Britský poslanec Patrick Mercer požádal o vyšetřování průniku aktivistů al-Káidy do řad britské kontrarozvědky MI5. Zpravodajská služba prý byla islamisty infiltrována při ukvapeném náboru muslimů krátce po bombových útocích v Londýně v červenci 2005. Informovala o tom BBC.

Údajně se prokázalo, že několik nových kontrarozvědčíků prodělalo výcvik v pákistánských teroristických táborech a s největší pravděpodobností hodlají hrát duplicitní roli. Britské ministerstvo vnitra však na poslancovu výzvu nereagovalo. Zdá se, že alespoň tam mají rozum. Situace totiž může mít několik podob, téměř všechny jsou špatné, a nadto je velmi snadné ji neuváženou akcí ještě zhoršit.

Zametou stopy

Může to být pravda tak, jak to leží a běží. Pak je poslancovo pelášení do médií vlastně kvalifikovaným a včasným varováním všem, kteří tuto situaci zapříčinili, aby rychle začali zametat stopy. Vyšetřit, jak k tomu mohlo dojít, a zajistit, aby se to již neopakovalo, bude potom velmi obtížné, ne-li nemožné. To by byl skutečně cenný poslancův přínos bezpečnosti Velké Británie!

Možná je to pravda, ale jen trochu. Kdo vyrůstal třeba v Pákistánu nebo v Afghánistánu, nemusel chodit do jeslí, školky, základní devítileté školy, osmiletého či čtyřletého gymnázia či jiné střední školy a podobně. Možná se vzdělával opravdu v nějakých táborech, kde vousatí muži četli z koránu. Tomu se těžko lze vyhnout. Ostatně, právě toto by měla být ta přednost nových zpravodajců z těchto oblastí – jejich zkušenosti a znalosti. Zde by byla pouze jedna jediná chyba, že se totiž tato informace nikdy neměla dostat ke zmatenému politikovi, jenž se z ní snaží vytřískat politický kapitál, ať to stojí, co to stojí. Ve zpravodajské branži se pracuje mnohdy s velikou mírou rizika, a proto i výskyt nějakého dvojitého agenta je tak trochu „banalitkou“.

Existuje nějaká al-Káida?

Možná je to pravda, ale pouze z pohledu poslance. Je totiž dobře, když pro porozumění muslimskému světu rekrutuje zpravodajská služba muslimy. Na druhé straně je zde „nebezpečí“, že pak zpravodajská služba opravdu muslimskému světu porozumí, a už nebude ochotná ani sobě, ani nikomu jinému věšet bulíky na nos jen v zájmu zahájení nějakých tažení, třebas by šlo o ropu. Bylo by pak zcela pochopitelné (i když ne omluvitelné), kdyby určité – na válečném stavu profitující – kruhy identifikovaly „nebezpečí“, že Intelligence Service bude mít něco společného s inteligencí, a začnou bušit na protimuslimskou strunu.

Možná byla opravdu v případu činná nějaká osoba blízká al-Káidě, ale někde úplně jinde. Třeba tak blízko ucha excentrického poslance, že mu mohla toto podezření vnuknout. Poslanec se cítí být povolán zachránit Velkou Británii a jako neřízená střela způsobí likvidaci naprosto loajálních, orientálními jazyky mluvících zpravodajců. Pak budou moci šikulové z al-Káidy mluvit do telefonu nešifrovaně, protože sama arabština, o paštúnštině nemluvě, bude pro MI5 nepřekonatelnou překážkou. God save the Queen!

Možná se ale jedná o dvojité salto mortale: poslanec je ve skutečnosti „v žoldu MI5“ a vypustil tuto kachnu na veřejnost v rámci „aktivního zpravodajského opatření“ neboli zpravodajské hry. Několik muslimů bude po přijetí zase propuštěno a celé záležitosti se dostane slušné medializace. Nikoliv přehnané, nikoliv nicotné. Musí být pro znalce uvěřitelná, že se něco takového stalo, že tajná služba měla snahu si doplnit stavy rodilými experty, ale že se něco semlelo, někdo se tam pokusil někoho nastrčit, navíc se splašil poslanec a řádně za to vládě zatopil. Výsledkem této zpravodajské kombinace by měl být vysoce pravděpodobný dojem hraničící s jistotou, že MI5 byla oslabena v citlivém protiteroristickém útvaru, pročež teroristé mohou o něco polevit ve své ostražitosti. Jakýsi pokus vlákat protivníka do léčky.

Je nesporné, že situace poskytuje mnoho variant a subvariant vysvětlení. Začíná však na vkus mnoha odborníků příliš od prostředka. Dlužno začít analyzovat varianty mnohem základnější. Například, zdali vůbec existuje nějaká al-Káida? A jestli, co to vlastně je, když bývalá tlumočnice FBI Sibel Edmondsová veřejně prohlásila, že USA udržovaly důvěrné vztahy s Usámou bin Ládinem až do 11. září 2001.

Týdeník EURO 36/2009