Převládající atmosféra ve Washingtonu nejen těchto dní nevytváří příliš harmonický dojem. Zatímco prezident Trump, nenáviděný aspoň devadesátiprocetní většinou všech mediálních zdrojů, zdůrazňuje stav ekonomiky, tahanice v Kongresu o přetváření zdravotního zajištění a stav imigrace jako tři nejdůležitější záležitosti explozivní agendy.

Pro představitele Demokratické strany, ještě minulého roku a předchozích osmi roků za dominujícího Baracka Obamy a jeho strany, nyní umenšené do role momentálně poničené opozice, těmi třemi nejdůležitějšími závažnosti probíhajícího konfliktu jsou Rusko, Rusko, Rusko, vyjádřeno zlosynem Putinem, Putinem, Putinem. Ano, on to byl, kdo zavinil potupnou volební porážku prezidentské kandidátky Hillary Clintonové.

Jenže jak by něco tak zázračného mohl dokázat, do statisíců volebních místností proniknout a za plentou voliče zmanipulovat? Nynější vyšetřující orgán Robert Mueller, s pověřením tzv. Special Counsel, pátrá po každém, kdo boršč či vodku kdy byl ochutnal.

Kandidátka Hillary jakýkoliv podíl na svém nikým předpokládaném fiasku zásadně odmítá. Konečně se ale našel hlas ve vlastních řadách demokratů - on to vlastní senátor Charles E. Schumer (D-N.Y. neboli Demokrat-stát New York). V čerstvé televizní debatě se realisticky vyjádřil: So what did we do wrong? People didn’t know what we stood for, just that we were against Trump. And still believe that. (“V čem že jsme se spletli? Lidé nevěděli, za čím my stojíme, pouze že jsme proti Trumpovi. A tomu stále věří.“) A takový je tedy nynější výsledek.

- - -

Talent schopnosti vlastního sebezničení se projevuje ve všemožných politických směrech. „The Art of the Self-Destruction“, takto nazval svůj příspěvek Derek Hunter (Townhall, 23.7.2017). Nabízí nejeden příklad: Trumpova ochota poskytnout interview New York Times, zdroji zásadně nepřátelskému, místo aby dal přednost potřebnému setkání se senátory vlastní strany republikánů, k projednávání velmi žhavého tématu zdravotní péče. Mezi senátory Trump zvolil zasloužilého veterána z Alabamy: Jeff Session, prvního ze svých podpůrců, jehož si vybral do ministerské funkce Attorney General, poněkud porovnatelné s českým ministrem spravedlnosti. Sessions se stal Trumpovým předním poradcem, též jeho obhájcem před televizními kamerami. Posléze jakoby zapochyboval o správnosti svého ministerského rozhodnutí, Sessions nabídl svou rezignaci, kterou Trump prozatím nepřijal. Též mu definitivně rezignoval jeho tiskový mluvčí (Press Secretary) Sean Spicer.

Nový nájemník Bílého domu se občas neubrání svodům svého vlastního jazyka. Jak už jednou dřív poznamenáno, vynález ICBM (intercontinental ballistic missile) se schopností doletu aspoň 5500 km je cosi mimo dosah severokorejského umu, podivně nebezpečného diktátora Kima. Takto si Trump zalaškoval, na což tento Kim zareagoval odpálením své vlastní ICBM se správným načasování, a sice tak učinil 4. července, v den amerického národního svátku.

Týž měsíc došlo k slavnostnímu zahájení činnosti nejnovější, nejmohutnější letecké lodi o váze 100.000 tun a rozsahu tří fotbalových hřišť - aircraft carrier, s posádkou o počtu více než 4.000 mužů a žen. Na atlantické bázi Norfolk, stát Virginia, pokřtěno na USS Gerald R. Ford, jméno krátkodobého prezidenta po vystrnaděném Nixonovi. Po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 tento Ford se dobrovolně hlásil do služby v námořnictvu.

Nynější prezident Trump, který zásluhou svého věku onu obrovskou válku zmeškal, se po svém řečnickém výkonu v Polsku vrátil přes oceán a mohutně ve Norfolku promluvil, jak že Ford miloval rodinu, svobodu a zejména svou vlast. Síla národa nezávisí na jeho materiálním vybavení, ale na jeho lidech, bojovnících a vlastencích. Naši lidé, na těch vše závisí.

Toto vše nynější hlava federace tvrdí nyní za podmínek krizové situace jen s jedním precedentem, jímž ovšem byla občanská válka Jihu se Severem v devatenáctém století.

