Pověst Ruska jako mimořádně zkorumpovaného státu založená většinou na empirických zkušenostech, stejně tak jako lidová představa o tom, že zdrcující většina ruských úředníků baží především po osobním obohacení a zvysoka kašle na společenské blaho, dostaly nedávno potvrzení ze strany navýsost povolané – bezprostředně od členské základny vládnoucí strany Jednotné Rusko.

Jak oznámil deník Vedomosti, sociologický průzkum na velmi reprezentativním vzorku čtyř a půl tisíce kovaných straníků přinesl šokující zjištění. Naprostou většinu stranických kádrů (58%) „láká státní služba možností vyřešit osobní problémy“. Pro 51% z nich rozhodující na ní je „významné společenské postavení“, 46% má za to, že práce na úřadě „dává šanci k vedlejším příjmům“, pro 37% jsou důležité „výhody a privilegia pro celou rodinu“.

Neuvěřitelných 86% dotázaných má za to, že „místo na úřadě lze obdržet jen ze známosti nebo zavoláním seshora“. Podíl těch, kterým by při konání státní služby šlo především o „veřejný zájem“, se z důvodů zanedbatelností do statistik vůbec nedostal.

Kouzelná je rovněž formulace, s níž naprostá většina členů strany Jednotné Rusko bezvýhradně souhlasí: „Systém státní správy Ruska účinně odpuzuje i ty nejkvalifikovanější a nejschopnější jedince, kteří se k plnění svých povinností staví příliš svědomitě.“

Většina států světa aspoň na oko usiluje o dobro společnosti. Ano, všude se více nebo méně krade a samotný pojem společenského dobra může být vykládán značně perverzně. Avšak dokonce i kambodžský řezník Pol Pot, který pro společenské dobro byl ochoten zavraždit 5 z 8 milionů svých spoluobčanů, čistě teoreticky usiloval o perverzně chápaný společenský zájem.

Ruský stát, zdá se, je zcela ojedinělý tím, že sám sebe nepokrytě pokládá za nástroj osobního obohacení svých úředníků. Právě tato nepříliš nadějná diagnóza umožňuje pochopit zarážející neschopnost všech vlád provést kýženou modernizaci, která se co nevidět stane pro Rusy stejnou nadávkou, jakou se za Gorbačova stala legendární perestrojka. Právě tento postoj vysvětluje jak nebetyčnou korupci a okatou beztrestnost byrokratů vydírajících občany mocí svého úředního razítka, tak zprávy o záměrech vlády utratit 40 miliard dolarů za zimní olympiádu v Soči.

Ruský stát může být pokládán za nevysvětlitelně neefektivní pouze tehdy, pokud jeho činy posuzujeme z hlediska zájmu lidu. Pokud však v něm vidíme stroj na osobní obohacení, pak jeho chod vypadá jako obdivuhodně účinný a logický a třída kleptokratů u moci se jeví jako skutečná vládnoucí třída současného Ruska.

Potíž je v tom, že taková motivace společenského postupu je špatně slučitelná s potřebami vývoje, proto státní útvary typu Ruska jsou ve světových dějinách značně vzácné a netypické. Pro opravdovou normalizaci života nepotřebují Rusové ani tak nanotechnologie, silikonová údolí, dobytí vesmíru, širokopásmový internet, jako spíše ozdravení státu. Nikoli bohem zapomenutá osada Skolkovo, nýbrž Kreml je tím správným místem, kde by měla začít modernizace Ruska.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6