Stejně jako prezident Zeman jste ještě nedávno zastával názor, že Rusko invazi nepodnikne. Z čeho jste ve svém úsudku vycházel?

Uvažoval jsem racionálně o důsledcích, ale do duše a logiky samovládce jsem, bohužel, nepronikl. A nejen já! Možná se Putin dostal pod stres z prodělaného koronaviru a jeho psychika tak není schopná si připustit chyby, které navíc znásobuje. Bylo by zajímavé vědět, jestli jde o Putinovo čistě osobní rozhodnutí, nebo se na této strategii podíleli generálové nebo nějaké dříve nechvalně známé politbyro, když politici v Dumě na to jen pragmaticky kývli. Možná stejně jako za Stalina mu jeho nejbližší nemohou říkat, jaké jsou skutečné ztráty, protože by se rozzuřil, nechal je odvolat a klasicky popravit. Taky pes zahnaný do kouta obvykle kouše, a tak by bylo přímo úděsné, kdyby takový kousanec byl nukleární!

Měl jsem zároveň obavy, že se jedná o vzájemně zkorigovanou expanzi moci spolu s nebezpečím okupace Tchaj-wanu. Připomeňme si, že v době karibské krize byli američtí generálové nakloněni více k invazi, zatímco prezident Kennedy prosadil diplomacii. Máme nechvalné příklady lokálních válek a místních okupací, a tak si musíme uvědomit, že útočník a autokrat moci dojde vždy jen tak daleko, jak se mu to dovolí. Zdá se, že Západ se v tomto ohledu přepočítal, neboli spíše tolerantně zklamal.

Jak dalece mohou reakce Západu ovlivnit další vývoj ve válečném konfliktu?

Slovní a ekonomický postih se ukázal historicky neúčinný; zdá se, že Západ včetně USA jen tak nějak s obavami přihlížely nebezpečí vývoje invaze, protože zde existuje i reálná hrozba jejího nežádoucího rozšíření, třeba použitím termobarické bomby (s účinností nukleární), zinscenovanou vzpourou části vojska, přenesením do dalších oblastí včetně kosmu, vzájemným osočováním, kdo zneužívá lidské štíty, a rozšířením akcí proti lidskosti. Zmrazení majetku aktérů války je neúčinné, dávno si ho uschovali v daňových rájích pod novými pseudonymy. Co takhle věnovat a urgentně dodat Ukrajině válečnou techniku, která je nám k ničemu? Anebo přistoupit k drastickým opatřením, třeba vytvořit bezletovou zónu nad oblastí zahrnující západní Ukrajinou, stejně jako to NATO udělalo v roce 2011 nad Libyí. Nebo třeba provést celkovou blokádu oddělené Kaliningradské oblasti či urychlené přijetí Ukrajiny do EU.

A to ani nemluvím o totálním zasažení bankovního sektoru odpojením Ruska od SWIFT, což je systém sdílení informací soustavou světových bank, což kdysi postihlo Írán. Bohužel, hrubě by to poškodilo bankovnictví celého světa a není divu, že třeba Německo či Itálie se tomu zprvu vzepřely, nejprve hospodárně váhaly, protože by se ztratila schopnost platby za ruský plyn, zvýšila inflace, a tak dále. Nic není zadarmo, stejně jako škody na vlastní ekonomice při nezbytné restrikci nezvaného útočníka, který má možnost protiakcí, jako je třeba znárodnění cizích vlastníků a podobně. Svět tak bude bojovat o přežití.

Co pro Západ invaze ruských vojsk na Ukrajinu, s jejímž zapojením do některých svých struktur koketoval, znamená?

Ještě nikdy nebyl Západ vystaven tak hluboké mezinárodní krizi přesahující svízele dřívější studené války se Sovětským svazem. Od té doby provází Západ – a zejména USA – stigma neúspěchů ve Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu, zatímco Rusko obrátilo vývoj syrské války a zachránilo Bašára al-Asada od porážky a svoji vojenskou sílu převedlo v diplomatickou výhru. Ztráty na životech i financích zůstaly tehdy přijatelné, a proto Rusko dospělo k názoru, že nemůže být přehlíženo, když získalo mnohem větší kredit od Izraele až po Libyi a v Asadovi našlo věrného spojence, které tolik potřebují.

V Sýrii se tak vláda USA přepočítala s možností, že by Rusko mohlo uspět, stejně tak si asi nemůže připustit, že Rusko může uspět v přisvojení či rozdělení Ukrajiny, protože kdysi prohrálo válku s malým Finskem. Nádavkem nikdo nechce trpět za někoho jiného. Otevřený boj je takřka vyloučený a nastolený odpor je závislý na eventualitě nežádoucího zdražení energie v dodávkách zemního plynu, tím omezení civilizačního luxusu a přímého nastolení nevítaného osobního nepohodlí. Nějaké možnosti trestního stíhání agrese pomocí Mezinárodního trestního soudu v Haagu, zodpovědného za válečné zločiny, genocidy a akce proti lidskosti, je jen pomyslný a uskutečnitelný – jak ukazuje historie – jen u těch, co už prohráli válku, a ne u těch mocností, co mají právo veta.

