Ve sportovních rubrikách se v poslední době objevují informace, že bratislavský hokejový klub Slovan či záhřebský klub Medveščak mají finanční problémy, a tudíž po sezóně opouštějí ruskou Kontinentální hokejovou ligu, zkratkou KHL.

Většina čtenářů si tyto zprávy patrně nedá do souvislosti s politikou. Avšak vazba tu existuje, a pěkně silná.

Zhruba před rokem sledovali hokejoví fanoušci tažení klubu Lev Praha za triumfem v KHL. Lvi se prokousali až do finále Gagarinova poháru, kde si ale vylámali zuby na Metallurgu Magnitogorsk. Vzhledem k tomu, že Lev Praha startoval v soutěži teprve podruhé, šlo jistě o velký úspěch.

V létě však přišlo vystřízlivění – oznámení, že pražský klub končí, neboť jeho vlastníci prý najednou mají hluboko do kapsy. Zprávu doprovázely spekulace, podle nichž pravou příčinu tvořilo stornování obří zakázky na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně, o kterou se ucházelo i česko-ruské konsorcium.

Rusové tak o provozování Lva údajně ztratili zájem, neboť měl hlavně podporovat jejich podnikání. Jak ve smyslu marketingově-mediálním, tedy vytváření pozitivního obrazu Ruska či daných firem a jejich partnerů, tak ve smyslu lobbistickém a vyjednávacím, neboť VIP sektory při významných sportovních akcích slouží jako oblíbené místo pro domlouvání různých obchodů. Byznys a sport spolu zkrátka těsně souvisejí, a zejména v ruském případě s byznysem těsně souvisí i politika.

Kontinentální hokejová liga měla dle původních představ svých ruských zakladatelů konkurovat nejlepší a nejvýznamnější klubové soutěži na světě – kanadsko-americké Národní hokejové lize, zkratkou NHL. A to hlavně s pomocí zisků z prodeje ropy a plynu.

Hokej je totiž dost drahý sport a pouze vysoké platy mohly do KHL nalákat kvalitní hráče z jiných evropských profesionálních soutěží či dokonce ze samotné NHL. Kromě řady ruských hvězd, které daly před působením v zámoří přednost KHL i díky lukrativní výplatní pásce, znamenal asi nejzářivější úlovek Jaromír Jágr, jenž v letech 2008 až 2011 působil v sibiřském klubu Avangard Omsk. Za pozornost rovněž stojí úsilí o teritoriální expanzi soutěže. KHL vznikla z ruské ligy, avšak v loňské sezóně v ní působily i kluby z Běloruska, Chorvatska, Kazachstánu, Lotyšska, Slovenska a Ukrajiny – no a již zmíněný náš pražský ruský Lev. Letos sice přibyly finské Helsinky, zato kromě Prahy ubyl, kvůli válce na Ukrajině, ještě Doněck.

Od začátku letošní sezóny se též vrší zprávy o narůstajících finančních problémech ligy, jež obecně souvisejí s potížemi ruské ekonomiky. Řadě klubů hrozí bankrot, pád rublu reálně sráží platy zahraničních hráčů, sportovní úroveň, která kanadsko-americké NHL stejně nikdy nedosáhla, jde dolů. Sen o ruské NHL, hrané na celém evropském kontinentu, se rozplývá.

KHL představuje zajímavou ukázku snahy o expanzi takzvané soft power, tedy, dle překladu, moci sice měkké, ale nesmírně důležité. Potíže KHL tudíž svědčí o slábnutí ruského mocenského potenciálu, který určitě i tak nelze podceňovat, leč není ani důvod dávat si vlastní góly jeho démonizací.