Svět se v posledních týdnech opakovaně strachoval o osud jaderných zařízení na Ukrajině. Ve stínu tamního dění zůstala jednání o jaderném programu v Íránu – to neznamená, že za pár let nebudeme věnovat stejnou pozornost právě jemu. V těchto dnech vrcholí jednání o americkém návratu k jaderné dohodě, kterou skupina zemí, včetně Spojených států, s Íránem podepsala ještě za Baracka Obamy v roce 2015. Navzdory nesouhlasu amerických spojenců v regionu.

Podstatou sporu bylo, zda je íránský jaderný program pro státy v íránském okolí nebezpečnější s dohodou, nebo bez ní. Donald Trump od smlouvy odstoupil a obnovil sankce. Joe Biden, někdejší Obamův viceprezident, po návratu do Bílého domu vyjádřil zájem na tom se k dohodě vrátit, jenže situace se mezitím trochu posunula a řeč už není o pouhém americkém návratu k dohodě.

Jsou tu nejméně tři aktuálně nové faktory. Jednak změněná situace Ruska jako jednoho ze signatářů, dále status Íránských revolučních gard, které USA mezitím zařadily na seznam teroristických organizací, a do třetice velmi hlasité nesouhlasné stanovisko amerických spojenců v regionu.

Jednání o nové podobě dohody se v poslední době zintenzivnila, ačkoli se paradoxně představitelé Ameriky a Íránu ani nesetkávají a jednají s ostatními signatáři dohody odděleně – tedy s delegacemi Ruska, Číny, EU, Británie, Francie a Německa.

Ještě před asi třemi týdny se mluvilo o nadějném vývoji, který ale utnul nesouhlas Ruska. To, nyní samo pod sankcemi, pravděpodobně chtělo ochránit své vlastní zájmy v otázce obchodu s Íránem. Jeho partneři mu pravděpodobně zatím neznámým způsobem vyhověli.

Jsou tu nejméně tři aktuálně nové faktory. Jednak změněná situace Ruska jako jednoho ze signatářů, dále status Íránských revolučních gard, které USA mezitím zařadily na seznam teroristických organizací, a do třetice velmi hlasité nesouhlasné stanovisko amerických spojenců v regionu.

Jednání o nové podobě dohody se v poslední době zintenzivnila, ačkoli se paradoxně představitelé Ameriky a Íránu ani nesetkávají a jednají s ostatními signatáři dohody odděleně – tedy s delegacemi Ruska, Číny, EU, Británie, Francie a Německa.

Ještě před asi třemi týdny se mluvilo o nadějném vývoji, který ale utnul nesouhlas Ruska. To, nyní samo pod sankcemi, pravděpodobně chtělo ochránit své vlastní zájmy v otázce obchodu s Íránem. Jeho partneři mu pravděpodobně zatím neznámým způsobem vyhověli.

Samo Rusko ale nemá momentálně zájem na návratu íránské ropy a zemního plynu na světový trh, protože ví, že Západ potřebuje ruská fosilní paliva nahradit co nejrychleji a nejlevněji. Naopak z hlediska USA i dalších zemí přibyl další důvod, proč na urychlený návrat k dohodě tlačit.

Jenže je tu překážka v podobě statusu Íránských revolučních gard, jednotek, které provádějí řadu ozbrojených akcí v zahraničí. Gardy se za Trumpa dostaly na seznam teroristických organizací – to znamená, že by nebyly vyňaty z režimu sankcí. Írán naopak trvá na jejich vyškrtnutí, protože právě Revoluční gardy, vlastně stát ve státě, podstatně profitují z obchodu s ropou a plynem.

Jenže proti vyškrtnutí gard je nejen mnoho lidí v Americe, ale také regionální spojenci USA. Státy Arabského poloostrova, stejně jako Izrael, se vůbec domnívají, že dohoda s Íránem a následné odstranění sankcí nepovedou ke snížení íránské nebezpečnosti, ale právě naopak.

Rostoucí jednota dřívějších nepřátel, tedy států, jako jsou arabské země a Izrael, se stala podstatným faktorem ve hře o budoucnost dohody. Velmi výmluvným symbolem bylo arabsko-izraelské setkání přímo v Izraeli, věc ještě nedávno nemyslitelná.

Právě tam se s delegacemi setkal americký ministr zahraničí Anthony Blinken, aby se pokusil spojence ubezpečit, že Washington jaderný Írán nepřipustí. Velký úspěch ale asi neměl. Blízkovýchodní země naopak pozorují větší sebevědomí Íránu a jeho spojenců, třeba šíitských jednotek v Jemenu, tváří v tvář Bidenově administrativě.

Bez okolků útočí na cíle v Saúdské Arábii nebo Iráku. Jsou posíleny signály, že Biden o dohodu s Íránem velmi stojí, a po odchodu z Afghánistánu ho vnímá jako slabého. Většina íránských porušení dosud platné jaderné dohody přišla až po odchodu Donalda Trumpa, jehož nevypočitatelnosti se zřejmě v Teheránu obávali.

Na veřejnost pronikají také zprávy o tom, že z amerického vyjednávacího týmu už odešlo několik členů pro nesouhlas s vytyčeným směrem. To vše zůstává stranou pozornosti světa, který hledí k Ukrajině.

Geopolitické katastrofy se ale obvykle připravují celé roky, možná i ta, která jednou vypukne kolem Íránu. A to ať už proto, že s ním dohoda o omezení jaderného programu výměnou za zrušení sankcí uzavřena bude, nebo naopak nebude.

Autor je komentátor Českého rozhlasu