhovat a nemají na to dost odborníků, proto chtějí vystrašit řadu cizinců, kteří v tomto průmyslu pracují, a donutit je odejít ze země, což dál ochromí příjmy vlády z prodeje ropy. Země má největší zásoby ropy v Africe, je však schopna těžit jen zlomek toho co za Kaddáfího. Ropná zařízení jsou běžným cílem různých skupin džihádistů.

Je ještě brzy, abychom věděli s jistotou, kdo rukojmí skutečně drží, což by umožnilo lépe predikovat jejich osud. A to, zda budou následovat 21 egyptských koptů, které nedávno islamisté sťali, nebo bude naděje vyjednávat o jejich propuštění. Z řady důvodů česká vláda nemá moc nástrojů, jak získat v tuto chvíli více informací o osudu pohřešovaného. Od loňska je zavřen zastupitelský úřad. Není možné, aby bezpečnostní aparát země nebyl poznamenán faktem, že v zemi je jedna nikým neuznaná islamistická vláda v Tripoli a druhá, uznaná, v Tobruku, úřadující v jednom hotelu společně se svým parlamentem.

V zemi, kde téměř každý bojuje s každým, města se nechtějí podřídit centrální moci a skutečnou moc drží kmenoví náčelníci a polní velitelé, se obtížně daří sběr informací každé zpravodajské službě. I z tohoto důvodu byli z Černína vyslání dva diplomati do sousední země. Koordinovaný postup s Vídní, která má zkušenosti s únosy svých občanů v této zemi, je správné řešení.

V mnohém záleží, zda nám budou umět pomoci zpravodajské služby zemí, jako je Egypt, Francie, Itálie, Alžírsko, Británie a v neposlední řadě USA. Válkou zmítaná Libye je totiž vhodnou půdou pro teroristické organizace, důsledky jejichž činnosti ohrožují jak Egypt, tak některé země Sahelu, ale i Itálii a tím celou EU. Totiž od hranic této pouštní země je k Apeninskému poloostrovu jen o něco málo více než 300 km.

Proto se lze důvodně domnívat, že vývoj sledují s maximálním nasazením zpravodajských schopností poté, co vojenská operace pod hlavičkou OSN za značného přispění leteckých kapacit Francie a Británie přivodila pád Kaddáfího, ale nechala zemi v bezvládí.

Rozhodující bude najít cestu k únoscům. S tím mohou pomoci jen Libyjci sami. Buď někdo z kmenových vůdců, nebo polních velitelů. Nelze vyloučit, že se únosci ozvou sami. Pak by byla šance na vyjednávání, které nemusí být úspěšné a určitě nebude krátké. Víme, co umějí Bagdádího islamisté. Vyjednávali o propuštění jordánského pilota s Ammánem v době, kdy již byl upálen.

Všem musí být dnes zřejmé, že vládu čeká složitý úkol s nejasným výsledkem. V tak složité situaci, s kterou máme jen velmi malé zkušenosti, bude záležet na pečlivé koordinaci všech opatření s jejich minimální medializací. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že by měl každý pečlivě zvažovat, kam jede na dovolenou či za prací. Možnosti státu, jak mu pomoci za takové vážné situace, jsou velmi limitované.

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, nyní bezpečnostní analytik

Právo, 10.3.2015