Přiznám se, že jsem si přál, aby byl zvolen Mitt Romney, byť ve mně žádné velké nadšení nevyvolával. Kdybych byl Američan, volil bych ho jako menší zlo. Zvolen byl ovšem Barrack Obama, což znamená, že Spojené státy budou pokračovat po trajektorii nastoupené před čtyřmi lety. Tehdy Obamovi stoupenci velmi nadšeně oslavovali. Letos nadšení nebylo tak velké jako před čtyřmi lety, nicméně i tak bylo impozantní. Marně jsem si kladl otázku, z čeho se ti lidé tak radují.

Celá západní civilizace je v hluboké krizi. Příčí se mi přidat se k zástupu těch, kdo jí už od Francouzské revoluce prorokují zánik. Nemyslím si, že zánik euroatlantické civilizace je nevyhnutelný. Ale teď jsme opravdu v hluboké krizi a vůbec není jasné, zda z ní vybředneme.

V krizi jsou Spojené státy, v krizi je Evropa a v krizi je i Česká republika. Jedno mají tyto útvary společné: Hrnou se do nich přistěhovalci. Inu, tak to bývá, když je nějaká civilizace v úpadku. Když se kdysi hrnuli do Římské říše Ostrogóti, Vizigóti, Langobardi a Vandalové, bylo to divočejší. Divočejší to bylo rovněž, když Východořímská říše marně odolávala náporu Arabů a Turků.

Do Spojených států se hrnou převážně Hispánci ze Střední a Jižní Ameriky. Nejvíc z Mexika. Anglosasové budou brzy v menšině, nicméně Hispánci rozklad židokřesťanské civilizace v Americe neurychlí – spíše naopak. Latinskoamerická kultura se od severoamerické liší, ale například rodiny jsou v ní v současné době spíše soudržnější.

Do Česka se stěhují Rusové, Ukrajinci a Vietnamci. Určitou část těchto přistěhovalců tvoří různí mafiáni, ale pokud se na věc podíváme z nadhledu, můžeme být rádi, že se k nám stěhují právě tyto národy. Nevnucují nám své náboženství, nechtějí nás převálcovat a většinou se chtějí stát součástí této společnosti.

Nejhůř je na tom západní Evropa, kam se stěhují především muslimové ze severní Afriky. Se svou hostitelskou společností splynout nechtějí nebo nemohou a radikálnější kruhy těchto přistěhovalců se netají plány, že hostitelské země předělají ke svému obrazu.

Všechny tři uvedené celky mají rovněž vážné hospodářské problémy.

Obama se rozhodl řešit hospodářskou krizi Spojených států masivním tištěním peněz. Zatím se zdá, že to relativně funguje. Americká ekonomika – na rozdíl od většiny ekonomik evropských včetně té naší – mírně roste. Problémem je, že se příliš nedaří snižovat nezaměstnanost. A přiznám se, že vidím problém i v tom, že se ve Spojených státech nezvyšuje inflace. Za normálních okolností tištění peněz vždy nevyhnutelně vedlo k inflaci. Že se to nyní neděje, si vykládám jako jakousi zásadní změnu ve fungování ekonomiky. Leckteré donedávna platné pravidlo jakoby již neplatilo. A mám takový pocit, že nikdo neví přesně, proč. Pokud si někdo myslel, že ekonomie má blízko k exaktním vědám, pak jistě v posledních čtyřech letech vystřízlivěl.

V Evropě dochází k tomu, co jsem v letech 2008 a 2009 předpovídal: Tehdy státy zachraňovaly krachující banky a já psal, že zanedlouho budou krachovat samy státy. Je zde nyní pokus zachránit i krachující státy. Jedná se o naprosto šílenou záležitost. (Musím přiznat, že něco takového jsem už nepředpovídal a nezdálo se mi o tom ani v těch nejdivočejších snech.) Takzvaný Evropský stabilizační mechanismus je vybaven obrovskými pravomocemi, jeho vedení má naprostou imunitu a není absolutně nikomu zodpovědné. Vlády členských států EU nemají žádné právo veta, ba ani právo tuto nově vznikající instituci kontrolovat. Ta bude vládnout obrovským kapitálem (700 miliard eur), který může kdykoli navýšit, aniž se zeptá členských států EU. Nemám pro to jiné slovo než totální ekonomická diktatura. Nevím, co se bude dít v několika následujících letech, ale bude to fukot.

V krizi je i Česká republika. Jelikož se ekonomice nedaří, státní rozpočet je velmi napjatý. Všichni víme, že by bylo dobré podporovat vědu a výzkum, ale nedostává se peněz. Aby se peněz dostávalo, muselo by se sáhnout na mandatorní výdaje, především na důchody, a to bude každá vláda, levicová i pravicová, odkládat na nejzazší možnou chvíli. Obávám se ale, že tato chvíle do několika let přijde. Rád bych se mýlil.

Vítězství Barracka Obamy je vítězství levicové ideologie, protirodinné politiky, politiky omezování náboženské svobody. A je to především vítězství politické korektnosti.

Spojené státy jsou polarizované. Mnoho evropských států je rovněž silně polarizovaných – ať už jmenujeme Španělsko, Polsko, Maďarsko, Česko, Francii nebo dokonce i Ukrajinu. Jedním z důvodů – ne-li hlavním – je, že státům euroatlantické civilizace chybí jakákoli vize. Chybí nám vize civilizační, ekonomická, politická, náboženská… Vize obvykle zpočátku překonává odpor, ale pak zpravidla sjednocuje.

V Evropě jsou vize navíc v podezření, a právem: Dvacáté století zažilo velké "vize" Třetí říše a komunismu. Richard Weaver by řekl, že tak to dopadá, když společnost ztratí svůj metafyzický sen.

No, já to řeknu naplno. Tak to dopadá, když lidé opustí Boha.

Opravdu nevím, nad čím ti obamovci jásají…