Celkové znepokojení Spojených států z vývoje událostí v Egyptě neustává, leč konkrétní pozice ve vztahu k jednotlivým aktérům politických dějů se pozvolna posouvá.

Zatímco ještě před týdnem volal prezident Obama svému tehdejšímu kolegovi Mursímu a vyjádřil mu podporu, nyní Bílý dům ve svých prohlášeních svrženého prezidenta nezmiňuje. Mluví se obecně o nutnosti obnovit demokratické poměry v zemi.

Vzhledem k tomu, že v době, kdy Egyptu vládlo Mursího Muslimské bratrstvo, byly aktivně odstraňovány veškeré demokratické instituce a příslušníci tehdejší opozice zatýkáni, zdá se, že pro mnohé povrchní myslitele jediným demokratickým mechanizmem propůjčujícím moci legitimitu jsou svobodné volby. Zkušenost zemí, kde volby přivedly k moci diktátory pošlapávající lidská práva – takovým režimům soudobá politologie říká "neliberální demokracie" – zdá se nikomu nepřipadá varovná.

Jak konstatují američtí komentátoři, nyní se Bílý dům snaží poněkud distancovat od svrženého prezidenta a jeho mluvčí zdůrazňují, že Spojeným státům jde o pokračování demokratického procesu započatého svržením Mubaraka: "Nikdy jsme nemluvili o konkrétním člověku, chceme pouze pomoci s obnovením dialogu, v jehož rámci budou vyslyšeny hlasy všech občanů Egypta."

Zasvěcení pozorovatelé však chápou, že hlavním důvodem masových protestů a následného zásahu vojáků byla především neschopnost politické reprezentace Muslimského bratrstva účinně řešit problémy země. Robert Friedman, profesor univerzity Johnse Hopkinse, tvrdí, že se v Egyptě schylovalo ke katastrofě již nejméně devět měsíců. Měnové rezervy země klesly ze 45 na 12 miliard dolarů, ceny všeho nezadržitelně rostly. Projevil se nedostatek paliva a dokonce chleba. Ekonomická finanční politika Mursího zavedla zemi do izolace na mezinárodních trzích. Ani na nákup nejnutnějšího zboží mu nikdo nechtěl poskytnout kredity. Jednání s Mezinárodním měnovým fondem, který sliboval půjčit kolem 5 miliard dolarů, skončila krachem. Mursí se přitom staral jen o konsolidaci osobní moci. Není divu, že Egypťanům trpělivost nakonec došla a vyrazili do ulic.

Egyptská armáda a jí dosazené nové mocenské orgány mají před sebou tři neodkladné úkoly: musí připravit nové parlamentní volby, pak volbu hlavy státu a zároveň pozměnit ústavu tak, aby prezidentovi neposkytovala diktátorské pravomoci. Očekává se, že po splnění těchto úkolů hodlá armáda opět opustit politickou scénu. Čistě teoreticky by měl Bílý dům vzhledem ke svým dávným úzkým a věcným vztahům s egyptskými vojáky takový vývoj podporovat, jakožto nejlepší ze všech špatných alternativ. Mezitím však náčelník generálního štábu americké armády generál Martin Dempsey pohrozil svým egyptským kolegům, že Amerika může pozastavit anebo zcela zrušit vojenskou pomoc ve výši půldruhé miliardy dolarů. Vkrádá se podezření, že svou nemístní horlivostí obětuje Bílý dům obsah demokracie ve prospěch jejích formálních příznaků.