SVĚT: Novinka získávání moci nájmem půdy v zahraničí
Záměry nebylo vždy třeba realizovat zbraněmi a proléváním mnohé krve. Nákupem se mnohdy získaly končiny obrovského rozsahu – například onen Lousiana Purchase ke prospěchu Američanů., jimž později Rusové za pakatel prodali celou Aljašku. Pozemky se handlovaly – například Caprivi Strip, 450kilometrů dlouhý úzký pruh v nynější Namibii, někdejší německé Südwest Afrika, vedoucí až k řece Zambezi, který Němci získali od Britů výměnou za ostrov v Severním moři. Pozemky i pořádného rozsahu se někdy získaly věnem, když princeznička se dostala do královské manželské postele za cenu dodané provincie. Též darem se ledacos mohlo získat. Ve věrohodné knize jsem se dočetl, že britská královna Viktorie, vládkyně impéria tak značného, že slunce nad ním vůbec nezapadalo, svému německému synovci Wilhelmovi věnovala k narozeninám největší africkou horu – bájné Kilimandžáro – z keňské kolonie vyňatou a k jeho Tanganice připojenou.
Nás současný svět má jiné starosti, s jinými prioritami. Třeba nám zdrojů energie, dominuje nám ropa, petrolej nade vše, šejkové se topí s penězích, na hrabivých rukou se jim sice neblyští hodinky s vodotryskem, ale ve žhavé poušti si zcela určitě pořídili lyžařský svah s autentickým sněhem.
S jinými chmurami sledujeme saharskou poušť, rozmáhající se jižním směrem. Studie OSN nás informuje, že 80 států s celkovým počtem 40 procent obyvatelstva světa již nyní trpí nedostatkem vody. „V tomto století se mnoho válek vedlo kvůli ropě a v příštím století to bude kvůli vodě,“ prohlásil v roce 1995 Egypťan Ismail Serageldin, tehdejší viceprezident Světové banky. Desalinizační zařízení stojí spoustu peněz a jiné projekty, jako například nápad Saúdské Arábie přitáhnout si ledovec z Antarktidy jako zdroj čerstvé vody, se dosud neuskutečnily.
Velké starosti může ovšem způsobit nejen nedostatek vody, ale také když je jí příliš. Řádí občasné záplavy, řeky v Číně již utopily miliony obyvatel. Navíc příroda, popuzena naším modernizačním úsilím, s oním global warming, zvyšováním teploty,pozvolným táním ledovců, zvyšováním mořské hladiny ohrožuje existenci více než 100 milionů lidstva v přímořských oblastech, na nizoučkých atolech, ostrovech teď již s problematickou životností.
Nejen chlebem živ je člověk, jenž by ovšem bez potravy nepřežil. A na této planetě přibývají miliardy pozemšťanů. Vědecký pokrok již docílil mnohé, například zmnohonásobení úrody rýže – příhodně známé jako miracle rice, dochází k nasycení potřebných, ač leckde hladomor stále hrozí. Někdy a někde trestá příroda, ale občas si lidstvo škodí samo. Například jednou z reakcí na energetickou krizi byla výroba ethanolu – získávat benzin z kukuřice. Marně protestoval neúspěšný prezidentský kandidát John McCain, že takovým řešením se zasloužíme o jiný bolehlav, k němuž již došlo: cena nejen kukuřice, ale základních potravin jako pšenice a rýže značně stouply, od Egypta po Haiti propukly protesty s mnohým násilím.
Začaly se objevovat zajímavé zprávy: Investiční společnost Al-Qudra Holding adresou v Abu Dhabi plánuje nákup 400 000 hektarů orné půdy již koncem prvního čtvrtletí 2009. Meles Zenami, předseda vlády v Etiopii, země důvěrně obeznámené s metlou hladomoru, již reagoval, že jeho vláda mileráda vyhoví a pronájem přivítá.
Nejvíc novinek tohoto druhu začalo přicházet z Jižní Koreje, průmyslového kolosu s pramálo přírodními zdroji, ale s pracovitým lidem, jehož je třeba živit z dovozu. Země je čtvrtým či snad již třetím největším importérem kukuřice. Propukly zprávy o iniciativě tamější vlády vyjednávat v ruskou vládou o pronájmu pozemků na dálném východě šíré ruské vlasti, někde tam snad na Kamčatce.
Značný zájem projevují některé státy Asie, kontinentu s nejvyšší hustotou obyvatelstva, rozhlížející se po dosud prázdných, zemědělsky využitelných končinách, jež jsou zejména v Africe. Prozatím nejkonkrétnější informace se však týkají Madagaskaru, ostrova velikosti Francie – což snad měla být jedna z možných adres (druhou byla Patagonie), kam Hitler údajně uvažoval odtransportovat náš rasově méně hodnotný český národ. Madagaskar má obyvatel kolem 20 milionů, World Food Program,agentura OSN, uvádí (Financial Times, 20.11.2008), že přes 70 procent obyvatelstva trpí chudobou a přežívá s pouhým ekvivalentem jednoho mizerného dolaru denně. •
Načež v listopadu 2008 jsme se dozvěděli o o mnohamiliardové investici jihokorejské společnosti Daewoo Logistics o pronájmu na 99 roků 1,3 milionu hektarů dosud panenské, ale k zemědělskému počínání vhodné půdy – oblast ve velikosti poloviny Belgie, dosud zcela největší projekt svého druhu na světě. Na jednom milionu hektarů v západní části ostrova investoři míní pěstovat kukuřici (s předpokládanou úrodou 4 milionů tun kukuřice ročně) a na zbytek 300 000 hektarů ve východní části ostrova vysázet palmy, ročně pak produkující půl milionu tun palmového oleje. •
Vláda bude inkasovat 30procentní daň ze zisku, Daewo bude poskytovat zaměstnání tisícům pracovních sil, bude se rovněž věnovat výstavbě silnic, zavodňovacích kanálů, přístavu, též škol a nemocnic. Je to tak zvaná win win situation, k prospěchu oběma stranám. Značnou zásluhu na tom má Marc Ravalomanana, prezident Madagaskaru, jenž se k nejvyššímu úřadu v zemi vypracoval z pouhého pouličního prodavače jogurtu. Nyní ho Mezinárodní měnový fond velebí pro jeho „prudent macroeconomic policies“. Některé větve OSN, zejména FAO (Food and Agriculture Organisation) ale vyjadřují politicky korektní obavy, že tento blahodárný, všeobecně prospěšný pokrok čpí „neokolonialismem“. •
Dalším magnetem pozornosti se stává Kambodža, teprve se vzpamatovávající z genocidy jí uštědřené pod vedením velkořezníka Pol Pota, prosazovatele vědeckého komunismu. V úrodné půdě v rozsahu 6 milionů hektarů, z níž míň než polovina je zemědělsky využívaná , dřímají miliony dosud nenalezených min. Zájem tam v bližším končině než je Madagaskar projevují investoři z Jižní Koreje, též z Filipín, ze vzdáleného Kuvajtu a Kataru.
Doufejme, že novinka s pronajímáním nemovitostí a nikoliv s krve proléváním bude získávat na popularitě.
Neoficiální stránky Oty Ulče
