Dohoda s Íránem, kterou o víkendu v Ženevě podepsaly světové velmoci, má řadu kritiků v čele s Izraelem. Ten dva týdny usilovně lobboval u západních účastníků rozhovorů a poukazoval na závažné nedostatky návrhu dohody, ale bez úspěchu – skoro všechny v konečné verzi zůstaly:

- Írán pouze odstaví, a nikoli demontuje tisíce odstředivek na obohacování uranu a bude jej dál smět obohacovat na 3,5 %; i když zkonvertuje své zásoby dvacetiprocentního uranu, může zanedlouho nahromadit dost nízkoobohaceného a jadernou zbraň vyrobit.

- Jen dočasně odstaven, a nikoli demontován bude také těžkovodní reaktor v Araku, kde může Írán vyrobit atomovou bombu z plutonia. Dohoda mu sice zakazuje pokračovat v dalším budování reaktoru, ale nikoli v přípravě jeho součástí mimo areál, a Teherán tak může montovat potřebné vybavení jinde a nainstalovat je později. Kdyby práce v Araku obnovil, mohl by se současným know-how vyrobit jadernou zbraň z plutonia do půl roku. A kdyby bylo na místě všechno potřebné vybavení, nelze už Arak bombardovat, protože by nastal jaderný výbuch podobný havárii v Černobylu.

- Mezinárodní zbrojní inspektoři budou kontrolovat jaderné továrny v Natanzi a Fordu, ale nikoli Parčin, ani tajná podzemní zařízení, o jejichž existenci jsou přesvědčeny západní a izraelské zpravodajské služby.

- Ženevská dohoda se vůbec nezabývá íránským zbrojním programem, jako je výroba válečných hlavic. Navíc neobsahuje žádnou pojistku pro případ, že Írán bude podvádět.

- Teherán si zkrátka podrží většinu schopností i výsledků technologického pokroku, které ho dovedly do bodu těsně před výrobou jaderné zbraně, a může ji vyprodukovat během několika týdnů, když se k tomu rozhodne. Dohoda íránský jaderný program v nejlepším případě jen mírně zpomalí a nezabrání Teheránu v jeho tajném pokračování.

Kromě Izraele patří ke kritikům dohody i řada amerických zákonodárců, včetně některých Obamových demokratů, nebo státy v Perském zálivu, především Saúdská Arábie. Člen saúdské královské rodiny Alwalíd bin Talál dokonce řekl, že "nebezpečí představuje Írán, a ne Izrael", a vyjádřil podiv, že Západ zmírňuje íránské sankce, když by je měl naopak přitvrdit. Objevila se také zpráva, že Saúdové nabídli Izraeli svůj vzdušný prostor a spolupráci při případném vojenském úderu na Írán a tajně jednají s Pákistánem o získání vlastní jaderné zbraně. Podle panarabského deníku Ašark al-Awsat ženevská dohoda vypadá spíš jako smlouva nějaké banky s neplatícím klientem o zmírnění dluhů, než jako dohoda, která má Íránu zabránit ve výrobě atomové bomby. Arabská média se shodně podivují, proč Spojené státy s dohodou tolik spěchaly.

A nejen s dohodou. Washington ani nečekal, až a jestli vůbec začne Írán dohodu plnit, a hned v pondělí mu ze zmrazených kont uvolnily osm miliard dolarů.

Někteří izraelští analytici však upozorňují, že zatím není důvod k panice, protože dohoda má platit jen půl roku a pak se promění v trvalou. Teprve na té bude záležet – kdyby v ní zůstaly současné nedostatky, Írán by se stal zemí, která může jadernou zbraň vyrobit kdykoli.

Izraelská vláda se už s Američany dohodla na společných jednáních o detailech konečné dohody. Ta by měla podle premiéra Binjamina Netanjahua íránský jaderný program definitivně ukončit – Teherán by měl zlikvidovat všechny odstředivky i nahromaděné zásoby obohaceného uranu a uzavřít jaderné továrny i těžkovodní reaktor v Araku. S tím však Írán jistě nebude souhlasit. Netanjahu však připomněl, že jaderný Írán nedopustí, a i když zrovna nepohrozil vojenským útokem, jeho bývalý poradce pro národní bezpečnost Jaakov Amidror nedávno naznačil, že se na něj armáda připravuje. Saúdský princ bin Talál uvedl, že arabským státům je jasné, že Obama na Írán nikdy nezaútočí, a Izrael to už ví také.

Írán je zatím největším vítězem ženevského jednání a může jím zůstat i za půl roku, jestli trvalá dohoda nebude striktnější. I zdánlivé vítězství Obamy se může proměnit, jestli Teherán sliby nedodrží – pak Obama vstoupí do dějin jako prezident, jehož naivita umožnila Íránu získat jadernou zbraň.