V ruském tisku si nedávno postěžoval bývalý náčelník 9. správy KGB generálmajor v záloze Viktor Alejnikov, jak bylo obtížné zajišťovat bezpečnost generálního tajemníka komunistické strany Michaila Gorbačova. S oblibou totiž zastavoval svou kolonu a šel si porozprávět s obyčejnými lidmi.
Například v prosinci 1988 jel Gorbačov v New Yorku z návštěvy sídla OSN do sídla sovětské mise. Byla půlnoc. Najednou nařídil, aby zastavili na Broadwayi - chce si promluvit s Američany.
"Ale my jsme byli na podobná překvapení připraveni a dopředu jsme o tom informovali naše zahraniční kolegy," řekl Alejnikov. "Setkání proběhlo dobře. Avšak naši kolegové z Tajné služby prožili nezapomenutelné chvíle z této zastávky a z debaty s obyvateli nočního města."
Třebaže každý státník si s sebou bere vlastní domácí ochranku, za jeho bezpečnost odpovídají v každé hostitelské zemi tamní bezpečnostní složky - v tomto případě Tajná služba, která pečuje o amerického prezidenta.

Afghánci proti Gorbačovovi

Mnohem vážnější případ se stal při návštěvě hlavy sovětského státu v Indii už dřív - koncem roku 1986. "Dostali jsme zprávu, že se tam vydala skupina bojovníků, aby překazila návštěvu sovětského vůdce," tvrdil Alejnikov po dvou desetiletích mlčení. "V té době vznikla v Indii složitá situace včetně takzvaného afghánského syndromu, protože tam pobýval na milion uprchlíků z Afghánistánu." Jak známo, ještě probíhaly boje mezi sovětskými okupačními vojsky, které do Afghánistánu poslal Brežněv, a tamními partyzány, jimž pomáhali Američané.
Afghánští teroristé měli projít Pákistánem a dostat se do Dillí. Generál se obrátil na velitele protiteroristického oddílu Alfa se žádostí o pomoc. Členy ochranky během Gorbačovovy návštěvy Indie se proto stalo deset příslušníků této skupiny, většinou snajpři, které vedl Viktor Zorkin. Sověti o tomto riziku informovali indické kolegy. A v dostatečném časovém předstihu prozkoumali spolu s příslušníky indické policie všechna místa, na kterých se bude Gorbačov nacházet včetně letiště - to je normální procedura při všech návštěvách zahraničních státníků kdekoli na světě.
Během cesty Gorbačova ulicemi postavili na nejkritičtější místa ostřelovače z Alfy, kteří byli vybaveni "speciální technikou". O bezprostřední bezpečnost sovětského vůdce se starali jak příslušníci deváté hlavní správy, tak indičtí tajní policisté. Afghánské teroristy zadrželi Indové ještě před jejich příchodem do metropole.
Po této zkušenosti se Alejnikov dohodl s náčelníkem Alfy, že její členové budou doprovázet Gorbačova při všech jeho dalších zahraničních cestách.

Muž s puškou

Patrně nejnebezpečnější situace zažili při návštěvě Gorbačova v Krasnojarsku.
Gorbačov zašel tradičně mezi lidi, když si agenti ochranky všimli jednoho muže, jak skrývá pod kabátem loveckou pušku. Hned se k němu vrhli a odtáhli stranou. Ukázalo se, že se tento člověk vracel z lovu, viděl velkou skupinu lidí a chtěl vědět, co se tam děje.
"Je jasné, že po zjištění situace toho člověka pustili, ale pro něho to bylo ponaučení na celý život," konstatoval Alejnikov.

