Tam, kde Slovensko začíná, Česká televize končí. V sobotu (10. 3. 2012) po třiadvacáté hodině začaly přicházet první výsledky voleb do Národní rady SR. V té době skončilo na ČT24 speciální vysílání k této události. S tím, že pokračování bude v neděli ráno úderem deváté.

"Bojovníci za svobodu" z Kavčích hor zamířili na lůžko. Rádoby "česká CNN" dala místo živému referování o klíčové události roku 2012 u našeho nejbližšího souseda přednost reprízám dříve odvysílaných pořadů. Inu, víkend je víkend.

Pozorovatelům politické scény na západ od řeky Moravy nezbylo než vzít zavděk slovenskými médii.

A věru, vyplatilo se. Jestliže před půlnocí, v rámci odhadů založených na číslech z exit pollů, se zdálo, že Slovensko čeká obdoba české verze patu 100:100 – v případě bratislavského parlamentu je to 75:75, pak s přibývajícím časem se ukázalo, že všechno je jinak. V tomto smyslu ráno bylo moudřejší (rozuměj: informovanější) večera.

Také jsem zpočátku podlehl představě, že nikoli nadpoloviční převaha Smeru, ale pat bude hlavním výstupem hlasování – a přemýšlel o tom, jak se zachová KDH, takto druhé na pásce. Půjde s Ficem do koalice? Udělat něco takového je přece pro některé pravicové partaje na Slovensku asi tak lákavá představa jako v českých zemích svého času koalice s Paroubkem.

Takové úvahy byly však marněním času. S přibývajícími hodinami se ukázalo, že pravdu měly ty agentury, které přinesly optimističtější verzi ve prospěch Smeru. A nebojme se to říci nahlas: získat nadpoloviční většinu v poměrném systému je vždy hodnoceno jako vynikající úspěch. Padni komu padni. Tentokrát spadl do klína Smeru. Ne výlučně jeho zásluhou: nemalé množství voličů mu přihrála sama pravicová koalice. (Dovolím si "zlou větičku": Nedopadnou podobně, byť zřejmě ne tak přesvědčivě, také příští volby v ČR?).

Zkusme si každý odpovědět na několik otázek. Mohl slovenský volič zareagovat většinově jinak? Jistěže ano. Když ale přidám doplňující otázku: Mohl hlasovat jinak "ve stínu Gorily"? Lze se mu divit, nebo mu snad vyčítat, že se rozhodl právě takto? Mohly slovenské partaje od středu do prava tváří tvář stratégovi a dílem charismatické a dílem populistické osobnosti jménem Robert Fico očekávat jako celek něco jiného než potupnou porážku? Nemají slovenské volby podobu varovně zdviženého prstu, který by neměli přehlédnout lídři české středopravicové scény?

Ačkoli příští hodiny, dny a týdnu budou ve znamení sledování činů politiků stran, které usednou v bratislavské Národní radě, bez zajímavostí není ani pohled do pole zcela poražených. Především: Slováci nejsou takoví nacionalisté, jak někteří Češi soudí. Slotova SNS se do parlamentu nedostala. Dále: V bezvýznamnosti skončili "mečiarovci" (méně než 2 procenta), taktéž KSS (méně než 1 procento).

Za zapamatování rovněž stojí, kdo uvnitř koalice premiérky Radičové způsobil její rozpad (SaS) a jaké "tsunami" na slovenské politické scéně to způsobilo.

V této chvíli nevíme, jestli Slovensko bude mít vládu jednobarevnou nebo koaliční. Zato je více než jisté, že pro příští období platí fráze z jedné písně zpěváka Richarda Müllera: Nebude to také ľahké, drahá …

Velká část slovenské veřejnosti spojuje se sociálnědemokratickým vítězem velká očekávání. Můžeme se symbolicky vsadit, jak dlouho bude trvat, než dojde k prvnímu zklamání. Protože všechno, i "standardní evropský sociální stát" má své meze a nikdo, ani Robert Fico, nemůže překročit svůj stín.