SVĚT: Domluva s hluchými a bezbřehá jurisdikce
V obou případech obě strany zdůrazňovaly mír a toleranci se zcela odlišnými představami o jejich mínění. Pro zastánce západní civilizace onou kýženou smířlivostí se rozumí respekt pro náboženskou svobodu, právo jedince se rozhodnout pro volbu té či oné víry, nebo žádné víry. Mluvčí mohamedánští však onu toleranci interpretovali jako potřebu ochrany jejich víry a domáhali se zákazu jakékoliv kritiky islámu.
O totéž už desetiletí usiluje Organization of the Islamic Conference (OIC), adresou v Saúdské Arábii. V OSN opakovaně prosazuje rezoluci o univerzálním zákazu tzv. defaming („pomluvy, očerňování“) islámu, namířeno nejen proti dánským karikaturistům, ale proti komukoliv kdekoliv – publicisté, vědci, umělci, obhájci lidských práv, disidenti, všelijací aktivisté. Takové zákony – trestající blasphemy („rouhání“) či dokonce apostasy („odpadlictví“) – jsou již součástí saúdského domácího právního pořádku. Potěšuje však novinka, že provinilcům vesměs nehrozí trest smrti stětím či ukamenováním, ale pouze dlouholetý žalář.
Král Abdullah, sponzor listopadové konference v New Yorku, nabídl tuto mírumilovnou dohodu: Západ nechť se vyvaruje jakékoliv kritiky islámu a bude odměněn ujištěním, že ho nepostihne žádná násilná odveta.
Taková nabídka prozatím nevyvolala jednoznačný jásot druhé strany, ale porozumění s tolik chamberlainovskou ozvěnou lze postřehnout v některých západních státech jako Francie, Itálie, Nizozemsko. Též Kanada už přizpůsobuje domácí zákonodárství se záměrem zakazovat a trestat neposlušná slova.
Nic takového snad prozatím nehrozí v naší rodné zemi ani zde v zemi adoptivní, jakkoliv si zvolivší prezidenta s islámským jménem Hussein. Nemyslím, že by mě Obama chtěl vydat k potrestání za neuctivé, prostořeké články. Však nedávno jsem se zmínil o své reakci po zhlédnutí videa, jak muslim uřezává hlavu jinému muslimovi, potok krve, popravčí má potíže hlavu oddělit od trupu, pak se mu do přece jen podaří a on jásá, slávu Alláhovi vykřikuje.
Své nedostatečně pochvalné ocenění tak barbarského počínání píšu česky. Vzhledem k tristní, mnohokrát ověřené tradici, že udavačství v českém národě nevyšlo a patrně nikdy nevyjde z módy, co když někdo, třeba v Muslimských listech na mě bude žalovat v Rijádu? Nemyslím však, že by Topolánek nařídil mou deportaci k potrestání. Snad ani Paroubek by nevyhověl, ale hlavu svou jedinou a potenciálně ohroženou bych na to nesázel.
Čímž se dostávám k navazujícímu tématu, jak napsáno v titulu tohoto článku.
Stát má právo a vlastně i povinnost dbát na dodržování zákonů na svém území. Však to je výlučná záležitost státní suverenity. Nebude vlídně reagovat na zásah cizích policajtů, prokurátorů, soudců, věznitelů či dokonce popravčích. Rovněž zpravidla nevítáme cizí příchozí do našich manželských postelí.
Výjimkou jsou pravidla mezinárodního práva univerzálního, obyčejového jako v případě pirátství a otroctví, nebo práva založeného na mezinárodních smlouvách zavazujících pouze signatáře. Například o reciprocitě vydávat osoby, ať už vlastní či cizí státní příslušníky, k potrestání.
Takové iniciativy vyhovět jedné straně mohou ale vést ke konflktu se stranou jinou. Uvedu příklad, který je teď předmětem důkladné mezinárodní diplomatické rozmíšky. K jejímu prapůvodu došlo před víc než desetiletím, když v dubnu 1994 raketa vystřelená ve Rwandě v hlavním městě Kigali zasáhla letadlo s francouskou posádkou a nejen s jedním, ale s dvěma prezidenty na palubě: rwandským a ze sousední Burundi. Incident pak vedl ke genociální odvetě většinového kmene Hutů, mačetami odpravivších zejména spoluobčany Tutsi - odhadovaný počet 800 000 mrtvol.
Francie a Rwanda již delší dobu se vzájemně obviňují v souvislosti s odpovědností za horory roku 1994. V nynější době Paul Kagame, prezident Rwandy, se připravoval v Německu vyjednávat jakési investičních záležitosti. Na cestu předem poslal svou pobočnici Rose Kabuye, vysokou štíhlou ženu, bývalou bojovnici s hodností plukovníka či plukovnice. Zatímco jednomu rwandskému komandantu jednotek OSN hrozí zatčení za počínání v Darfuru, v případě prezidentovy pobočnice, obviněné ze smrti burundského prezidenta, již na žádost Francie došlo. Němci vyhověli a strčili ji za mříže, kde ji, místo vyjednávání o investicích, navštívil přispěchavší rwandský prezident Kagame. Jemu jako úřadující hlavě státu zatčení nehrozí.
Rwanda již sáhla k odvetě. Nejenže vykázala německého velvyslance z Kigali, ale též hrozí vydáním příkazů k zatčení významných francouzských důstojníků a politických představitelů, mezi nimiž jsou bývalí premiéři Edouard Balladur, Alain Juppé a Dominique de Villepin, též básník značně protiamerického zaměření.
Konflikt tedy značný, leč s miniaturním významem, v porovnání s interpretacemi islámské tolerance a jejího dopadu.
***************************************
Poznámka redakce: Upozorňujeme čtenáře, že v nakladatelství Šulc-Švarc vyšla nová knížka Oty Ulče. Nese název Slasti plavby od Radbuzy k oceánům a autor-suchozemec v ní líčí deset týdnů strávených na palubě zaoceánské lodi.
Zcestoval celý svět několikrát dokola a vždy to bylo letadlem, nyní se ale vypravil do čtyř úhlů světa na velké lodi. Plavil se kolem Aljašky, Karibikem vnikl do Panamského průplavu, aby ho důkladně prostudoval. Srovnává nebetyčné rozdíly ve vývoji Ameriky na severní a jižní polokouli a medituje o tom, jak by to bylo dopadlo, kdyby Britové a Španělé jeli kolonizovat opačným směrem. Z Chile pak obeplul Ameriku děsivými vodami kolem Ohňové země, v intimním sousedství Antarktidy, kam si už neodskočil, ale něco užitečného k zapamatování z polárního kontinentu se také dozvíme. O to více místa věnoval čtvrté plavbě z Nového Zélandu do Japonska po bojištích 2. světové války, kde se pustil do nástinu válečných strategií z Pacifiku, čtenářům v Evropě vesměs málo známých.
Čtenáři Neviditelného psa některé autorovy příběhy, zážitky a s nimi spojené úvahy znají z jeho článků, nyní mají možnost přečíst si je v ucelené podobě a doprovozené kromě fotografií i kresbami Jiřího Slívy.
Další záběry ze křtu knihy Slasti plavby od Radbuzy k oceánům můžete zhlédnout na YouTube.com/Neviditelný pes
Neoficiální stránky Oty Ulče