Co způsobí Rusku sankce na něj uvalené a co přinesou jako vedlejší jejich efekt druhé straně?

Invaze na Ukrajinu pod pláštíkem její demilitarizace a denacifikace ukazuje, že ani světoví finančníci, političtí experti či vojenští analytici nevědí s jistotou, co vlastně nastolené sankce nakonec způsobí a nakolik bude svět popřípadě následujícím kolapsem Ruska zasažen, třeba i propad eura a kolaps koruny. Naskýtá se paralela s diktátory minulosti, které řada politiků ve světě omlouvala a hájila právě před tím, než uskutečnili svá válečná zvěrstva. Nelze ani zamlčet stovky ruských jaderných hlavic namířených z ponorek na světové cíle s dotěrnou úvahou, na co potřebuje Rusko svět, když by samo přestalo existovat.
Důsledky ruského útoku na Ukrajinu zatím nikdo není schopen předvídat, ale jisté je, že světová ekonomika, která se po zeslábnutí covidu-19 už pomalu vzpamatovávala, dostala další citelnou ránu.

Lze se vůbec pustit do spekulací, jak by mohl vypadat svět po skončení války na Ukrajině?

Rozvoj demokracie a její vnucování v oblastech, které na ni nejsou připraveny, se ukázal chybný i v otázkách rozvoje celosvětové ekonomiky. Může se dokonce zdát, že Ukrajina je ztracená a že Západ musí začít pracovat na své nové budoucnosti, jak bezpečnostní, tak ekonomické. Evidentně se zvýší vliv Číny, která se bude snažit situaci využít či zneužít a přispět k jejímu z(ne)klidnění, čímž celosvětový význam Západu dále oslabí.

Padne-li opravdově Ukrajina, Putin už nebude potřebovat zprovoznění Nord Streamu 2, protože bude kontrolovat tranzit plynu na ukrajinském území bez jakýchkoliv tranzitních poplatků a závazků posílání surovin do Německa. Navíc zůstane-li Nord Stream 2 trvale mimo provoz, spokojení budou i vládní Zelení v Německu, kteří ho dlouhodobě šikanují. Samozřejmě i Německo disponuje strategickými rezervami v oblasti uhlí a rozsáhlé kapacity se udržují v tzv. studeném provozu s cílem, že se ve výjimečných situacích může obnovení provozu hodit. A to zřejmě nastane. A to je jen jedna z možností a příkladů. Svět se totálně mění a změní a možná, že i bohyně Země Gaia to má ve svém plánu.

Když zůstaneme u významné postavy řecké mytologie, co by s planetou mohla mít za lubem?

Jak už jsem několikrát předeslal, je v tomto pohledu naše Země považována za jakýsi živoucí organismus, který má zájem o svoji prosperitu a nikoliv zničení ve smyslu, když je mnoho zajíců, přibude lišek a obráceně. Země je přelidněna, a proto patrně bohyně Gaia v nejistotě její budoucnosti seslala na lidstvo zničující virus, aby ho oslabila, ale lidský intelekt odezvy se jí stal důstojným soupeřem. Možná, že Gaia vládne schopností poblouznit lidskou mysl a vytvořit z jedinců, jako byl třeba malíř pokojů nebo rozvědčík, krutovládce, kteří tak zajistí žádanou destrukci. Možná že ponoukla Putina, aby ve smyslu vynucování čistého zdroje plynu znevážil právě projekt Zeleného údělu a napadnutím sousední Ukrajiny odvedl pozornost světa od problémů s lesními požáry, povodněmi a cyklóny, přicházející klimatickou neúrodou, a tak třeba i odradil lidstvo od omezování přirozené poptávky po fosilních palivech a jejich výhledovém zpracovávání lepšími technologiemi.

Očekáváte proto, že tendence zlepšení klimatu padnou na úkor přežití?

Jsem si tím téměř jistý. Sázka na plyn, který není uhlíkově o mnoho lepší než proklínané uhlí, se válkou prodraží a začne se ukazovat nedostatek paliv jak v energetice, tak v dopravě. Zelený úděl vsadil na plyn a zatratil uhlí, které prostým spalováním sice je stejně neefektivní řešení, jen produkující více prachu, popílků a CO2, ale i tak má svůj rozvíjející se potenciál. Už v roce 1913 získal německý chemik Friedrich Bergius patent na technologii tzv. „zkapalňování“ uhlí, protože jeho podstata je uhlík. Převod na „ropné produkty“, de facto uhlovodíky, spočíval v přidání vodíku – hydrogenaci – a jako katalyzátor posloužil oxid železitý. Proces probíhal za vysokých teplot a tlaků, přičemž hydrogenované uhlí bylo nejprve rozemleto a rozpuštěno v oleji. Během první světové války se technologie nestačila dostatečně rozvinout a do průmyslové fáze výroby se první syntetický benzín dostal až v roce 1926 v továrnách firmy IG Farben. Jistě nové technologie by tento jinak energeticky velmi náročný proces dovedly optimalizovat a znovu uvést v život – původní koncepce Zeleného údělu rozvoj technologií vlastně nepodporovala, spíše bojkotovala.

