Ruský prezident Vladimir Putin považuje rozpad SSSR za největší tragédii, která Rusko oslabila. Nicméně žádná jiná reálná možnost v letech 1989/91 nebyla.

Svaz sovětských socialistických republik zanikl dne 26. prosince 1991 deklarací č. 142-H Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, který oficiálně uznal rozpuštění Sovětského svazu jako státu a subjektu mezinárodního práva. Deklarace uznala nezávislost dvanácti svazových republik a vytvořila Společenství nezávislých států. Předchozího dne, 25. prosince 1991, Michail Gorbačov rezignoval na post prezidenta Sovětského svazu, čímž tato funkce zanikla. Rozpad SSSR znamenal konec studené války. (zdroj)

Stalo se to v době, kdy z někdejšího „tábora míru a socialismu“ odpadly všechny státy střední a východní Evropy a v době, kdy se naplno projevila těžká hospodářská situace SSSR. V srpnu 1991 ještě proběhl v Moskvě pokus o puč, kterým se armáda chtěla bránit rozpadu SSSR. Puč ztroskotal i díky odporu Borise Jelcina – tehdejšího prezidenta Ruské federace, který zmobilizoval davy lidí do ulic. Potom už vše směřovalo k více méně klidnému předání moci ve všech sovětských republikách. Právě krach puče byl důvodem toho, že rozpad SSSR proběhl relativně klidně. Pokud by se sovětská armáda pokusila rozpadu SSSR zabránit, asi by vše dopadlo mnohem tragičtěji.

Rozpad SSSR však výrazně snížil riziko návratu ruské armády do střední Evropy. V červnu 1991 Československo opustili poslední vojáci Sovětské armády. Rozpadem SSSR se naše východní hranice Československa stala hranicí s Ukrajinou. A ruská hranice se posunula o dalších několik set km na východ.

Je faktem, že rozpadu Ruska již po 1. světové válce zabránili bolševici tím, že ve všech ruských oblastech, pozdějších svazových republikách, nastolili rudý teror. Rusko, nyní oficiálně SSSR, bylo spojeno diktátem bolševiků a začalo budování socialismu s terorem, který se pak vystupňoval během éry Josifa Vissarionoviče Stalina. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 se sovětská Rudá armáda dokázala wehrmachtu ubránit a obsadila na konci války střední a východní Evropu. Tak vznikl sovětský blok a komunistická diktatura zavládla po celé střední a východní Evropě.

Sovětský svaz ani jeho satelity ale nedokázaly ekonomicky konkurovat západním ekonomikám a situace se stala neudržitelnou. Nástup Michaila Gorbačova do pozice generálního tajemníka komunistické strany přinesl novou politiku jak vně SSSR, tak uvnitř sovětského bloku. Gorbačov se setkal s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a podařilo se zmírnit napětí mezi Východem a Západem.

Gorbačovova politika měla ještě jeden velmi pozitivní rys. Na rozdíl od svého předchůdce Leonida Brežněva opustil politiku omezené suverenity a nechal řešení situace v jednotlivých státech východního bloku na vládnoucích komunistech. U nás to bylo naprosto neschopné či všehoschopné vedení Miloše Jakeše, které se ale bez podpory z Moskvy neodvážilo jít do zásadního střetu a i díky tomu u nás proběhla změna režimu v roce 1989 vlastně velmi hladce. Jakešova partaj ztratila moc, a i proto se Jakeš vždy s despektem o Gorbačovovi vyjadřoval jako o „zrádci“.

Rozpad SSSR pod taktovkou Gorbačova a Jelcina tak byl tehdy jedinou možností, jak zabránit velkému krveprolití. Rusko tím ztratilo své državy ve střední Asii, na Kavkaze a i tu Ukrajinu. Pro světovou politiku to byla ale velká úleva, že vše proběhlo vlastně tak klidně.

Rusko po třiceti letech od rozpadu SSSR sice může vydávat rozpad SSSR ústy Vladimira Putina za tragédii, ale pro nás, bývalé vazaly SSSR, to byl jednoznačně pozitivní vývoj. Ukrajina pod Ruskem by se Putinovi určitě líbila, nicméně válku si kvůli Ukrajině rozpoutat netroufne. Bude spíš sázet na její vnitřní problémy a podporovat ty síly, které by chtěly s Ruskem spolupracovat. Prezident Volodymyr Zelenskyj není na Ukrajině nijak zvlášť populární a bude mít zřejmě velké problémy obhájit svůj mandát v příštích volbách. I on proto spoléhá na strašení konfliktem s Ruskem, aby si upevnil své pozice. Americký prezident Joe Biden navíc prohlásil, že NATO by do konfliktu na Ukrajině nezasáhlo (což vyvolalo hněvivé komentáře o „ustupování“ jako v případě hitlerovského Německa), a Ukrajina tak zůstane v jakémsi mocenském vakuu.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz