Nikde jsem v českém tisku nezanamenal zprávu o nedávno skončeném námořním cvičení ve Středozemním moři, jehož se účastnilo americké seskupení CVN 65 Enterprise, francouzká letadlová loď Ch. de Gaulle a egyptské námořní síly. Poprvé v historii francouzské letouny Rafaele M simulovaně přistávaly na americké palubě. Podle shodujících se politických komentářů je cvičení důkazem sbližující se spolupráce mezi Američany a Sarkozyho vládou v oblasti Středního východu.

Minulý týden přiletěl do Bejrútu francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner a Condoleezza Rice a ministr obrany Robert Gates navštívili Egypt a Saúdskou Arábii a Rice pak ještě Jeruzalém a Ramalláh ve snaze sjednotit protiíránskou frontu v Arábii. Připočteme-li k tomu ještě palestinskou misi Tonyho Blaira, musí být každému pozorovateli jasné, že se konečně Evropa začíná dívat na hrozbu výbušné situace na Středním východě americkýma očima. Washington evidentně posvětil francouzskou diplomatickou iniciativu, jejímž cílem by měla být izolace libanonského Hizballáhu od syrských a íránských zdrojů. Izrael je k možnému úspěchu tohoto diplomatického gambitu značně skeptický a výsledek voleb v Libanonu, kde umírněný křesťanský kandidát Gemayel prohrál o 400 hlasů s prosyrským kandidátem, izraelské obavy jen potvrzuje.

Dnes už sotva kdo pochybuje o tom, že rozhodující regionální mocností se stává politicky nevyzpytatelný Írán řízený neprůhlednou kamarilou islámských duchovních a jejich světských vykonavatelů vůle. Výhružné projevy íránského prezidenta na pozadí kázání fundamentalistických šiřitelů jediné pravdy prorokovy, očekávajích nový příchod Mahdího, ve spojení s akcelerujícím nukleárním programem země vyvolávají u západních politiků silné mrazení v zádech. Nikdo nedokáže odhadnout, kam až je íránská vládnoucí duchovní klika ochotna zajít a jak je stabilní.

Že je situace vážnější, než se nezasvěcenému pozorovateli, unavenému denním výčtem obětí fundamentalistických útoků v Iráku a Afghánistanu, může zdát, jsou mohutné mezinárodní zbrojní aktivity posledních týdnů. Prezident Bush schválil prodej moderních zbraní v hodnotě 20 miliard dolarů Saúdské Arábii a pěti arabským státům v Perském zálivu. Tato masivní transakce ještě není jistá - musí ji schválit Kongres, kde se vůči ní zvedá silná opozice z obou politických stran. Podmínkou transakce je saúdský závazek umístit nová letadla a rakety daleko od izraelských hranic. Podobný závazek podepsala Saúdská Arábie v roce 1990 před dodávkou letadel F-15, ale nikdy ho striktně nedodržovala.

Otázkou zůstává, jestli Kongres zakázku odsouhlasí, neboť neshody mezi Bushovou vládou a saúdským králem Abdulláhem v přístupu k irácké krizi a palestinské otázce se stále zvětšují. Kongres navíc obviňuje Saúdy, že málo dělají pro zastavení přílivu sebevražedných fanatiků ze Saúdské Arábie do Iráku. Podle kongresmana Toma Lantose, předsedy zahraničního výboru, by měly arabské státy použít část zisku ze stoupajících cen ropy na ulehčení údělu iráckých uprchlíků zaplavujících Jordánsko. Tentokrát iniciativu zablokovat prodej Saúdům převzali v Kongresu většinoví demokraté.

Jako kompenzaci k prodeji zbraní Arabům Izrael dostal přislíbeno 25% zvýšení vojenské pomoci, aby jeho vojenská převaha v oblasti zůstala zachována. Bush je kromě jiného tlačen i tím, že v případě změny zahraničně-politické koncepce příští americké vlády nebude další vojenská pomoc Izraeli zaručena. Plán navrhuje vytvoření záložní linie postupnou integrací izraelských a jordánských sil vzájemně propojených pomocí amerických vojenských základen na iráckém území, do nichž by se Američané rádi stáhli v okamžiku, kdy irácké bezpečnostní síly budou schopny samostatně operovat. Za americké peníze by se měly zdvojnásobit i ozbrojené síly Saúdské Arábie, Kuvajtu a Ománu a rozšířit námořní základny v Perském zálivu.

