Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda kritizoval členy české vlády za to, že neblahopřáli Robertu Ficovi k vítězství u slovenských parlamentních voleb. Taková gratulace by prý nebyla projevem sympatie k jednotlivým lídrům stran, ale ke všem slovenským voličům (viz článek Ivety Křížové v LN z 2. října). Mně se Svobodova argumentace nelíbí. Zvolí-li si voličstvo nějakého státu do čela vlády osobu, jejíž morální profil je více než pochybný, nemůže přece očekávat, že mu za to někdo bude projevovat sympatie, natož gratulovat. Gratulace by v tomto případě byla od slušného člověka bohapustým pokrytectvím, anebo naopak přiznáním, že dotyčný gratulant zas až tak slušný není.

A že se takové „moralizování“ nehodí vůči spřátelenému národu? Pokud provedu něco nedůstojného (a je snad zvolení Fica důstojné svobodomyslného národa?), kdo jiný mi to má nepokrytě vpálit do obličeje než můj nejlepší přítel? A je-li to skutečný přítel, přidat k tomu pár facek?

V diplomacii se samozřejmě nefackuje. Je ale nutné, aby naše vláda v čele s Petrem Fialou dělala, že ji vítězství Fica těší a že dosavadní Ficovy proruské tendence přehlížela? Cyril Svoboda zdůrazňuje, že ze slovenského parlamentu vypadly všechny extremistické protiunijní strany. To je samozřejmě pozitivní. Avšak ruku na srdce, pane ex-vicepremiére, Vy skutečně věříte Ficově nevinnému výrazu, se kterým před kamerou po volbě odpovídal na dotazy ohledně budoucího slovenského politického směřování? Ta tvář zraněného slušňáka, uraženého, že vůbec někoho mohlo napadnout, že by mohlo dojít k nějakým změnám... Vážně, už jsem málem začal vytahovat kapesník, tak to bylo dojemné. Tento pán přece určitě všechny svoje sliby dodrží, tedy si s ním potřesme rukou a pogratulujme mu!

Já vlastně více než na vítěze slovenských voleb myslím- snad mi Cyril Svoboda promine- na tu nemalou část Slováků, včetně prezidentky Čaputové, kteří Fica nevolili a mají z něho strach. Co by asi ke mně cítili, kdybych šel Ficovi pogratulovat? Dovedu si to velmi dobře představit, neboť podobně bych se byl sám cítil, kdyby mi po předchozích čtyřech našich prezidentských volbách nějaký přítel přišel blahopřát k volbě Václava Klause nebo Miloše Zemana. Byl bych mu asi dal ránu pěstí. Ne, já si skutečně přeji, aby mí přátelé ke mně byli upřímní.

Líbí se mi, že Petr Fiala Robertu Ficovi neblahopřál a dal naopak najevo Slovákům, kteří smýšlejí podobně jako Zuzana Čaputová, že jim držíme palce. Také mi imponovalo, když si předseda senátu Miloš Vystrčil v úterním duelu proti Karlu Havlíčkovi v „Událostech a komentářích“ na ČT24 nebral servítky a upozorňoval na neférovosti a na konkrétní „dezinformace jako blázen“, které provázely slovenskou volební kampaň.

Jsem rád, že máme státní představitele, kteří nezaměňují diplomacii s patolízalstvím.

Directeur de Recherche Emérite DSIMB - Université Paris Cité - INSERM