5.5.2024 | Svátek má Klaudie


SVĚT: Géniové třeba i ze zkumavky

26.6.2007

Nemáme český ekvivalent slova prodigy, překládaného jako "zázračné dítě, fenomén". Za fenomenálního například pokládám desetiletého Ukrajince Ilju Nyžnyka, který v tradici někdejších dětských géniů Capablancy, Reševského či Bobby Fischera dovede porazit šachové velmistry, jak se mu podařilo na nedávném (27.1. - 4.2. 2007) turnaji v Moskvě. The New York Times (18.2.2007) otiskly fotografii chlapečka, nápadně mi připomínajícího Kolju ve stejnojmenném, posléze Oscarem ověnčeném Svěrákově filmu, jak v jedné ruce drží svého oblíbeného medvídka a druhou rukou diriguje figurky v překvapivých variantách matoucích soupeře.

V kolika sférách tvůrčího počínání se něco takového kdy vyskytlo? Wolfgang Amadeus už jako hošík předškolního věku komponoval symfonie. Nevím ale o takových mistrech pera či štětce. (Patnáct minut slávy zažila holčička ve státu New Yorku, městě Binghamtonu, mé permanentní adrese, svými abstraktními malovánkami, dokud nevzešla podezření o rodičovské spoluúčasti.) Dosud se nezrodili několikaletí filozofové, historikové, borci ve vědách humanitních a společenských. Ale dovedou se vyskytnout ve vědách přírodních, těch nejnáročnějších, nejnamáhavějších. Občas se dočítáme o šestnáctiletých matematicích, fyzicích, chemicích, kteří dospěli až k doktorátu na prvotřídních učilištích jako Harvard či Princeton. Nezřídka to jsou ratolesti z rodin asijských přistěhovalců. Mezi nimi vyniká i nadměrný počet muzikantů, houslových a klavírních virtuozů.

V populárním, již dlouhá léta každou neděli vysílaném programu 60 Minutes televizního kolosu CBS, jsme měli možnost zírat na mladíka, který střelhbitě chrlil správné odpovědi k násobení tří čísel třemi čísly. A třeba si takový monodimenzionální genius dovedl jen s obtížemi zavázat tkaničky u bot. Šachista Bobby Fischer, někdejší idol z Brooklynu, jemuž se podařilo porazit nejznamenitější sovětské velmistry a získat světový šampionát, se proměnil v podivína, potrhlíka, vzdor svému židovskému původu se stal zarputilým antisemitou, z americké vlasti před trestním stíháním uprchl do Japonska.

Přemnozí rodičové, posedlí bažením po slávě a penězích, se snaží ze svých potomků vychovat milionové sportovce, slavné tenisty a zejména tenistky, opěvované filmové hvězdy. Takovou posedlností se například zabývá hollywoodská zdařilá komedie "Malá Miss Sunshine", teď promítaná v České republice.

Co potom s dětskými hvězdami, když vyrostou, jak pohasnou? Z Shirley Temple, předválečného miláčka, se stala diplomatka (velvyslankyně v Ghaně, poté, v době politicky nejdramatitější, v naší české vlasti). Mickey Rooney už víc než půl století pokračuje v Hollywoodu jako herec.

Nakolik je talent zděditelný - významnější jsou geny nebo vliv prostředí, je vůbec řešitelný onen konflikt nature versus nurture? Dědičnost nepochybně hraje svou roli právě v hereckých rodinách, jak potvrzují jména Hrušínský, Vydra, Fonda či Redgrave.

Hodně svérázný názor zastává maďarský občan Laszlo Polgar, autor knihy s titulem "Bring Up Genius!" - čili "Vychovejme si genia!" Jeho populárním opakovaným motem je tvrzení, že geniové se nerodí, ale vytvářejí. Svá extravagantně troufalá slova dokazoval činy. Stal se otcem tří dcer se jmény Zsuzsa, Zsofia a Judit. On, odborník teorie šachu, se pustil do práce, nejstarší Zsuzsu cepoval deset hodin denně, tři ratolesti takto trápil, s výsledkem, že všechny tři dosáhly prvotřídní světové úrovně a Judit, dcera nejmladší, je hodnocena jako nejznamenitější šachistka všech dob.

Ne každá žena by volila tuto variantu geniality svého potomstva. Některá nemůže otěhotnět, poněvadž její partner, ať manželský či nemanželský, je sterilní. Nebo třeba není, ale je to člověk s nevalnými či dokonce nevábnými vlastnostmi. Proč si tedy neopatřit něco náramnějšího? Nelze-li ulovit ideálního muže - zdravý, inteligentní, bohatý krasavec -, nelze-li ho mít v kompletním vybavení z masa a krve, tak tedy aspoň jedno blahodárné, životodárné ukápnutí, trošku jeho spermatu.

