Poté, co se mi podařilo upláchnout z klece budující vědecký socialismus, odjel jsem do Ameriky, kdežto můj spolupachatel, povoláním lékař, zamířil do Etiopie, pečovat o zdraví domorodců. Několik roků si takto počínal, než se mu podařilo šťastně se vrátit do Evropy, kde jsme se pak potkali. V Africe se mu dostalo příležitosti rodit komplikovaná dvojčata, rvát zuby neumrtveným pacientům, seznamovat se s neduhy, o nichž se na Karlově univerzitě mohl seznamovat pouze v učebnicích. Informoval mě, že jeho nejčastějším zákrokem však bylo zašívání domorodých zadnic: utírali si je totiž kamením, velmi ostrým kamením.

Jak decentně, delikátně vyjádřit úkon, který každý den každý z nás musí absolvovat? Američané používají emocionálně zcela neutrální výraz bowel movement - „pohyb střev“. Když dojde k nevyhnutelnosti takového pohybování, obtíže s realizací nastanou zejména v zemích takzvaného Třetího světa. Několikrát jsem ji musel realizovat, vždy s utvrzením, že už nikdy znovu tak – jedině v privátě hotelu. Někdy ovšem bývá k dispozici příroda, spousta soukromí v bujné džungli. Ale pozor na jiný druh nepříjemností. Manželský pár českých misionářů, po mnoholeté službě v mnohých končinách světa teď pokračující ve své činnosti v rodné zemi, a to přímo v Praze, mi kdysi z Indonésie poslali výstřižek z novin, co že se přihodilo vesničanovi, který se potřeboval vymočit: mladá nezkušená kobra si patrně spletla jeho šourek s myší, zakousla se a chudák pak pádil zpět do vesnice se stále zaťatým plazem, načež vypustil duši.

Na rozdíl od Indonésie, daleko víc času jsem strávil v Indii. Též jsem o tom napsal knížku (Náš člověk v Indii a na Ceyloně, vyšla u Škvoreckých v Torontu), z níž ze strany 49 ocituji: „Jednu věc si v této souvislosti nemohu odpustit, a tou jsou indické způsoby vyměšovací. Pro pány se zdá být záležitost veřejná. Močí a kálejí vždy na bobku, předkem od lidí, zadkem k nim. Zásluhou prostěradlového oblečení úkon sám naštěstí neuvidíte, teprve výsledek, když se pán narovná a odejde. Vzpomínám na Jajpur, sídlo snad největšího z mahárádžů, kde na hlavní ulici za plného světla byly chodníky obsypány pány na bobku. Ženy jsou cudnější a tyto jejich produkce lze pozorovat v kraji, u silnice a hodně taky na břehu moře.“

Je to důkaz všeobecně tolerovaného hulvátství, tradice necitlivosti, bezohlednosti vůči bližním, kteří za příliš blízké bratry a sestry spoluobčany pokládáni nejsou?

Na takovou otázku nedovedu odpovědět s dostatečnou jistotou – na rozdíl od nezpochybnitelné skutečnosti, že čtvrtina Indů nemá k dispozici záchody ani veřejné, natož své vlastní (The Economist, 3.2.2007, jako jeden z mnoha zdrojů).

Hodně koloritu Indie můžeme postřehnout při návštěvě některého z tamějších větších nádraží. Doporučuji Mumbai, dříve nám známou jako Bombaj. Jako náhražka postačí televizní dokumentární záznamy o vlakové dopravě, s vagony ověšenými člověčinou a jen co strojvedoucí začne brzdit, pasažéři vyskakují a hned do podřepu mezi kolejemi ulevovat si v intimní blízkosti přijíždějících a odjíždějících souprav.

Státníci přemýšlejí, co si s takovým nevábným fenoménem počít. V roce 2010 se totiž bude v Indii konat velká událost – Commonwealth Games, sportovní veleutkání států britského společenství, a těžko by prestiži hostitelské země prospěl pohled na kálící, svým vnitřnostem ulevující domorodce.

V případě akutní potřeby je tedy neradno vyskytovat se na bombajském či kterémkoliv jiném indickém nádraží a řešení raději hledat jinde, převážně v severní části Evropy. A úplně nejlepší variantou je hygienicky tolik úzkostlivé Japonsko.

Může se ale stát, že tam na toaletách není k dispozici toaletní papír. Tak se například divil Sylvester Stalone ve sci-fi filmu Demolition Man, poté, co v roce 2030 rozmrzl a vrátil zpět, dál fungovat mezi pozemšťany. Takovou zkušenost lze například okusit v tokijské čtvrti Ginza při vstupu do některých velkoprodejen. Tam už jsou značně moderní. Šustění papíru nelze zaslechnout, ba ani hrozivý hlomoz, akustiku střevních projevů. Ty zaniknou ve zvuku moře, vodopádu, pípajícího ptactva – bude jen záležet na volbě dotyčného. Ten též rozhodne nejvhodnější druh deodorantů neutralizujících jakýkoliv pach.

Po výkonu přistroj použitou část těla omyje (teplotu vody, intenzitu jejího přívalu diriguje uživatel), vlahým vánkem důkladně osuší, takže papíru netřeba, k podivu svalovce Staloneho a kteréhokoliv z nás nesvalovců.

Potřebná osoba vstoupí, sedátko se příslušně rozsvítí a ohřeje. Dočítám se (U.S News & World Report, 26.3.2007), že ty nejmodernější modely rovněž zaznamenají váhu, krevní tlak a složení moče a výsledek automaticky odexpedují domácímu kompjútru uživatele.

Výrobci již takto vybavili miliony japonských domácností. Firma Toto od roku 1980 prodala přes 20 milionů takových výrobků a další tři miliony přibývají rok co rok.

V nepravděpodobném případě, že Česká republika se pokusí zúčastnit soutěže o nákladnou čest uspořádání olympiády v roce 2016 a podařilo by se jí zvítězit, vznikla by tak vynikající příležitost oslnit svět i takovou modernizací, k prospěchu a nesmírné potěše vlastního obyvatelstva.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče