Dohoda mezi Izraelem a Libanonem o námořní hranici a těžbě plynu ve Středozemním moři je konečně na světě. Izraelský premiér Jair Lapid ji označil za „historickou“ a zdůraznil, že „posílí bezpečnost Izraele, přinese miliardy jeho ekonomice a zajistí stabilitu severních hranic země“. Souhlasil s ní i libanonský prezident Michel Aún, podle kterého „splňuje požadavky Libanonu a zachovává jeho právo na přírodní bohatství“.

Nejdůležitější je, že dohodu přijalo i šíitské hnutí Hizballáh, v Libanonu mocný politický hráč, člen vlády a majitel větší armády, než jakou má stát, prodloužená ruka Íránu a jeho hlavní prostředník v boji proti Izraeli, na který má namířeno na 150 000 raket.

Izrael s Libanonem nejednal přímo, protože obě země jsou de facto stále ve válečném stavu. S návrhy mezi nimi patnáct měsíců pendloval americký vyjednavač Amos Hochstein, který má na vzájemně prospěšných kompromisech hlavní zásluhu. Rozhovory začaly už v roce 2020 a byly velmi obtížné, protože Libanon i Izrael si původně nárokovaly jak naleziště plynu Kariš, tak nedaleké plynové pole Kaná – plochu o rozloze 860 kilometrů čtverečních.

Pole Kaná však Izrael nakonec přenechal Libanonu a ponechal si jen Kariš. Protože však Kaná leží částečně v izraelských vodách, bude Izrael dostávat 17% libanonských zisků. Dohoda také Izraeli mezinárodně zaručuje námořní hranici a země získá i písemnou záruku Spojených států, že podpoří izraelskou bezpečnost a ekonomická práva, pokud Hizballáh nebo Libanon dohodu poruší.

Izrael se přenecháním pole Kaná Libanonu vzdal značných zisků, ale dohoda má velký bezpečnostní a strategický význam. Umožní Bejrútu zlepšit zoufalou hospodářskou situaci země a stát se vývozcem plynu, a snížit tak závislost na Íránu. Zisky z těžby plynu bude dostávat libanonský stát, a nikoli Hizballáh, což posílí vládu a oslabí toto teroristické hnutí, které Izrael považuje za nejbezprostřednější vojenskou hrozbu. Experti soudí, že Hizballáh si teď útok na Izrael důkladně rozmyslí, protože Libanon by konfliktem hodně ztratil. Izrael tak sice přišel o vyšší zisky z těžby, ale „zaplatil“ si klidné severní hranice.

Dohodu ostře kritizuje vůdce opozice Binjamin Netanjahu, který z ní udělal téma boje před blížícími se parlamentními volbami. Přestože neznal její podrobnosti, odsoudil ji jako „historickou kapitulaci“ vůči Hizballáhu i ekonomické ztráty plynoucí z kompromisu a prohlásil, že až bude premiérem, okamžitě ji zruší. Zatím však dohodě nic nehrozí – vláda, která ji ve středu schválila, nemusí podle nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miary žádat Kneset o souhlas.

Konečná dohoda má výrazně utlumit chuť Hizballáhu k útokům. Jeho generální tajemník Hasan Nasralláh jimi ještě nedávno vyhrožoval, a když Izraelci před několika měsíci postavili nad Karišem těžební plošinu, vyslal k ní ozbrojené drony, ale Izrael je sestřelil.

Teď však pod tlakem libanonské vlády a tíživé ekonomické situace v zemi vyjádřil s dohodou souhlas, přestože jeho šéfové v Teheránu si ji podle izraelských zpravodajských služeb nepřáli. Izraeli dohoda nejen zajistí klidné hranice a zmírní napětí s nepřátelským sousedem, ale umožní také pomoc Evropě; premiér Lapid slíbil, že jí Izrael pomůže nahradit plyn z Ruska. Bude moci do Evropy dodávat asi deset miliard kubíků ročně, a to přes LNG terminál v Egyptě, s nímž už v červnu podepsal smlouvu. Minulý týden zahájil zkoušky plynovodu a těžba má naplno začít během několika týdnů.

Otázka je, zda Hizballáh dohodu neporuší; bude pod tlakem Íránu, od něhož dostává vyspělé zbraně. Ředitel Mosadu David Barnea však soudí, že Nasralláh si momentálně válku s Izraelem nepřeje.

Komentář byl vysílán v Českém rozhlase.