Místo Brežněva zasáhl kosmonauty

Pokusy o atentáty na nejvyšší politické činitele nejsou ničím neobvyklým.
V Sovětském svazu proběhl pokus o zastřelení Leonida Brežněva 22. ledna 1969 u příležitosti návratu posádek kosmických lodí Sojuz 4 a Sojuz 5. Když kolona aut s nejvyššími politickými činiteli a kosmonauty vjížděla do Vorovické brány Kremlu, vstoupil před druhý vůz muž a začal na něj střílet ze dvou pistolí. Přitom zasáhl jednoho policistu z doprovodu, ale ten bez ohledu na zranění na něho najel, povalil ho a vzápětí přiskočili milicionáři a tajní z KGB.
V autě nebyl Brežněv, nýbrž kosmonauti. Georgije Beregového zasáhly střepiny skla na obličej, Andrijanu Nikolajevovi se kulka odřela o záda. Zato řidič Ilja Žarkov zemřel následující den v nemocnici.
Druhý den na tiskové konferenci se ptali na incident západní novináři. Kosmonauti ho stručně potvrdili. Ano, jeden člověk střílel na ně, hrdiny kosmu, které sovětský lid tolik miluje.
Víc se veřejnost nedozvěděla. Střílel armádní podporučík Viktor Iljin. Před soud se však nedostal, poslali ho na psychiatrii. Bližší informace o jeho osudu se vynořily až během Gorbačovovy perestrojky. Při výsleších atentátník tvrdil, že chtěl zabít Brežněva za to, že nařídil okupaci Československa. I kdyby proces s ním proběhl v utajení, straničtí a vládní úředníci by se o důvodech střelby dověděli - a to se nesmělo stát. Proto z něho udělali blázna - jako z nejednoho disidenta.
V srpnu 1988 Iljina na žádost jeho matky, která žila v Leningradě (dnes Petrohrad) převezli z moskevské psychiatrie do leningradské. Odtamtud ho po čase propustili s tím, že už není nebezpečný. Zřejmě byl zdráv od začátku.

Jediný útok na Stalina?

Za druhé světové války se rozhodli zabít Josifa Stalina Němci. Ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop tím pověřil šéfa tajné služby SD generála SS Waltera Schellenberga. Začátkem září 1944 vysadilo německé letadlo poblíž Smolenska manželskou dvojici oblečenou do uniforem vysokých důstojníků tajné služby NKVD. Jela na motocyklu směrem k Moskvě. Avšak hned první hlídka je zadržela - bylo po dešti a oni nebyli mokří.
Údajní atentátníci byli přeběhlíci ze sovětské armády Pjotr Tavrin (původně Šilo) a Lydie rozená Adamčiková. Nicméně zkoumání, které proběhlo v posledních letech, ukázalo, že buď Tavrin-Šilo, nebo oba byli agenty NKVD a po naplánovaném přeběhnutí na druhou stranu se k zavraždění Stalina přihlásili jenom proto, aby tento úkol nepřevzal někdo jiný. Dodnes není tento případ jasný.
To je jediný známý případ pokusu o zabití Stalina. Je možné, že během jeho panování se ho pokusili zlikvidovat jiní, ale on tyto zprávy nařídil utajit, aby neutrpěla jeho svatozář. Původně bydlel v Kremlu, ale před druhou světovou válkou se přestěhoval do vily v Kuncevu u Moskvy. Při cestách na trase Kreml-Kuncevo musela jeho ochranka neustále měnit trasy autokolony, aby případní atentátníci nemohli na vůdce světového proletariátu naplánovat útok. Navíc jezdil v nepravidelných časech.

