Jsme jako malé děti. Ty taky, když se jim něco nelíbí, tak si zakrývají oči a předstírají že to neexistuje. Ve vztahu k Rusku a dnes zároveň tak ve vztahu ukrajinsko-ruské válce žijeme, jak říkal generál von Clausewitz (1780–1831) v naprosté „válečném mlze“. Je jasné že Rusko vždycky lhalo a od příprav na přepadení Ukrajiny lže ještě víc. Problém však je, že mnozí naši novináři – tím myslím obecně Západní – nevědí o Rusku prakticky nic a blábolí stejné nesmysly jako je blábolila západní propaganda v době Sovětského svazu. Pokud už nějaké informace získají, proženou si je ideologickým filtrem a výsledkem je něco horšího než obyčejná lež.
Neschopnost a nechuť popsat co se vlastně děje v Rusku se ukázala například v okamžiku, kdy tzv. „Wagnerovci“ vytáhli vojensky na Moskvu. A na snímcích z obsazených měst, například Rostova, které ukazovaly jásající davy, které wagnerovce vítaly a dívky líbaly hrdlořezy na tváře jako osvoboditele. Nad čímž se naši komentátoři zmohli jen tiše zírat. Anebo plácat všechno možné jenom ne přemýšlet o tom, co se na obrazovkách televizorů děje.
A proč davy jásají vstříc vojákům táhnoucím na Moskvu proti Putinovi. Takže z hlediska jásajících Rusů „kladní hrdinové“ této války. Na chvíli se na obrazovkách televizorů také objevily záběry, jak bagry na dálnici k Moskvě rozebírají vozovku. Aby znemožnily průjezdu vojenských vozidel. Aniž by si kdokoliv z komentátorů dal práci vysvětlit, o co vlastně jde.
Ve skupince osob ve věku nad 35 let, mezi kterými jsem sděl a která nečučí celé dny do počítačů a mobilů, to vzbudilo zajímavou diskusi. Většina diskutujících se domnívala, že jde o podvrh. Protože je všeobecně známo a naše televize a noviny to stále ukazují, že v Rusku žádné dálnice vůbec nejsou. Ti, co v Rusku někdy byli a tvrdil že tam dálnice jsou, byli v podstatě překřičeni většinou. Která byla hluboce přesvědčena, že v dálnice prostě v Rusku žádné nemohou být.

Podobný případ jsem zažil v okamžiku, když naše televize ukázala dopady ukrajinských dronů na některé části Moskvy. Pro mnohé našince pohled na mrakodrapy stojící v Moskvě byl neuvěřitelný. Protože jak „my dobře víme“ z našich médií, nic takového v Rusku není. Žádné mrakodrapy. Jenom bída. A starý Kreml, před kterým se nechává náš reportér natočil. Protože něco takového, jako skleněné mrakodrapy v Moskvě nemohou přece mít! Jinak by nám to naše televize ukázala. Sancta simplicitas (svatá prostoto).

Jak se dalo očekávat, Putin nakonec nechal Prigožina zlikvidovat a s ním i bojového velitele Wagnerovců. To by nebylo vůbec divného. Ovšem problém je v tom, jak se potom zachovala nemalá část Rusů. Na mnoha místech nosili na vybrané místo k uctění památky Prigožina květiny. A zapalovali svíce atd. To znamená, že Rusku nejsou jen oddaní příznivci Putina, kteří by jeho válku schvalovali. A mlčící část, která jak Západ doufá, bude nakloněna k nějakému smíru se Západem. Ale i značná část těch, kteří se nebojí prokázat úctu Prigožinovi. A je jim úplně jedno, že je to krvavý vrah a zločinec. Z toho lze celkem lehce dovodit, že v Rusku existuje ještě další skupina lidí, která má na řešení „ukrajinského problému“ podobný názor jako Prigožin. To jsou ti, kteří by nejraději Ukrajinu úplně zlikvidovali a rádi by se pomstili za „zradu východní Evropě“.
Případ Prigožin tak poodhrnul záclonu nad celou tou válkou a nad skutečným postojem Ruska, respektive velké části Rusů. A pokud si najdou naši politici a novináři čas na přečtení skutečných dějin Ruska, pochopí, jak nerealistické a nafoukané byly jejich plány a představy, jak tento konflikt dopadne. Kdyby to dopadlo jako v Koreji v roce 1953, byl by to špatné. Ale stále lepší než ty další případy. Vietnam 1975, a před pár chvílemi Afghánistán a Sýrie a Libye….

Odtamtud už jsme, tedy myslím Západ, jenom zdrhali. Nerad bych, aby si to Západ zopakoval hned za slovenskými hranicemi. Z tohoto hlediska je vyvolávání protiukrajinských nálad nejenom nechutné, ale i nebezpečné. Jedině že by dotyční počítali s tím, že kdyby k nám zase přišli „osvoboditelé“, že by dotyční měli předem čárku k dobru.