Vsadil byste tedy na vědu a její rozhodující úlohu pro budoucnost lidstva?

Stejně jako ve světě politiky, tak i ve vědě chybí lidem pokora a sebekritičnost k vlastním výsledkům. Svět je založen na úspěchu a prosazování osobních zdarů. V politice chybí racionalita myšlení a ve vědě kouzlo hledání, které bylo dříve smyslem bádání, stejně jako hledání novostí v oblastech umění, v malířství či v hudbě. Všechno musí být rychle zrealizováno a prodáno se ziskem zaručeného úspěchu. Světaběh se výrazně zrychlil s naléhavostí nedostatku času, protože právě vypuknuvší válka je riskantní byznys času, kdy cíle jednoho narážejí na cíle druhého. Takový proces se může vymknout jakékoliv kontrole a snad vědecká komunita, jinak i zodpovědná za vývoj ničivosti zbraní, tomu může zabránit. Musí se však ideově semknout, ale já osobně nevím, jaká je nálada u mých akademických kolegů v Rusku. Bojím se jim dokonce i napsat v obavách z cenzury a následků možného postihu. Opět jde o racionalitu úvah osobností, které se v tom pohybují.

Máte k té racionalitě a vlivu osobnosti nějakou osobní zkušenost?

V období normalizace, v půlce sedmdesátých let, jsem obdržel americkou vědeckou cenu, kterou jsem převzal na mezinárodní konferenci v Maďarsku. Po návratu jsem se obával ztráty zaměstnání v důsledku převzetí ceny bez svolení nadřízených. Taky si mě tehdejší komunisty dosazený ředitel Miroslav Rozsíval zavolal a důrazně mi domlouval, že imperialistické ocenění není v souladu se socialistickou morálkou badatele. Ale nevyhodil mě. Když už jsem odcházel, zastavil mě a podal mi ruku se slovy, že mi jako fyzik k ocenění blahopřeje.

O téměř půl století později jsem obdržel z rukou prezidenta státní vyznamenání, které předtím dostali i předsedové Akademie věd. Přestože jsem k převzetí neměl svolení nadřízených, byl jsem si jistý, že pracoviště Fyzikálního ústavu AV bude na tento úspěch hrdé. Naopak demokraticky zvolený ředitel Michael Prouza se neobtěžoval mi ani podat ruku. Následně, když jsem se vrátil z konference v Dubaji, kde jsem byl hlavním zvaným řečníkem v oblasti nanomateriálů, si mě ředitel povolal a já očekával, že budu pochválen. Opak byl pravdou a moje pracovní angažmá bylo ukončeno. Z toho plyne pohled na racionalitu, která je vždy spojena s etikou individua a její vnitřní potřebou rozlišovat dobro. A to není jen problém ředitele, stejně jako prezidenta, ale celého dnešního světa bez ohledu na současnou politickou situaci.

Nemáte i svoje vlastní zkušenosti z vojenské služby?

Narukoval jsem v roce 1963, kdy za pár týdnu nastala mobilizace v důsledku kubánské krize. Nás nováčky naložili nás na vlak a odvezli neznámo kam - někam k dnešní západní hranici s Německem v oblasti za Chlumcem. Nezkušení řidiči tanků a obrněnců vyjížděli nechtěné odbočky z určených cest, které často končily v bažinách. Morálka byla více než nanicovatá, nikdo nevěděl, co se děje a co bude, sebrali nám tranzistoráky a jediná informace byla silná propaganda velitelů, že na nás útočí západní imperialisti. Bezmocnost a téměř zoufalství se stalo běžným jevem, cítili jsme se jako bezdomovci, kteří neměli žádnou chuť nebo energii chránit své nadřízené (= vlast) natož se někde nechat z politického přesvědčení zabít. To vedlo až ke „švejkování“ a úmyslnou degradaci rozkazů. Tak se asi cítí i vojáčci z Ruska přinucení se bít s Ukrajinci, a proto nevykazují tu vnitřní sílu jako kdysi, když vlastenecky bojovali za přežití domoviny.

Kde ten zoufalý střet skončí…?

Nikdo si to netroufne odhadnout, ale vidíme, že i Rusové mají zájem o příměří, a to ze dvou důvodů. Prvním může být snaha o krátkodobé příměří nezbytné pro zkonsolidování armády a nasazení profesionálnějších vojáků a techniky, doplnění zásob a zlepšení logistiky, zatímco druhý důvod může spočívat v nalezení cesty, jak ze současného konfliktu vycouvat. Bohužel vyjádření Putina a radikální domácí ruská propaganda jsou nadále tak rozhodné, že cesta k nějakému narovnání se bohužel neukazuje. Možná, že Putin sází i na rozdrobení EU v důsledku migrace milionů Ukrajinců, což může převýšit schopnosti jejich absorpce obyvatelstvem. Asi to bude konání nadlouho a následky postihnou celý svět. Takže nezbývá než věřit v Boha a rozum bohyně Gaia.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 4.3.2022