Někdy, když slyším zprávy nebo čtu noviny, si připadám jako v pohádce nebo že skutečnost, o které čtu, není z reálného světa, ale z historie. Bohužel, není tomu tak, ač bych mnohdy rád. Z odstupem času či nadhledu se sklenkou vína mne samotného někdy pobaví vážnost, s jakou vnímám malicherné rozepře mezi politiky, státníky respektive naší politickou reprezentací.

Tentokrát jsem však zaznamenal něco, co odstup času nezesměšnil a jistě by ani sklenka vína nebyla lékem. Žijeme v jednadvacátém století a Francie soudí obchodníky s rumunskými dětmi. Matky ve vysokém stádiu těhotenství byly převáženy k porodu do Francie. Rodný list byl již vystaven na nové rodiče a matce bylo dítě hned po porodu odebráno. Kolik matka za svého potomka inkasovala, není známo (alespoň mně). Kolik však Francouzi platili za falešného potomka? Jak vidno, bohatá Franci na svých dětech hodlá šetřit, protože překupníci prodávali děti i s doklady za ubohých 3-7 tisíc euro.

Tentýž den jsem se doslechl o reálném obchodu s otroky v Indii. Tedy obchodu, ono o obchod snad ani nejde. Rodiče, kteří svá dítka poskytnou organizovanému gangu, nedostanou žádné prostředky, pouze nabudou dojmu, že své děti zabezpečili. Překupníci jim slibují práci pro děti a dobré živobytí. Co vše se s dětmi může dít, nechci ani domýšlet. Pohlavní zneužívání a tvrdá práce na denním pořádku. Pokud se to dítě vrátí domů a rodiče se dozví o jeho zneužití, pak možná zavzpomíná na doby u svého otrokáře, protože se ocitá na ulici. Ta je často tvrdší než bývalý pán.

Všechny tyto události se stávají jednak díky nečinnosti úřadů, jak se rádi vymlouváme, ale také vinou naší nevšímavosti, oddanosti sobě samým. Nemohlo by se tak stát, pokud bychom věděli, co dělá náš soused, jestli své děti týrá atd. Mnoho z nás ani neví, jestli soused nějaké dítě má, a pak, když se u něj objeví snědý potomek, se ani nediví.

Hledejte humánní rozdíly mezi vyspělou francouzskou civilizací a rozvojovou Indií…