Tři kulky uspíšily Leninův konec

Zato strůjce krvavé bolševické diktatury Vladimíra Lenina postřelila 30. srpna 1918 - necelý rok po převzetí moci - jednatřicetiletá Fania Kaplanová. Lenin se vracel z projevu k dělníkům Michelsonovy továrny na předměstí Moskvy, když ho zastavila skupina žen, které s ním chtěly mluvit. Vzápětí na něj Kaplanová třikrát vystřelila.
Třebaže ho okamžitě dopravili do Kremlu, lékaři se neodvážili odstranit kulku, která uvízla v Leninově šíji. Báli se, že by buď osmačtyřicetiletého muže zabili, nebo navěky znehybnili. Avšak zranění bylo velmi vážné - vyvolávalo bolesti hlavy, deprese, zhoršilo řeč i paměť. Nakonec přispělo k jeho předčasnému úmrtí.
Kaplanová, která byla členkou strany eserů, socialistů-revolucionářů, kteří se rozešli s bolševiky, při výsleších tvrdila, že Lenin je "zrádce revoluce". Za necelý týden ji zastřelili. Teror, který probíhal pod Leninovým vedením, po tomto atentátu bolševici ještě znásobili.
Někteří historici však v poslední době zpochybňují, že na Lenina střílela Kaplanová. Argumentují tím, že byla zčásti slepá, a rozdíly ve faktech uváděných v dobových dokumentech. Skutečným atentátníkem mohl být člověk, jehož žena kryla. Ale proč? Odpověď neznáme.
Ovšem to není nic překvapujícího. Pochybnosti zůstávají u mnoha politických atentátů na celém světě, jako třeba u prezidenta Johna Kennedyho anebo papeže Jana Pavla II.

Šíleně rychlá jízda

V létě 1991, kdy se v Moskvě proslýchalo, že stalinisté chystají puč, jímž by svrhli Gorbačova, se stal nepohodlným i Boris Jelcin, v té době prezident Ruské federace.
Když se 18. srpna vracel z návštěvy Kazachstánu, muselo jeho letadlo odstartovat se čtyřhodinovým zpožděním. Podle šéfa jeho ochranky generála Alexandra Koržakova prý přišla neověřená zpráva, že ho poblíž Moskvy chtějí sestřelit. Pozdějším odletem chtěli nepřátele zmást.
Druhý den ráno konzervativci, mezi nimiž byl i mocný předseda KGB Vladimír Krjučkov, opravdu oznámili, že převzali moc v zemi, protože Gorbačov prý ze zdravotních důvodů odstoupil. Jelcin, stejně jako Koržakov, bydleli ve vládní osadě Archangelskoje za Moskvou. Krjučkov vyslal do lesa u Archangelskoje oddíl speciálního komanda Alfa, které mělo Jelcina zadržet i za cenu střelby. A kdyby náhodou ruský prezident zahynul, byla by to nešťastná náhoda. Koržakov poslal své lidi, aby obhlédli situaci. Nevypadala dobře - ve městě všude stály tanky. O Alfě nevěděli.
Koržakov rozhodl, že to risknou. Do Bílého domu, kde Jelcin úřadoval, pojedou v jeho voze s ruskou státní vlajkou na kapotě uprostřed menší kolony. Na volné silnici samozřejmě nejvyšší rychlostí.
Když projížděli tříkilometrovým úsekem lesa, kde se skrýval oddíl Alfa, její velitel křičel na vojáky, aby je zastavili. Avšak ostřílení zabijáci se ani nepohnuli - vysvětlení dodnes chybí. Také tankisté jenom přihlíželi, ale ti zřejmě neměli žádný rozkaz - pučisté nepředpokládali, že by se Jelcin odvážil do metropole. Ruský prezident dojel do svého sídla, odkud začal řídit odpor proti pučistům.
Jelcinův nástupce Vladimír Putin se chrání před případným útokem mnohem dokonaleji. Sídlí ve státní vile v Novo-Ogarovo, ležící západně od Moskvy. Půlhodinu před tím, než odtud vyjede do úřadu, zastaví policie na celé trase provoz a rozestaví tam své uniformované muže. Teprve potom se řítí obrovskou rychlostí kolona opancéřovaných aut s temnými skly, aniž někdo ví, kde sedí nový ruský car.
Systémy ochrany nejvyšších činitelů spadají všude na světě mezi přísná státní tajemství. A někde také pokusy o jejich fyzickou likvidaci. Proto je možné, že i tento přehled není úplný.

Vyšlo v mírném zkrácení v Reflexu č. 37-2008

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz