A ve chvíli, kdy se dozvěděl jméno vítěze, měl Havel telegrafovat, či alespoň e-mailovat, pořadatelům té velice nesmyslné soutěže, do níž se, tuším, ani nehlásil, že by byl nejraději, kdyby žebříček skončil u třetího místa, případně, kdyby v něm stálo, že osoba na čtvrtém místě si nepřeje být jmenována. Jsa slušným člověkem, který se nerad hádá a své si prosazuje zvláštním druhém tiché tvrdohlavosti, mohl by Havel tvrdit, že slyšel od sportovců, které přijímal na Hradě, když byl ještě presidentem, že za čtvrté místo je místo medaile bramborová placka, a on že brambory nerad. Být v žebříčku, v jehož čela stojí, s prominutím, jedno z největších hovad současné doby, jehož rádoby sláva je dalším důkazem, že být intelektuálem ještě ani zdaleka neznamená totéž jako být inteligentní, o slušnosti ani nemluvě, to není zrovna ta nejlepší známka kvality.

Chomsky před několika lety sepsal knížku, v níž dost povýšeně tvrdil, že teď, právě teď proflákne všechno, co lidstvo dosud neví o pozadí a příčinách teroristických útoku proti New Yorku a Washingtonu z roku 2001. Proflákl jen to, co by měli všichni vědět, a snad už to mnozí to vědí, že je totiž zcela zaslepeným odpůrcem demokracie, včetně tzv. establishmentu. Být odpůrcem establishmentu není žádný hřích, ale potom by to neměl být člověk také potažmo odpůrcem demokracie: mydlit establishmentu schody a ještě na tom vydělávat tituly nejvlivnějších intelektuálů, o penězích nemluvě, totiž můžeme pouze v podmínkách demokracie.

Kdyby tohle bylo jediné rozporuplné dílo Noama Chomskeho, pokrčil by člověk rameny, případně by si řekl, že i mistr tesař se může čas od času utnout, i když by neměl. Až na to, že Noam Chomsky se stal ikonou západního a velice levicového rádoby intelektualismu vlastně pouze díky své chucpe. Pro neznalé: chucpe se definuje tak, že vrah svých rodičů žádá soud o shovívavost, neboť je kompletním sirotkem

Trochu mi tím svým přístupem Chomsky připomíná slavného českého neumětela Františka Prstena Čecha, ale to už je zase úplně jiná opereta. Nebudeme se bavit o lingvistice, byť je to velice zajímavé, a ačkoliv si to mnozí nepřipustí, také důležité, odvětví vědy. Jsou na světě lingvisté, kteří říkají, že Chomsky by svou alma mater měl požádat, aby mu vrátila školné, a že by ty peníze pak měl vrazit do skutečného vzdělání. Budeme se bavit o tom, že Chomskeho proslavily spíše jeho rozčilené výlety do politiky - ne do politických věd, ale do politiky, za které by zasloužil dostat pamětní medaili bývalého nejvyššího sovětského ideologa a strážce víry Michaila Suslova.

Inu, tu medaili nedostal. Tak se musí spokojit s tím, že ho většina 22 tisíc lidí, většinou původem z Velké Británie a Spojených státu, má za nejvlivnějšího intelektuála. Mimochodem budiž řečeno, na druhém a třetím místě soutěže se umístili italský spisovatel a sémiotik Umberto Eco a Brit Richard Dawkins. Co ti komu provedli, to nevím, ale vím, že ani jeden z nich neprojevil tolik intelektuální nepoctivosti jako Noam Chomsky. O tom, že se poměřovala jablka s hruškami se nikdo nijak moc nezmiňoval. Ale o to snad ani tolik nešlo. Šlo o další potvrzení názoru Karla Čapka, že není na světě zločinu, aby se na světě nenašel intelektuál, který by tu lumpárnu nezdůvodnil. A právě o tom je Noam Chomsky.

Být Václavem Havlem, odplivnu si a řeknu, že tuhle zhovadilost snad nemám zapotřebí. A pak pořadatelům napíšu, že brambory opravdu, ale opravdu a velice vážně nesnáším. Jelikož ale Václavem Havlem nejsem, mohu udělat jediné: totiž, že mu ten krok naléhavě doporučím.