Blízký východ, jak jsme ho znali, už skončil

Hledáte-li aktuální bojiště názorového střetu idealistů s realisty, pak Ukrajinu už jasně vystřídalo téma migrační vlny a Sýrie. Ani největší idealisté už nemluví o tom, že Ukrajina je na cestě do západního světa. Místo toho bojují za Evropu otevřenou běžencům a za Sýrii bez diktátora Asada: jen tak se prý podaří zastavit krvelačný konflikt, který motivuje lidi k útěku. Ale misky vah se v tom souboji začínají přiklánět na stranu realistů, pro které je Asad příslibem aspoň jakés takés stability. Ať už se to komukoliv líbí, nebo ne.

Evropský idealismus utrpěl ztráty propadem skóre německé kancléřky i její návštěvou v Turecku. Merkelová nikoho nepřesvědčí, že před tamními volbami nepodpořila prezidenta Erdogana – a že jinou brzdu na tsunami běženců v záloze nemá.

Americký idealismus stahuje ocas přiznáním, že bez účasti Asada stabilizovat Sýrii nepůjde. Za prvé Washington přiznal, že pro nějakou přechodnou vládu je Asad nezbytný. A za druhé připustil k jednání o Sýrii též Írán. Amerika tak realisticky přiznává zásadní roli Rusku a Íránu, dvěma pilířům Asadovy podpory, leč zároveň idealisticky tvrdí, že usiluje o Sýrii bez Asada. Cílem je vláda „reprezentující syrský lid“, říká mluvčí ministerstva zahraničí Kirby. Otázka pro gymnazisty: který argument je silnější – Kirbyho, nebo ty ruské a íránské?

Idealisté, jako Kirby či Merkelová, sázejí na syrský lid, stačí ho prý zbavit diktátora Asada. Realisté to vidí tak, že žádný syrský lid (rozuměj syrský politický národ) už neexistuje. Předevčírem se šéfové tajných služeb Francie a USA shodli, že Sýrie ani Irák v současných hranicích – které před sto lety narýsovali Evropané Sykes a Picot – nepřežijí. „Blízký východ, jaký jsme znali, skončil a pochybuji, že se obnoví.“ To neříká nějaký pisálek, ale Bernard Bajolet, šéf francouzské rozvědky DGSE. A ještě pozoruhodnější je, že oproti období před dvanácti lety, kdy si Američané a Evropané nemohli kvůli invazi do Iráku přijít na jméno, si teď notují.

Před sto lety přesvědčil v USA Masaryk idealistu Wilsona, že existuje československý politický národ a že má smysl bojovat za jeho ještě neexistující stát. Je samozřejmě otázka, zda by na to byl Wilson kývl, kdyby věděl, kam československý politický národ dospěje za dvacet, padesát, sto let. Syrský politický národ si však neskonale horší vysvědčení vystavil daleko rychleji, prakticky v přímém přenosu.

LN, 29.10.2015