- - -

Kanada, severní soused USA, převyšuje nikoliv počtem obyvatelstva, ale obrovitým rozsahem terénu, velkou většinou prázdnotou, arktickou nepřízní. Za nynější situace Kanada značně se lišící politickým vkusem svých momentálních vládců. Se značně levicovými preferencemi se už v dřívějších letech zviditelňoval Pierre Trudeau ve svém domácím i zahraničním počínání, například ve vřelém, až intimním vztahu k nedávno zesnulému Fidélu Castrovi. Nejstarší Trudeovův syn Justin po otci převzal premiérské federální křeslo, jakož i značné, nikterak tajené sympatie pro socialistické počínání.

Kanada, spojenec USA, rovněž člen NATO, Severoatlantického obranného paktu, se svou iniciativou způsobil podiv na domácí půdě a o to víc v některých kruzích u svých jižních amerických sousedů. Zdrojem podivu se stal kanadský občan Omar Kadr, který již jako pouhý patnáctiletý mladíček se angažoval v nepřátelských jednotkách v Afghánistánu, kde se mu podařilo zabít příslušníka americké armády Christophera Speera. Poté byl Američany lapen, strávil osm roků na bázi Guantanamo a dva roky poté v kanadském vězení.

Po svém propuštení, místo aby někam mlčky zalezl, tak zahájil žalobu proti kanadské vládě o náhradu škody ve výši 20 milionů dolarů.

Žalovaný stát a člen společenství NATO zareagoval podivným způsobem. Premiér Justin Trudeau ve snaze vyhnout se dlouhému soudnímu utkání se svým občanem a bývalým příslušníkem nepřátelské strany, se dohodl na kompenzaci 10,5 milionů dolarů ze státní pokladny a k tomu navíc i oficiální omluvu (formal apology).

Tak podivnému vyřešení se věnovala spíš konzervativně se vyjadřující americká televize Fox. Tam ve studiu velice inteligentní Tucker Carlson přivítal vojenského veterána Layneho Morrise, jehož nyní obohacený multimilionář při úspěšném zabití Christophera Speera zranil a o jedno oko připravil. Omluvy se od tohoto 25. kanadského premiéra nedočkal, dostal ji od jeho jinak fungujícího předchůdce Stephena Harpera. Částečně osleplý veterán projevil podiv nad vládní ochotou takto rozdávat miliony peněz daňových poplatníků do takových rukou a jak asi oni reagovali na takovou štědrost.

- - -

Vracím se k jednomu z předchozích témat, v nichž jsem se zmiňoval o americkém publicistovi s pěkným jménem Dennis Prager. Teď tu mám před sebou jeho text s názvem NUKES THREATEN PEOPLE: IDEAS THREATEN CIVILIZATIONS (Townhall,18. 7. 2017). Že jaderné zbraně ohrožují lidi, kdežto ideje ohrožují civilizace.

Taková hrozba nepřichází z Kremlu, jako vlastně ani z bývalého Sovětského svazu.

Kdyby k ní bylo někdy došlo, hodně milionů Evropanů by zahynulo, ale evropská civilizace přežila. Stejně tak holocaust neznamenal zánik židovské civilizace. Však i sovětští vládci, stejně jako ti západní demokratičtí, se oprávněně obávali oněch tří hrůzných písmen MAD (mutual assured destruction). V tomto světě nynějších dnů takové skutečné nebezpečí případného zániku civilizace pochází ze dvou směrů - jedním je Severní Korea a tím druhým a patrně ještě nebezpečnějším je Írán, jeho rozhodnutí za každou cenu zničit Stát Izrael.

Zmíněný autor Prager vyslovuje tuto zásadní hrozbu: Skutečnou hrozbou západní ćivilizace je skutečnost, že přestává mít důvěru v sebe samou. Nehrozí nám Rusko, ale levicovými silami ovládaná média a univerzity - to je to skutečné existenční nebezpečí.

Však posuďme: studenti na mnohých učilištích již odhlasovali zákaz vyvěšování americké vlajky. Rostoucí opovrhování americkými hodnotami.

Mnohé evropské země pokračují s vítáním milionů muslimských vetřelců.

Prosazování multikulturalismu - doktriny, že žádný kulturní, náboženský systém není hodnotnější než kterýkoliv jiný.

Levicový kanadský premiér pyšně oznámil, že Kanada je první postnational stát.

Putin je přesvědčen, že polovina Ameriky - její millennials (generace narozená od roku 1983) - je přesvědčená, že socialismus je hodnotnější než kapitalismus.

Studenti na oxfordské univerzitě odhlasovali, že Izrael je větším nebezpečím míru než Hamas.

Prakticky všechna západní média zareagovala na Trumpův mohutný projev v Polsku s hodnocením, že to byl pokus bělošského rasismu.

S takovým druhem uvažování aby pak nezbýval jiný závěr než slovo

AMEN