Věda pokročila mnohými směry, máme in vitro fertilization, surrogate mothers, anonymous donors, sperm banks. V USA takto na svět ročně přijde kolem 30.000 dětiček a v Evropě jejich počet bude třeba ještě větší. Čas plyne, děti rostou a též přemýšlejí o své identitě. O úspěšném dodavateli spermatu se vesměs zmiňují jako o "dárci", nikoliv otci. Onen anonym je ale pojítkem s polovičními sourozenci, bratry a sestrami. "Halo, já jsem tvá sestra. Náš otec je dárcem spermatu číslo 150", takový je titulek obsažného článku v nejvýznamnějších amerických novinách (NYT, 20.11.2005).

"Anonymous Sperm Donor Traced on Internet" obsahuje rubriky vstupů pro rodiče, potomky, dárce spermatu, dárkyně vajíčka a též dárkyně dosud nepoužitého semena, které by někomu mohlo být k užitku. Z prozatímního počtu 6295 zájemců z řad anonymně zplozené mládeže se podařilo zjistit příbuzenský vztah v 1131 případech. Polosourozenci se navštěvují, tráví společné prázdniny. Též matky se kontaktují, dochází k mini-family reunions, vznikají tak pouta, vyměňují se fotografie ratolestí nabízející příležitost k porovnání někdy totožných mateřských či spíš otcovských znamínek. Na rozdíl od nikterak ojedinělé vzájemné nevražitosti žen, obtěžkaných týmž mužem, zde anonymita genetického dárce jim poskytuje citově bezkonfliktní sbližování. Známy jsou případy, kdy jedna matka dá k dispozici zbytek nespotřebovaných spermat k potřebě jiné matky dychtící po stvoření dalšího dítěte. Ten který výkonný plemeník se zasloužil o tucty potomků, což vede k obavě, statisticky nikoliv zcela nepravděpodobné, že může dojít k seznámení a posléze i k manželství a následnému krvesmilstvu mezi nevědomými, a tedy i nevinnými.

Přibývá hlasů domáhajících se zrušení anonymity dárců-otců, aby vypršela o osmnáctých narozeninách jejich produktů, ne-li dřív. Většina jich nejspíš nepřivítá takové odtajnění s předpokládanými komplikacemi, a ony banky - spermiové, komerčně si počínající zprostředkovatelky, rovněž neuvítají změnu, v oprávněné obavě, že dojde k zřídnutí řad poskytovatelů kýženého ejakulátu.

Ti za jeden výron inkasují maximálně 100 dolarů; zákaznicím je pak ovšem účtováno mnohonásobně víc. Z pojednání s názvem "Psst! Ask for Donor 1913" (NYT, 18.2.2007), se dozvídám, že k použití pro takovou službu uspěje pouze jedno až dvě procenta zájemců. Řada kritérií vede k diskvalifikaci - nadměrná váha, nedostatečná výška (aspoň nad 175 cm), fyzický vzhled, vzdělání, nedokonalý zdravotní stav. Při osobním interview ublíží nevhodné vystupování kandidátů.

Poněvadž tohle je velmi výnosný byznys, konkurující firmy se snaží předhánět svými nabídkami a zákaznice zvyšují své požadavky: kromě celkem 150 údajů (věk, výška, váha, rasa, barva očí, zda ženat a s dětmi, rodinný původ, místo narození, náboženské či dokonce politické vyznání, jaké osobní záliby) požadují výsledky I.Q. testů, fotografie z dětství, z jinošství, chtějí slyšet jejich hlas na audio záznamu, domáhají se písemných odpovědí na specificky předložené otázky. Na rozdíl od firmy California Cryobank, jedné z největších v tomto druhu podnikání, konkurenční Fairfax Cryobank ve Virginii se souhlasem dárců dává k dispozici i jejich fotografie v dospělém věku.

Ve Virginii nejvíc požadovaným je dárce číslo 1913, kolumbijsko-italsko-španělského původu, velice příjemný, pohledný, tmavovlasý, oči světle hnědé, momentálně usilující o dosažení doktorátu. O jeho sperma je tak značný zájem, že bylo třeba zařadit čekatelky do pořadníku.

Velice jsou požadovaná spermata prýštící z dárců lékařů a právníků. Co když se ale časem něco zvrtne? Být Bill Clinton za svých studentských let tvorem takto nakládajícím se svým semenem, nikdo nemohl přece předpokládat, že se stane prezidentem země. Co když se ale z jiného nadějného dárce časem vyklube šílenec, zločinec, mnohonásobný vrah?

Jeffrey Harrison, vysoký, modrooký, se zájmem o hudbu a filozofii, téměř dvacet let prodával své sémě v Kalifornii, tam se stal jedním z nevyhledávanějších, dárcem čislo 150. Počal dětiček nespočetně, nestal se však vědcem či filozofem. Vede existenci jakéhosi polohomelesáka, přivydělává si intelektuálně nenáročnou činností jako například za úplatu brát pejsky na procházku.

Nezjistil jsem, zda při kádrování dárců vzešla otázka o jejich zálibě v šachu. Otec Polgár by to ale vůbec nepokládal za podstatné. Pro něho důležitá byla drezura deset hodin denně, od kolébky v nejnevinnějším věku. Na podporu důkazu svých principů chtěl adoptovat jakékoliv tři děti, rozhodnut je dovést ke genialitě. Jeho manželka záměr však vetovala.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče