Před pár dny mě zaujala jedna televizní reportáž, která zachycovala ruského premiéra Putina při návštěvě jakéhosi supermarketu Perekrestok. Na samotné návštěvě by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem nebyla zakončena překvapivou pointou – Putin nejprve zle pokáral příslušného ředitele, že párky, které prodává, jsou značně předražené. Jeho další cesta obchodem pak vedla k pultu s vepřovými plátky, kde opět vyčinil řediteli obchodního řetězce, že si na tomto zboží rovněž účtuje příliš vysokou přirážku. Na výtky bývalé hlavy ruské velmoci reagoval zaskočený šéf řetězce slibem, že hned další den ceny sníží.

Celé toto představení se odehrálo před zraky přihlížejících zákazníků, televizních kamer a šéfů několika ruských maloobchodních řetězců, které si předtím Putin pozval do sídla ruské vlády. Právě během jednání Putin vyzval překvapené manažery řetězců na malou vycházku, při které společně navštívili výše zmíněný supermarket. Pouhé dva dny před tímto „vystoupením“ byly zveřejněny výsledky průzkumu veřejného mínění, kdy vyšlo najevo, že si tři čtvrtiny Rusů myslí, že ceny potravin jsou v zemi příliš vysoké.

Jen pět dní poté se objevila další zpráva z Ruska, jejímž hlavním aktérem byl opět Putin. Vyzval ruské banky k podpoře ekonomiky zvýšením objemu úvěrů o 500 miliard rublů (300 miliard korun) do začátku října. Ve zprávě bylo dále uvedeno, že Putin čelným představitelům finančnictví vzkázal, aby si neplánovali dovolené, dokud se nevyřeší financování ekonomiky. V reakci na tuto výzvu jedna z největších ruských bank VTB uvedla, že počet špatných úvěrů se v jejím portfoliu od začátku roku ztrojnásobil. Ruská centrální banka očekává, že se počet špatných úvěrů v ruském bankovním sektoru bude pohybovat okolo 10 až 12 %, přičemž však odhady některých analytiků hovoří až o dvojnásobku.

Je evidentní, že Putin sází na čistě populistickou notu, a skoro to vypadá, jako by se rozhodl pro návrat (nebo alespoň odskok) do dob centrálního plánování, kdy „osvícení“ státní plánovači stanovovali, kolik čeho bude vyrobeno, pro koho to bude dostupné a za jaké ceny bude zboží prodáváno. Největším problémem je, že Putin nerespektuje ekonomickou realitu. Každý subjekt na trhu by měl mít právo stanovit si cenu svého zboží nebo služby tak, aby měl možnost prosperovat. Podstupuje přitom velké riziko neúspěchu – pokud stanoví cenu příliš vysoko, zákazníci nebudou mít o jeho nabídku zájem, pokud stanoví cenu pro sebe příliš nízko, těžko bude schopen své podnikání dlouhodobě udržet při životě.

Pokud jde o banky redukující úvěrové financování – v jejich případě se jedná o zcela logickou reakci na aktuální situaci, kdy roste počet nesplácených úvěrů. Banky mají obavy o svou vlastní existenci, proto dochází ke zpřísňování kritérií pro přidělování nových úvěrů a celkové snižování objemu úvěrů. Pravdou je, že tyto změny v poskytování úvěrů způsobují problémy mnohým podnikatelům a firmám, které jsou na úvěrovém financování životně závislé. Je ale třeba se ptát, jestli je takováto závislost vůbec „zdravá“ a jestli není příliš mnoho firem postaveno jen na poslední mohutné vlně úvěrové expanze.

Je možné, či spíše dokonce pravděpodobné, že premiér Putin bude ve svém „hrdinném“ tažení pokračovat i nadále a že předmětem jeho zájmu se stanou i další sféry ruské ekonomiky. Přitom se bude asi pořád chovat tak, jako by měl patent na rozum a nejlépe věděl, která cena je příliš vysoká a která „spravedlivá“. Nic takového však v realitě neexistuje – veškeré hodnocení výše cen je u každého jednotlivce čistě subjektivní záležitostí. Co jednomu připadá drahé, druhému přijde „tak akorát“ a třetímu dokonce levné.

Pokud by se všichni v Rusku řídili Putinovými „doporučeními“, zbyly by za chvíli z ruské ekonomiky pouze trosky.

Centrum pro studium konkurence, Lliberální institut