Ačkoliv současná íránská armáda disponuje asi 600 zastaralými letadly - od amerických F-4E, F-5E a F-14A Tomcat, přes francouzské Mirage F-1EQ, po ruské MiG-27, MiG-29, MiG-31 a Su-20, Su-22 a Su-25, byla jedním z důvodů dvacetimiliardové nabídky dodávka moderních ruských stíhaček Su-27, které budou Íránci operačně nasazeny v příštím roce, a hlavně provokativní a politicky krátkozraká smlouva, podle níž Rusko prodá v příštích letech Iránu 250 dálkových stíhacích bombardérů Su-30MKM i s flotilou tankovacích letadel. Lze se jen dohadovat, k jaké obraně Írán tyto bombardéry bude potřebovat.

Nakolik je to z Putinovy strany reálný nebo klamný manévr, lze jen těžko odhadnout. Vůbec není jisté jak by Írán za dodávku zaplatil, když má těžkosti s platbou za palivo pro reaktor v Bušehru. Ostatně, američtí a hlavně izraelští experti tvrdí, že zařízení v Bušehru, které má sedmiletý skluz, nemá s vojenským nukleárním programem Íránu nic společného a slouží převážně jako zástěrka pro přesvědčovací jednání s IAEA. Rusové minulý týden ve Vídni vůči Íránu přitvrdili - sice až poté, kdy první dodávky paliva byly předány, nicméně varují Írán, že pokud neobjasní veškeré nukleární aktivity, mohou být další dodávky zastaveny. Ze strany Rusů je to velmi pragmatický tah. Jednak vytvářejí tlak na Írán, aby odstoupil od nedávných dohod s Tureckem a Turkmenistánem na vybudování nových ropovodů, které by znamenaly konec ruské monopolizace dodávek ropy do velké části Evropy a Asie. Za druhé tímto nátlakem posilují washingtonské politiky dávající přednost stálému diplomatickému tlaku na íránskou vládu před vojenskou kampaní. Touto taktikou sleduje Putinovo Rusko oddálení možného vojenského zákroku až přes americké prezidentské volby.

Bushova administrativa si je nepevného domácího postavení vědoma, a proto tlačí a penězi přesvědčuje arabské, nepříliš ochotné spojence. Pokud dojde k dohodě s Ománem, stane se dosavadní Camp Justrice na ománském ostrově Masirah největší americkou leteckou základnou v oblasti. Ostrov leží v blízkosti strategické Hormuzské úžiny. V plánu je zahrnut i Egypt, který dostane pomoc v hodnotě 13 mld dolarů.

Včera začaly velké námořní manévry v prostoru ostrova Guam, jichž se účastní tři účelová seskupení okolo letadlovek Stennis, Nimitz a Kitty Hawk. Procvičuje se letecká a námořní koordinace v operaci proti pozemním cílům. Před časem napsal Kenneth Timmerman esej ve stylu Alberta Kahna "Přemýšlení o nemyslitelném - Nadcházející válka s Iránem: 6 pekelných dní", v níž předpověděl, že v prvním stadiu přezbrojí USAF bombardéry B-2 těžkými pumami určenými k ničení hluboko zakopaných podzemních bunkrů. Před dvěma týdny oznámil výrobce B-2 Northrop Grumman, že bude adaptovat bombovnice stávajících B-2 na nové bomby MOP, vyvinuté právě k ničení podzemních cílů. Po úpravě bude B-2 schopen nést dvě šestimetrové, 15tunové MOP.

Ozbrojené složky každého státu mají vypracované tzv. kontingenční plány pro všechny možné i nemožné modelové situace. Hrají si s nimi štáby NATO, Rusové a určitě i Číňané. Tyto plány, vojenské a namořní manévry, adaptace na nové MOP ještě neznamenají, že válka je na spadnutí. Jen to řinčení šavlí na Středním východě je poslední dobou nějaké hlasitější.