Barack Obama potřebuje vyhrát válku v Afghánistánu. Nedostane-li pod kontrolu jihozápadní provincii Helmand, místo největších bojů NATO s tálibánci (a také místo, kde se vyrábí zdaleka nejvíc opia na světě - 42 % globální produkce), bude svět opravdu vypadat jinak.

Takový strategický cíl má své předpoklady: vítězství v Afghánistánu není možné bez Pákistánu, Íránu a Ruska, proto Obama zkouší získat jejich podporu.

Z toho bychom měli vycházet.

Porazit Tálibán nestačí

V samotném Afghánistánu se těžká pozemní operace týká asi 10 % území. K výhře tam Obama potřebuje o 30 tisíc vojáků víc, lepší zpravodajské informace, vzdušnou kontrolu a lepší podporu ze zázemí amerických vojenských základen v Uzbekistánu.

Na zbylých 90 procentech území potřebuje zajistit bezpečnost obyvatel před loupežemi, narkomafiemi a výpady Tálibánu. To nejde bez koordinovaného rozvoje hospodářství, reformy bezpečnostního sektoru, tréninku a fungování afghánské policie.

Zatím v zemi mezinárodní týmy rekonstruují, většinou páté přes deváté. Koordinaci nelze čekat od tamní vlády: slabý prezident Karzáí podléhá vlivu Íránu, spolupráce s kmeny není schopen.

Musí se toho chopit Američané - a dosáhnout spolupráce mezinárodních rekonstrukčních týmů s kmenovými vůdci.

Pákistán, Írán, Rusko

Pak jsou tu tři vlivní hráči: každý má své problémy, které by se daly otočit v příležitost.

Pákistán: tamní prezident je slabý, další části země sklouzávají pod vládu fundamentalistů. Soudnictví se rozpadá, podpora Tálibánu roste. Pákistán je ještě obtížnější než Afghánistán. To je strategický úkol: dosáhnout reformy bezpečnostního sektoru, posílení policie, soudnictví a vyhrát boj s teroristickými skupinami.

Írán: kdokoliv vyhraje tamní prezidentské volby, musí cítit, že je mu otevřeno "okénko příležitosti" pro lepší vztahy se Spojenými státy. Irán musí být aspoň neutrální, když už ne partner. Na něm je boj proti afghánské narkomafii, musí skoncovat s podporou některých kmenů v severozápadní provincii Herát. Írán přitom triumfálně pokračuje v balistickém a jaderném programu. Umožňuje mu to dvojaká podpora Ruska. Rusové musí dát signál, že Írán nevybaví protileteckou ochranou S-300 a že tamní jadernou elektrárnu Búšehr zprovozní pouze za transparentních podmínek.

Rusko: jeho balistický arzenál, zejména ponorkový, je zastaralý, stejně jako schopnost moderního velení, zpravodajství i komunikace. Rusko musí cítit unikátní příležitost vyřešit své vojenské nedostatky a jednat s Američany o novém odzbrojovacím procesu.

Silné NATO, silná Evropa

Partnerem, na nějž se chce Obama spolehnout, je silné NATO. Což vyžaduje konsolidovanou Evropu s "jedním telefonním číslem", se společnou evropskou obrannou politikou, nezdvojenými kapacitami, evropským velením, jedním obranným trhem a jedním demokratickým mechanismem pro hledání konsenzů.

Toto bude Obamu zajímat od českého předsednictví. Může mu být přitom jedno, zda jsou do akcí nasazováni vojáci rumunští, polští nebo čeští. Také mu může být jedno, zda nový evropský trh ovládnou Francouzi, nebo Britové. Tohle si musí vyřešit sami Evropané.

Obranyschopné NATO je pochopitelně i naším trvalým zájmem. Jako předsednická země musíme potvrdit strategický zájem na výstavbě evropských bezpečnostních struktur a evropském velitelství - stejně jako na fungujícím právním základu společné Evropy coby strategického partnera.

Důvody pro radar platí

Nebezpečí balistických střel vystřelených z Blízkého východu, jaké odhalí jen protiraketový radar, jen tak nepomine. Radar nikoho z hráčů neohrožuje, a dokud Američané nedokáží zásadně změnit situaci v Pákistánu a Íránu, není důvod projekt pozastavovat.

Samozřejmě je logické otevřít s Ruskem debatu o balistických raketách. Tyto dvě debaty mohou být oddělené. My bychom měli trvat na pokračujícím jednání o radaru - nástroji obrany proti trvalé hrozbě z Blízkého východu.

Článek vyšel v HN 23.3.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka, europoslankyně, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP