Zeď nářků muslimským místem

Člověk už je v arabsko-izraelském konfliktu uvyklý ledasčemu, zejména zaměňování příčiny za následek, přesto je znovu a znovu Araby překvapován. Naposledy v organizaci UNESCO.

Bylo by nošením sov do Atén připomínat, že jeruzalémská Chrámová hora je v současné době asi nejproblematičtějším neuralgickým bodem, předmětem nekončících debat a sporů mezi Židy a muslimy. O jejím významu pro obě náboženství snad psát netřeba.

Jen si povzdechněme: ono nestačí, že náboženskou správu nad Chrámovou horou, součástí jeruzalémského hlavního města vykonává muslimská rada Waqf. Ono nestačí, že Židé sice mohou na Chrámovou horu vstoupit (všimněme si: Židé mohou vstoupit na území židovského státu, jaká to laskavost), ale nesmějí se tam modlit (aby neprovokovali muslimy, tedy Araby). Přesně tak vypadá svět postavený z nohou na hlavu – a přesně tak vypadá izraelský kompromis. Je to pro mnohé Židy, zejména ty upřímně věřící, hodně bolestný kompromis, objektivně vzato kompromis kontroverzní, leč kompromis reálný.

To všechno je málo, Arabové chtějí víc, mnohem víc. Chtějí všechno.

V minulých dnech se spojilo šest arabských států, Egypt, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Kuvajt a Emiráty, a ve snaze podpořit palestinské Araby se pokusily protlačit v UNESCO rezoluci, podle které by jeruzalémská Zeď nářků (také Západní zeď), nejposvátnější místo judaismu, měla být prohlášena za součást mešity Al Aksa, která se nachází na Chrámové hoře (viz obr. 1), což by znamenalo, že z nejposvátnějšího místa židovství se stane posvátné místo muslimské.

Dějiny národa vs. hřebec

Zde připomeňme, že Západní zeď je dochovaným pozůstatkem vnějších hradeb, za nimiž – na prostranství dnes nazývaným Chrámová hora – stál historicky doložený Druhý chrám – centrum židovského náboženství. Vztah Židů k tomuto místu je absolutně nezpochybnitelný: jasným důkazem jsou dějiny starověkého Izraele. Naproti tomu muslimské nároky na Západní zeď vycházejí z legendy, že Mohamed během své Noční cesty do Jeruzaléma a pak do nebe uvázal u této zdi svého zázračného oře Buraka.

Můžeme tedy porovnat: tisícileté dějiny národa, který zde, ve své starověké metropoli, vybudoval dva chrámy, versus dočasné „ustájení“ jednoho hřebce. Co má větší hodnotu? Co opravňuje nárok jedněch proti nároku druhých?

Je to podobné, jako kdyby si čeští protestanté - při vší úctě, sám jsem jedním z nich - nárokovali výlučně pro sebe katedrálu na Pražském hradě s poukazem na to, že za stavovského povstání sloužila krátce k evangelickým bohoslužbám.

Nejnovější záležitost kolem Západní zdi je dalším důkazem toho, jak si Arabové představují kompromis: maximum pro sebe, minimum pro Židy. Přesněji nic pro Židy, jak uvádím níže. Jejich návrh islamizovat Zeď nářků je natolik „přes čáru“, že ho ještě před předložením k hlasování odmítly nejen západní země, ale i Rusko, Čína a dokonce i Kuba.

Proti se postavila také šéfka UNESCO Irina Bokovová. S tím, že by návrh narušil status quo posvátného místa. I zde je patrná arabská licoměrnost: Arabové soustavně útočí na Izrael, že to je on, kdo se snaží změnit status quo na Chrámové hoře ve svůj prospěch, což izraelský premiér vytrvale odmítá jako lež (ve středu 21/10 totéž na Pražském hradě potvrdil izraelský prezident Rivlin), a přitom sami před zraky světové veřejnosti prosazují rezoluci, jejíž přijetí by znamenalo absolutní změnu poměrů v komplexu stoprocentně v jejich prospěch.

Zmíněný návrh byl ovšem tak nepřijatelný, že z něj Arabové posléze vycouvali. Výkonná rada UNESCO sice ve středu (21/10) tak jako tak schválila protiizraelskou rezoluci, nicméně bez textu hovořícího o tom, že židovská Západní zeď je součástí islámské mešity Al Aksa, což by bylo chápáno tak, že mezinárodní společenství uznává Západní zeď jako muslimské svaté místo. V daném kontextu je obtížné představit si obludnější nehoráznost.

Jednostranná protiizraelská rezoluce odsuzující „agresi“ Izraele na Chrámové hoře, aniž by se zabývala příčinami toho, co se tam děje, prošla hlasy 26 zemí proti šesti; patnáct zemí se zdrželo. K poctě České republiky budiž řečeno, že patřila k tomu půl tuctu, které hlasovaly proti – spolu s USA, Británií, Spolkovou republikou, Nizozemím a Estonskem. Však si toho izraelské servery neopomněly všimnout (obr. 2).

Boj ovšem nekončí. Arabové v UNESCO usilují o to, aby také hrobky židovských národních prapředků se staly výlučně muslimskými svatými místy. Jde o hrob pramáti Ráchel u Betléma (obr. 3) a Jeskyni patriarchů (Abraham, Sára, Izák, Rebeka, Jákob a Lía) v Hebronu (obr. 4). I pro povrchního znalce starověkých dějin Izraele něco neuvěřitelného, nicméně pro Araby příznačného. Platilo-li odjakživa, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, pak Arabové to celé obrátili vzhůru nohama: mele ten, kdo přišel poslední. A část světa jim tuto iracionalitu zobe z ruky.

*************************************

1/ Jeruzalém, Chrámová hora. 1 - Západní zeď, 2 - mešita Al Aksa, 3 - svatyně Skalní dóm

2/ Jsou chvíle, kdy Čech může být na postoje představitelů ČR hrdý. Ne vždy má většina pravdu

3/ Ráchelina hrobka na okraji Betléma

4/ Jeskyně patriarchů v Hebronu

Stejskal.estranky.cz