Ve dvou zemích, jedné evropské a jedné africké, došlo letos a loni k tomu, co můžeme nazvat státním převratem nebo také lidovou revolucí.

Řeč je samozřejmě u Ukrajině a Egyptu. A Egyptem také začneme.

Posledního června 2012 se stal prezidentem Egypta Muhammad Mursí. Zvítězil ve dvoukolových demokratických volbách. V úřadu byl rok. Mnozí Egypťané do něj vkládali obrovské naděje. Sám jsem toho byl při opakované návštěvě té země svědkem. Až jsem se podivoval, kde se tak bezmezná důvěra v těch lidech bere. Ale to není podstatné.

Měsíc střídal měsíc a na konci prvního (a také posledního) roku Mursího prezidentování bylo všechno jinak. Nadšení a velká očekávání vystřídalo zklamání, deziluze. Pak nastoupila zloba ulice vyjádřená milionovými demonstracemi nejen v Káhiře. V zájmu udržení pořádku se řešení ujala armáda. Co si budeme nalhávat: vždy, když se řešení ujme armáda, smrdí to pučem. Musí být ale vždy podstatné jméno puč vnímáno jako sprosté slovo?

Armáda personifikovaná svým šéfem a ministrem obrany v jedné osobě, (tehdy) generálem Abdel Fattáhem al Sisim, dala Mursímu 48hodinové ultimátum. Buď "splní požadavek lidu" a odstoupí, nebo bude sesazen. Prezident odmítl. Argumentoval tím, že je legitimní, demokraticky zvolenou hlavou státu. Formálně měl pravdu. Přesto byl "pučistou" Sisim zbaven úřadu.

Připomeňme, co následovalo: ustanovení Adlího Mansúra, předsedy Nejvyššího ústavního soudu, do funkce prozatímního prezidenta, odvolání promursíovské vlády Hišáma Kandíla a její nahrazení "úřednickým" kabinetem Házima Biblávího, suspendování ústavy. Parlament nebylo nutné řešit, protože byl už předtím, ještě za Mursího, soudem rozpuštěn, neb byl zvolen protiústavně.

Generálu Sisimu zůstaly i po tomto "puči" (revoluci, jak chcete) obě funkce: byl i nadále šéfem armády i ministrem obrany.

Teď na Ukrajinu.

Také Janukovič byl zvolen demokraticky. Také za jeho vlády demonstrovaly statisíce lidí proti jeho politice. Také oni vyjádřili přání, aby odešel. Také v ulicích Kyjeva, stejně jako Káhiry, tekla krev a množili se mrtví. Také Janukovič byl sesazen.

Rozdíl mezi Ukrajinou a Egyptem je především v tom, že zatímco v Káhiře funkční parlament neexistoval, v Kyjevě ano – a Janukoviče zbavil funkce právě on. Nikoli armáda, nikoli žádní "pučisté". Stalo se tak poté, co on sám odmítl dobrovolně odejít (a z Kyjeva na nějaký čas zmizel, aby se objevil na východě země … ale to všechno dobře známe). Sněmovna ho sesadila ústavní většinou.

Jako prozatímní prezident byl zvolen parlamentem jeho šéf Olexandr Turčinov. (Ve funkci od 23.2.) O čtyři dny později zvolil parlament Arsenije Jaceňuka do funkce premiéra a byla zformována nová vláda.

A teď ony dva metry z titulku. Dva metry Vladimíra Vladimíroviče Putina.

Položme si otázku, který z obou režimů, současný ukrajinský nebo současný egyptský, má z čistě formálního hlediska větší legitimitu? Bezpochyby ukrajinský. Kdybychom ale oba režimy poměřovali "revolučním metrem", pak vlastně stejnou.

Přesto se Putin zachoval následovně.

V polovině února přijal šéfa egyptské armády a ministra obrany Sisiho, který mezitím povýšil na polního maršála. Neměl problém s jeho legitimitou, potažmo s legitimitou vlády, jíž je členem, která vzešla z armádního zásahu proti demokraticky zvolenému prezidentovi. Neslyšeli jsme, že by Putin říkal něco v tom smyslu, že Mursí je stále jedinou legitimní hlavou státu, že neuznává prozatímního prezidenta Mansúra nebo premiéra Biblavího (který byl v době Sisiho pobytu v Rusku šéfem káhirského kabinetu), že jeho vláda je nelegitimní. Naopak: "pučistovi" Sisimu se dostalo vřelého přijetí a Putin mu popřál, za sebe i za ruský lid, mnoho štěstí v nadcházejících prezidentských volbách.

Stejný Putin uspořádal v úterý 4.3. tiskovou konferenci. Co tam zaznělo, mnozí z nás slyšeli:

- To, co se na Ukrajině děje, je státní převrat.

- Janukovič zůstává jedinou legitimní hlavou Ukrajiny.

- Nová kyjevská vláda nemá legitimitu rozhodovat o osudu celé země.

- A tak dále, a tak podobně.

Přesně tak vypadá politický dvojí metr.