Ve stejné době, kdy ruský ministr zahraničí ubezpečoval svět, že Adolf Hitler byl Žid, vyslala ruská propaganda do světa jinou zvěst. Švédové jsou nacisté. Nebo přesněji, švédská kulturní elita má sklony k nacismu. Kdo se v těchto dnech pohybuje po moskevských ulicích, může narazit na plakáty, které spojují některé ze švédských kulturních velikánů s nacismem. Je to v souladu s mnohokrát opakovaným trikem – každého odpůrce nějak umazat kouskem Hitlera.

Na plakátech jsou upravené citáty osobností, jako Astrid Lindgrenová, Ingmar Bergman nebo Ingvar Kamprad, které mají dokázat, že, řečeno s klasikem, tito lidé byli fascinováni nacismem.

Nacismus Astrid Lindgrenové spočívá v tom, že ve svých denících vyjádřila obavu, že sovětská okupace Švédska by byla pro ni ničivější než ta německá. Ve skutečnosti byla autorka Pipi Dlouhé Punčochy přesvědčená antinacistka.

Režisér Bergman přiznává, že jako šestnáctiletý student na výměnném pobytu prožíval v davu mladých nacistů pocit splynutí s davem. Nacistickým sympatizantem měl být i král Gustav V., který panoval v době války.

Jediný relevantní případ by byl zakladatel firmy IKEA Kamprad. Ten byl skutečně v mládí nacista, ovšem ve Švédsku, takže neměl příležitost spáchat žádné zločiny. Sám později vyjádřil nad svým pomýlením lítost, i když se objevují názory, že tak docela se svých původních názorů nikdy nevzdal.

Švédští bezpečnostní odborníci se nyní přou, jaký cíl ruská organizace „Naše vítězství“, která plakáty zaplatila, vlastně sleduje. Podle jednoho názoru jde hlavně o signál dovnitř ruské společnosti – tedy posílení přesvědčení, že Rusko je věčným bojovníkem s fašistickým zlem, jejž dnes reprezentují i tak mírumilovné země, jako je Švédsko.

Podle jiného stanoviska alespoň část vzkazu má mířit do Švédska. Konec konců jeden z plakátů je umístěn u budovy švédského velvyslanectví. Je to jakási vzdorovitá odpověď na skutečnost, že ve Stockholmu přejmenovali park u ruské ambasády na Náměstí ukrajinské svobody – stalo se tak krátce poté, co městská rada zavrhla návrh změnit adresu velvyslanectví na „Zelenského ulici“.

Zdůrazňování švédských hříchů se v něčem podobá Lavrovovu naznačování, že Hitler byl tak trochu Žid, je to symbolické zraňování protivníka na citlivém místě. Švédsko je na svůj dnešní čistý štít velmi hrdé, a ne vždy se rádo hlásí ke starým hříchům.

Ale je samozřejmě také pravda, že se mezi Švédy vyskytovali ve 30. a 40. letech nacisté, a že i dnes existuje ve Švédsku neonacistická scéna. Švédsko také zpytuje svědomí za svou válečnou neutralitu, která nebyla vždy tak neutrální, protože zahrnovala i dodávky vysoce kvalitní oceli nacistickému Německu.

Ale o to asi nejde v první řadě. Rusko je velmi znepokojeno vyhlídkou, že Švédsko vstoupí do NATO. Byl by to políček do tváře Putinovi poté, co rozpoutal válku kvůli možnému vstupu Ukrajiny do NATO. Švédové se na připojení k alianci navíc domlouvají s Finy, přímými sousedy Ruska, a rozhodnutí padne už za několik dní.

Existuje možnost, že by se nakonec rozhodli jen Finové, protože Švédové lpí na své neutralitě. Jenže by nakonec zůstali v celém Baltu sami. Švédsko má ještě jedno trauma z 30. let. Mělo dohodu s Finskem o vojenské pomoci, kterou po sovětském útoku nedokázalo dodržet. Tuto chybu už nechce opakovat, zvlášť pokud by to byli tentokrát oni, Švédové, kdo by zůstal bez pomoci.

V posledních dnech ruské letouny opakovaně narušovaly vzdušný prostor Švédska, skoro jakoby Rusové chtěli poslední váhající Švédy přesvědčit, že vstup do Severoatlantické aliance bude dobrý nápad, tak jako od sebe právě úspěšně odehnali Izraelce. Autorka Pipi Dlouhé punčochy coby nacistka, to už je jen takový bonus na cestu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu