1.12.2020 | Svátek má Iva


ŘECKO: Papandreu je v tom nevinně

8.11.2011

"Řecko odjistilo granát, Řecko na pokraji chaosu, Řecko vyděsilo celý svět" - takové a podobné nadpisy zaplavila naše a světová média během minulého týdne poté, co řecký premiér Georgios Papandreu ohlásil, že chce v Řecku vyhlásit referendum o tom, zda si občané přejí další zahraniční pomoc.

Na první pohled se zdálo, že se Papandreu zbláznil. Cožpak opravdu chce uspořádat referendum o hromadné národní sebevraždě země? Cožpak záchranná ruka pro topícího se odmítá? Jistěže ne, řekne leckomu z nás jeho zdravý selský rozum.

Na druhé straně bylo až zarážející, kolik hysterického povyku v zahraničí dokázal jeden jediný výrok o možném referendu.

Proč nadělal Papandreův výrok tolik děsu v očích Sarkozyho a Merkelové? Vždyť stačilo přece říci: OK, nechceš neber, hloupý kdo dává, hloupější, kdo nebere, či něco podobného. Jenomže ono to tak ve světové globalizované ekonomice nefunguje. Ono je to totiž všechno malinko komplikovanější. Ony totiž další přislíbené miliardy pro záchranu Řecka jsou z velké části hlavně miliardy pro záchranu německých a francouzských bank a potažmo také pro záchranu eurozóny jako celku.

To je samozřejmě všeobecně známo a svým způsobem se nabízí úvaha, že to dává Řecku alespoň jakési karty k důstojné evropské hře. Přesto Papandreu, podle mého osobního názoru, určitě nechtěl Sarkozyho a Merkelovou v tomto podivném mariáši přitisknout ke zdi. Prostě si jen neuvědomil, jak velký humbuk svým výrokem způsobí. Však také netrvalo ani tři dni a referendum bylo odvoláno.

Why? Neboli proč? ptali se tedy nejen Sarkozy s Merkelovou. Abychom pochopili, v jak nezáviděníhodné situaci se Papandreu nachází, je nutno vcítit se do jeho kůže.

Papandreu je v tom naprosto nevinně, minimálně ten mladší, dnešní řecký premiér.

O otci Andreasovi, který zemi vedl v 80. letech, nemluvím. Zaprvé, o mrtvých jen dobře, zadruhé, starý Papandreu ať dělal, co dělal, dělal tak za drachmy, a tak to mohlo být (a taky bylo) světu šumafuk, a zatřetí, v jeho době byl řecký zahraniční dluh zhruba na stejné výši, jako je nyní ten náš.

Zle začalo být až přijetím eura. Samozřejmě to nejprve nikdo vidět nechtěl a všichni euro oslavovali. Jenže tím Řecko přišlo o samoregulační schopnost devalvace vlastní měny, což má dnes katastrofické důsledky. Ano, nerad to říkám, ale Václav Klaus měl v tomhle stoprocentní pravdu.

A poslední, kdo za dnešní situaci může, je dnešní premiér Georgios Papandreu. Premiérem se stal až na podzim 2009, kdy převzal vládu po své předchůdkyni, pravicové Nové demokracii, a kdy v šoku zjistil - a ihned přiznal světu - bezmála šestileté podvody pravicové Nové demokracie při sestavování ekonomických výkazů země. Kromě tohoto zločinu stačila Nová demokracie mimo jiné např. snížit daně v zemi o celých 10%, což vedlo k dalším katastrofickým schodkům veřejných peněz.

Od té doby (podzim 2009) se rozběhla tzv. řecká dluhová krize, kterou (kvůli euru) řeší celá eurozóna.

Od té doby je Papandreu nucen dělat tvrdé ekonomické reformy, především ve státním aparátu - tzn. propouštět státní zaměstnance a snižovat jejich přebujelé platy.

Od té doby je Papandreu nikoliv mezi dvěma mlýnskými kameny, ale rovnou v obrovské mlýnici.

Z jedné strany je pod neustálým tlakem MMF a zemí eurozóny, které na něj ve snaze zachránit eurozónu tvrdě tlačí, že jeho reformy jsou fajn, nicméně pořád nejsou dostatečné.

Ze strany druhé mu doma v této kritické době nikdo nepomáhá. Naopak!

Opozice, Nová demokracie (dále jen ND), která krizi veskrze zavinila, od té doby, co předala rozkradenou zemi Papandreovi, mu bez ustání hází ve všech jeho snahách o záchranu země klacky pod nohy. Celou dobu trvání krize (od podzimu 2009) hlasuje ND spolu s komunisty proti veškerým reformám! Proti všemu, co požaduje po Řecku svět. Spolu s komunisty podporují neustálé stávky, které organizují radikální odbory (ty naše jsou proti nim beránci). Generální stávka je v Řecku pomalu každý měsíc, což vede k dalším obrovským ekonomickým ztrátám. Spolu s komunisty křičí ND na vládní PASOK, že prodává zemi cizákům. Spolu s komunisty křičí, že PASOK jde proti lidu.

Lze se tedy Papandreovi divit, že mu došla trpělivost?

Lze se mu divit, že usoudil, že k dalším krokům potřebuje větší mandát?

Soudný člověk musí dojít k odpovědi, že nelze.

Není tedy divu, že za této situace, kdy pomalu každé zasedání Parlamentu je provázeno hořícím náměstí Syntagma (před parlamentem) a tvrdými boji nespokojených občanů s policií, Papandreovi opravdu trpělivost došla. Paradoxní na tom je, že policie brání parlament, kde se schvaluje i snižování jejích vlastních platů.

"Dobrá, říkáte, že jdu proti lidu, tak tedy udělejme referendum. Udělejme referendum o tom, zda chtějí občané rychlý neřízený krach čili národní sebevraždu, nebo raději pomalé přežívání."

Ona to je totiž pomalu Sofiina volba, která vůbec není jednoduchá. Nemálo ekonomů se totiž přiklání k druhé variantě - okamžitému neřízenému krachu země. Tvrdí, že by to mohlo být pro zemi lepší.

Já nevím a jsem přesvědčen, že to nevědí ani odborníci. Z druhé strany se totiž ozývají hlasy, které varují před řeckým neřízeným krachem coby rozbuškou v obrovském skladu výbušnin, ve který se údajně celá eurozóna svým neodpovědným zadlužováním proměnila.

Ať je to jakkoliv, je zajímavé, jaké reakce jen pouhé výroky o referendu vyvolaly. Sarkozy s Merkelovou dostali málem infarkt a vzápětí volají "neposlušného" Papandrea na kobereček, aby okamžitě "odvolal, co slíbil". Připomínám, že Papandreu je premiérem suverénní země, nikoliv protektorátu (opravdu?).

A domácí opozice? ND je zásadně proti referendu a požaduje lačníc opět po moci okamžité nové volby. Přitom za to, co se zemí ND udělala, by si spíš zasloužila označení "zločinecká" a své okamžité rozpuštění, jakkoliv to samozřejmě nejde. Podotýkám, že bývalý předseda ND Karamanlis ihned po volbách v r. 2009 odstoupil z čela strany a šéf statistického úřadu, jenž na pokyn špiček ND falšoval statistické údaje, je vyšetřován a snad bude potrestán.

A komunisti a radikální odboráři? Ti možné referendum označili za jeden z dalších teroristických činů dnešní řecké vlády. Přesně podle formulky "čím hůř, tím lépe pro nás a pro celosvětovou revoluci". K tomu snad není co dodat.

Papandreovi v současné situaci rozhodně není co závidět. Jiný na jeho místě by to dávno vzdal, vzal nohy na ramena a utekl někam hodně daleko od Egejského moře.

Jenže Papandreu je bojovník. Jen za poslední rok dokázal prosadit propuštění 200 000 státních zaměstnanců, ostatním snížil platy o desítky procent. Od chvíle, kdy nastoupil do čela řecké vlády, je nucen dělat jedno nepopulární opatření za druhým.

A za to všechno, co pro svou zemi a potažmo i pro eurozónu dělá, se mu se dostává jednoho políčku za druhým ze všech stran (včetně strany vlastní).

Je až směšné, když se dočtete, jak někteří evropští politici (ale také novináři) Georgiose Papandrea přibíjejí na pranýř, jako by to byl právě on, kdo je viníkem současné dluhové krize, a jako by to byl právě on (a jeho otec Andreas), kdo nabíral desetitisíce nových a nových státních úředníků.

Ať už řecká a potažmo evropská krize dopadne jakkoliv, jedno je jisté:

Georgios Papandreu je v tom opravdu nevinně a spíš než odsudky zasluhuje metál.

Se souhlasem autora převzato z Fasulis.blog.idnes.cz



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.